Hele, Nadal! Deštníky jen pro bafuňáře. A kolekce se (ne)smí kritizovat
KOMENTÁŘ ZDEŇKA JANDY PŘÍMO Z PAŘÍŽE | A je o čem se zase bavit... Byla to až nedůstojná maškarní zábava? Nebo ceremoniál, který vejde do dějin? A zbláznil se časopis TIME, když českou nástupní kolekci vyhlásil za jednu z nejlepších? Vox Populi jede na plné pecky. Paříž v pátek při slavnostním zahájení LOH 2024 viděla show, která každopádně vejde do dějin. I u novinářů, kteří šest hodin seděli na prudkém dešti a jen tak tak uchránili svoje počítače. Tady přidávám pár postřehů z přímo epicentra pařížského dění.
Byl to trošku smutný pohled. Jak bafuňáři při svých projevech stáli pod velkým deštníkem a rozvlekle ze sebe chrlili tradiční fráze.
Když přišli sportovci se svým olympijským slibem, nikdo nad nimi nic nedržel... Po obličejích jim stékaly kapky. Pod pódiem v pláštěnkách a celí promrzlí čekaly další stovky. Ale protokol je protokol, takže Tony Estanguet, šéf organizačního výboru, i Thomas Bach, prezident MOV, řečnili a řečnili...
Počasí nikdo neporučí, ani hrdí Francouzi, ale možná stačilo udělat gesto. Lehce zaimprovizovat, zkrátit to, vtipně oglosovat počasí a opustit pultík.
V tu dobu už na náměstí Trocadéro, které ve francouzské historii představuje symbol vítězství, stála jenom hrstka sportovců. Jen ti nejotrlejší. A ti, kteří stejně jako novináři možná ještě v sobotu dopoledne fénem sušili promoklé věci...
Zbytek sportovců pochopil, že jde o zdraví, a z lodi už vyrazil do vesnice. K nim patřili i čeští vyslanci v čele s dvojnásobným olympijským šampionem Lukášem Krpálkem.
Také Rafael Nadal, nečekaný hlavní aktér závěrečné show, hned krátce po zapálení ohně prchal. Zvolil koridor, do kterého jsem se asi omylem zapletl i já. Zrovna jsem ještě před půlnocí řešil něco s redakcí, takže jsem ho ani nestihl vyfotografovat, mobil jsem měl u ucha. Paparazzi instinkty ještě nemám.
Štrádoval v červeném tričku s krátkým rukávem, na tváři typický úsměv.
Také na to, že právě španělský král Roland Garros pochodoval s pochodní, svědčí o jeho VIP postavení v Paříži. A rovněž o tom, že jeho kariéra už se chýlí ke konci. Ne že by olympijský turnaj bral na lehkou váhu, ale že by den před startem bojů v noci dobrovolně moknul v době, kdy byl v TOP formě? Těžko...
Ta správná bojovka pro účastníky vypukla poté, co se olympijský oheň zažehnul. Eiffelovka už přestala hrát všemi barvami a začalo dopravní peklo.
Tisíce lidí, i těch akreditovaných, se zoufale motaly v zóně, která byla kvůli bezpečnosti neprodyšně uzavřená. A mohli se v ní pohybovat jenom lidé, kteří prošli třemi přísnými kontrolami, a zabralo jim tři hodiny, než se vůbec dostali dovnitř.
Teď se zase nemohli dostat ven.
Kolem Vítězného oblouku kroužila četnická auta, která houkala tak typicky pro Francii. Jako ve slavných filmech či seriálech s Louisem de Funèsem. Dopravní aplikace kolabovaly, hlásily busy, které nejezdily. Kdo se dostal do hotelu před půl třetí ráno, mohl si gratulovat.
I to byl následek velkolepého zahájení, které netradičně proběhlo mimo stadion.
Pomohla v prudkém lijáku českým sportovcům kolekce od Jana Černého? Proti dešti jistě oblek zafungoval.
Zafungoval i v časopisu TIME, který českou výbavu označil za jednu ze tří nejlepších. I to vyvolalo poprask na sociálních sítích.
Stalo se to, co se u podobných extravagantních a chytlavých věcí stává. Nejdřív bezprostřední kritika od fanoušků i části sportovců, která se postupně změní ve chválu. Podpořenou módními časopisy i odborníky.
A najednou je za nepřítele ten, komu se strakaté kabáty, přezdívané jako župany, nelíbily. Jako by se kolekce kritizovat nesměla.
Ale proč by nemohla? Patent na rozum nemá nikdo. Zvlášť ne v módě. A ozvat se může i ten, komu se nelíbí. Při vší úctě ke světově respektovanému módnímu návrháři.
Debata bude frčet dál. Stejně jako boje o medaile. Dojmy za zahájení rychle spláchne déšť. Který by, snad, měl od neděle ustat.
