Když chybí šéf, uleví si? Kladno potřebuje okysličit a vrátit se k práci
KOMENTÁŘ ZDEŇKA JANDY | Místo závanu euforie znovu bolehlav. A k tomu facka při zápase s Plzní, který měl působit jako živá voda. Nepřišlo nadechnutí, ale sedmá porážka, při níž fanoušci i přihlížející legendy stěží lapali po dechu. Progres nastal, až bylo pozdě. To je současná kladenská realita.
Pohled na tabulku až tolik příznivce Rytířů neděsí. Spíš naopak. Desáté místo, na poslední Liberec náskok šesti bodů. Ale zevrubnější analýza už znamená poplach. Kladno odehrálo dva zápasy navíc, v zádech šňůru sedmi proher, která ještě víc rozleptává chatrnou psychiku.
A co víc – je třeba se podívat na realitu. Poslední je Liberec, ale na jak dlouho? Vrací se Radim Šimek, elitní bez se zkušenostmi z NHL. Brzo by měl naskočit i Tomáš Filippi, vítěz bodování z minulé sezony. Útočník jako hrom. Mužstvo je pod dekou, ale už jenom tihle dva ji mohou nadzvednout a otevřít bodový kohoutek.
Pod Kladnem je i Třinec. Ale ruku na srdce: myslíte, že v podpalubí vydrží? Je otázka času, kdy Oceláři nakopnou motory a odlepí se ze suterénu. Zvlášť, až se jim uzdraví Martin Růžička. Takže reálně vzato, chybějí už jenom České Budějovice a Plzeň. Vypadá to, že pokud se Rytíři nevrátí na vítěznou vlnu,
