Nažhavte si mysl. V práci si zkuste domluvit dopolední volno. Nebo si zakryjte monitor počítače, ať šéfy zbytečně neprovokujete. Startuje hokejový turnaj! Olympijský vrchol. Přeci parádní záležitost! Hokejový festival jednou za čtyři roky. Pravda, pravda, pravda. Jenže nevytroubím do světa nic nového, když napíšu, že to bude jiný turnaj. Od Nagana poprvé bez hráčů z NHL.
Na vlastní kůži jsem zažil poslední tři. Turín, Vancouver, Soči. Což bylo mnohem větší haló... Hned od začátku. Přehlídka světových es, narvané mixzóny, prostory pro novináře, ve kterých nebylo k hnutí. Kdyby takový Sidney Crosby nemluvil do mikrofonu, reportéři neschopní odezírat by ostrouhali. Takhle si aspoň mohli svá nahrávací zařízení strčit k reproduktorům, i když stály až desítky metrů od něj.
Nebo když dorazil Alexandr Ovečkin na domácí Hry v Soči. Po tréninku mu trvalo přes hodinu, než došel do kabiny. Palba otázek v ruštině, potom v angličtině. „Jsem rád, když jsem pod tlakem. Když na mě všichni spoléhají. Jsem tady pro vítězství!“
Tohle pyšně zopakoval pětkrát, šestkrát, desetkrát. Ne vždycky byl takhle ochotný. Často kolem stovek mikrofonů jen proběhl. S pohledem zabodnutým do země. Dělal, že není.
Pamatuju si i humbuk kolem Jaromíra Jágra v Turíně. Dorazil v hvězdné pohodě z Rangers, kde trhal rekordy. Měl formu jako hrom. S rozhovory ale šetřil. Dlouho nechával v napětí zámořské novináře, i ty české. Až po polovině turnaje promluvil. V dlouhém modrém triku, s obmotaným ručníkem kolem pasu. A sešitým obočím. Nejenom díky němu bývaly české přípravy obsypané novináři.
A hokejový boom v Koreji? Nic. Ticho. Prázdné tribuny při trénincích. NHL si dál jede tu svou. Olympiádu přehlíží. Občas někdo vzkáže, jak je mu to líto, třeba nejrespektovanější kanadský kouč Mike Babcock, ale to je tak všechno. Turnaj startuje v jiných kulisách.
Ale to neznamená, že to bude nuda. Třeba právě naopak. Hráči cítí životní šanci. Vědí, že za účast vděčí hlavně Garymu Bettmanovi, šéfovi NHL. Ale o to víc se chtějí porvat o životní moment. Vědí, že nic takového už nemusí přijít.
Led nebude plný zámořských hvězd. Ale i tak skvělých hráčů, kteří, dovolte ten zprofanovaný výraz, si chtějí prožít svoje Nagano. Sport umí psát i nečekané příběhy. Věřme, že jeden takový právě startuje.
Témata:
reprezentace, blog, olympiáda, Pchjongčchang, zdeněk janda, sport, hokej, ZOH 2018 Korea, Sport na Heureka.cz
