Rok po tragédii: Simoncelli by MotoGP zpestřil, jeho souboje chybějí

 A že chyboval a pádem s sebou do kačírku strhl několikrát i své soky? Vždyť to k závodění patří. Ano – italského jezdce, který zemřel po havárii v loňské GP Malajsie, královská kubatura postrádá. Opravdu moc!

Chybí jeho odvaha, drzost, entuziasmus. Jsem přesvědčený, že by Simoncelli v letošním roce dokázal pořádně zatápět Jorge Lorenzovi, Dani Pedrosovi a Casey Stonerovi. Rázně by vstoupil do cesty, která vede k titulu.

Více by promíchával pořadím na čele, zasahoval do děje o vítězi jednotlivých GP, vytvářel vzruch.

MotoGP totiž v letošním roce moc dramatičností nepřináší. Bohužel. Stupně vítězů si zamluvili zejména Lorenzo s Pedrosou. Mezi nimi se rozhoduje o titulu mistra světa.

Oba španělští jezdci se po prvních kolech odtrhnou od jezdeckého pole a boj probíhá hlavně mezi nimi. V nejhorším případě se pak jednou předjedou (výjimkou byl skvělý souboj v Brně) a je hotovo…

Na Španěly výkonnostně má úřadující šampion Stoner, kterého však v letošní sezoně zastavilo zranění a vynechal tři závody. Jezdci na továrních motocyklech (až na trápícího se Bena Spiese a Ducati) vládnou s příliš velkou dominancí.

Marně je stíhají černí „démoni“ Cal Crutchow a Andrea Dovizioso na polotovárních yamahách (i když v několika závodech se to povedlo). Nebo Alváro Bautista, či Valentino Rossi s Nicky Haydenem z italské stáje Ducati, jež pro letošní rok nepřipravila vůbec dobré speciály. Na chvostu jsou už poté jezdci s pomalejší technikou CRT, před kterými je mírně vpřed Karel Abraham.

Jednotlivé výkonnostní vrstvy jsou prostě od sebe vzdálené, jezdecké pole není tak semknuté. A tím se vytrácí zábavnost. Simoncelli by na čele patřil k výrazným spojujícím prvkům, celý šampionát by zpestřil. Mohl se stát velkou osobností motocyklového závodění…

I proto jeho tragická smrt během GP Malajsie opravdu bolí.