BLOG DAVIDA POSPÍŠILA - První reprezentační turnaj sezóny je za námi a my můžeme polemizovat, jestli byl úspěšný nebo ne. Těžká otázka a ještě těžší odpověď. Čtvrteční vítězství nad Švédy bylo příjemným startem, se skvělým výsledkem, ale přiznejme si, že v takhle špatném rozpoložení jsme „TRE KRONOR“ dlouho neviděli.
Brankář švédského výběru nechytil vůbec nic nad rámec svých povinností a to je na mezinárodní úrovni velký problém. Obrana byla pomalá, chybující a překvapivě nedůsledná.
A útok? V bleděmodrém to samé. Jinými slovy, švédský tým byl k nakousnutí a naši hráči dokázali dobrým pohybem režírovat utkání, které se hrálo ve stejně chladné atmosféře, jako jsou severské zimy. Ano, rozhodl pohyb, hlavní strůjce výsledků ve většině sportů.
V sobotu proti Finům nám ovšem tento významný prvek ve hře chyběl. Domácí dvoulitry nedali našim dvoutaktům ani čuchnout. Finové byli v sobotu prostě neubrzditelní a útok Passonen. Immonen, Granlund aspiroval na oskara za sportovní podívanou roku.
Přestože Štěpánek v bráně dělal psí kusy a potvrzoval, že z něho vyrostl gólman mezinárodního formátu, nakonec ani on nedokázal zastavit na sobotu ideálně namazaný stroj značky „SUOMI“.
Jeho počínání na ledě připomíná spíš třicetiletého borce, který má něco odehráno. Jeho řešení situací je jedinečné a vystihuje cit pro hru, který mu byl nadělen. Granlund vidí hru o dvě situace dopředu a podvědomě tak uzpůsobuje přihrávky či pohyb situaci, kterou mi diváci ovšem uvidíme až za pár sekund.
Navíc má na křídlech stabilní spoluhráče, kteří pochopili, že přizpůsobit se této hvězdičce světového hokeje pro ně bude přínosnější, než kdyby se přizpůsoboval Granlund. Finský hokej má trojku, na které může pár let stavět a pokud na dobu mistrovství světa uloví několik zámořských legionářů, budou Finové pomýšlet na obhajobu zlata.
Tradičně poslední utkání jsme sehráli s reprezentací Ruska a v tomto případě jsme měli i trochu smůly. Celé utkání jsme odehráli velice dobře a minimálně bod si zasloužili.
Bohužel, možná i pod vlivem docházející šťávy jsme utkání chtěli dobránit a to je vždycky tak trochu pochod na popravu. Od osmé minuty třetí části jsme Rusům předali veškerou iniciativu a prosili časomíru, ať běží co nejrychleji.
Shrnutí turnaje vystihuje slovo průměr a názory typu, že jsme tam neměli některé stabilní hráče, to neberu. Některé hráče tam neměli ani ostatní a oproti nám dali šanci mladíkům kolem dvaceti let.
Osobně si takhle představuju Euro Hockey Tour, tedy jako turnaj, kde každý tým povinně nasadí čtyři či pět super mladíků, kteří se omlátí, získají zkušenosti a hlavně získají motivaci tvrdě pracovat.
I proto mají tyto turnaje přízvisko přípravné a měly by sloužit jako motivační prvek pro hokejisty, kteří si na národní tým teprve myslí. Nakonec, kde jinde by si měli hráči prosazující se v extralize vyzkoušet, zda jsou pouze ligový nebo mají navíc.
Aby to mohlo fungovat, musíme udělat něco i my, hokejová veřejnost. Musíme být trpělivý, odsunout kritiku někam dozadu a dát týmu prostor na práci směrem k MS. Měřítkem úspěchu je každý rok právě tento turnaj, a pokud neuspějete tam, nejsou Vám dílčí úspěchy k ničemu.