Bude to disciplína, na níž bude na evropském šampionátu v Berlíně upřena největší pozornost. Oštěp mužů. Domácí Němci v ní mají nejvíc reprezentantů, kteří přehodili devadesátimetrovou hranici a logicky se od nich čekají medaile. Ideálně kompletní stupně vítězů. Loni na mistrovství světa jim v tom zabránili hned dva Češi, jedním z nich byl stříbrný Jakub Vadlejch.
Poslední týdny před šampionátem pro něj nebyly úplně ideální. Jakub Vadlejch si během nich musel dát týdenní pauzu kvůli potížím se zády. Od úterý už ale svěřenec Jana Železného opět házel. „Vypadalo to, že tělo drží, reaguje správně, takže je to o dost lepší,“ hodnotil po tréninku. A nyní už plánuje útok na medaile a na předchozí problémy nemyslí. „Musím jít do závodu záda, nezáda. Kdybych tam šel s tím, že je tady takový problém, tak tam ani chodit nemusím. Budu myslet na to, že mám letos skvěle natrénováno,“ plánuje muž s osobním rekordem 89,73.
Nějakou dobu jste teď nemohl házet. Jaká byla příčina a už je vše v pořádku?
„Dal jsem se do kupy, už je to dobré. Zpětně jsem si uvědomil, že jsem asi moc neposlouchal tělo, protože poslední asi čtyři závody jsem šel přes bolest zad a zjistilo se, že jsem měl lehčí rupturu obratle. Takže teď jsem to léčil a pomaličku už deset dní před odjezdem do Berlína jsme zvyšovali zátěž.“
Ruptura obratle…Jak to vzniklo?
„Z rezonance pan profesor Kolář neumí říct, jestli už se to stalo dřív. Ale vypadalo to, že ano, protože kdyby se to stalo teď, tak by tam byl větší zánět. Spíš to vypadalo, že se to stalo někdy v zimě, protože od té doby jsem záda pociťoval. Byla to kompresní ruptura, takže se to mohlo stát při nějaké velké zátěži. A teď, jak se v sezoně tolik netrénuje, jen se závodí, tělo povoluje a většinou se můžou takovéhle problémy ukázat. Když je člověk v přípravě, svaly dokáží udržet i takovéto problémy, pak se ukáží, když svaly povolí a začne to bolet víc a víc.“
Mohla tomu pomoci i současná vedra, nebo to bylo už dřív?
„To bylo už před Rabatem. Poslední závod jsem šel Rabat 13. července a už v tu dobu to bylo v takovém stavu, že mi dělalo problém se ohnout, předklonit, uklonit. To už bylo takhle dýl. Takže počasí na to vliv nemělo, spíš to, že jsem šel docela dost závodů a během toho jsem toho moc nenatrénoval, takže tělo se povolovalo a ukázal se tenhle problém.“
Jakým způsobem jste to léčil?
„Dostal jsem opich páteře, který mi udělal neurolog, pak jsem musel mít týden volno, abych se dal dohromady, a od té doby jsme začali s postupnou zátěží. Cvičil jsem i dost cviků na břicho a na záda, aby se tělo v tom středu zpevnilo a mohl jsem pokračovat dál přes složitější věci.“
V úterý jste už i házel na tréninku, takže už je to v pořádku?
„To jste viděla první lehké házení z bočního odskoku, to jsou tři takové poskoky. A vypadalo to, že tělo drží, reaguje správně, takže je to o dost lepší.“
Jak se vám trénuje v těchto vedrech?
„Já mám hrozně rád teplo, takže nejsem člověk, který si stěžuje na teplo, i takovéhle, při tréninku si to užívám. Navíc teď, když mě trochu bolela ta záda, je výhoda, že se nemusím tolik rozcvičovat, tolik se nemusím bát, jako třeba v zimě, že by se záda hnula. Pro mě je spíš horší potom nějak existovat v bytě, kde teď člověk pomalu umírá.“
Jak hodnotíte přípravu, během které jste měl vynucenou pauzu?
„Beru to tak, paradoxně, že jsem si konečně odpočinul. Deset dní jsem skoro nic nemohl dělat. Většinou, i když mám volno, tak jedu stejně na 100 procent, ale tady v tom stavu jsem nemohl skutečně nic dělat, odpočinuly si třeba nohy. Samozřejmě může těch deset dní chybět, ale myslím, že příprava byla tak dlouhá, začínali jsme v říjnu a až do dubna jsme jenom trénovali, takže deset dní není zas tak dlouhá doba, že by tělo z ničeho nic ztratilo formu. Spíš jde o to, abych byl na závod stoprocentně fit v tom smyslu, že tam nesmí být sebemenší procento toho, že by se tam mohlo stát něco horšího, kdyby se třeba něco pokazilo.“
Jak se těšíte do Berlína?
„Se stadionem mám zkušenost z loňska, byl jsem tam byl na ISTAFu, což je asi největší německý mítink v současnosti. Je to krásný, obrovský stadion. Možná na člověka trošku dýchá i ta historie, protože je to olympijský stadion. Loni na konci sezony už to bylo po takových těch vrcholech, hodil jsem tam přes 85 metrů, což samozřejmě není špatný, ale už to nebylo, že bych tam jel v tom laufu. Takže vzpomínky mám, že jsem se tím závodem lehce trápil, ale byl to jeden z těch závodů, co si člověk pamatuje. Bylo to hezký.“
Hlavními favority na medaile budou domácí Němci. Jakou očekáváte atmosféru?
„Němci měli loni jedinou zlatou medaili z MS a ta byla oštěpařská, tak věřím, že na ně bude obrovský tlak na medaile z oštěpu. Myslím, že tam bude obrovská podpora ze strany fanoušků. Bude to velice zajímavé, bude obrovský kotel. Já moc nevnímám, jestli tam jsou lidi, kteří fandí tomu a tomu. Většinou jedu v nějaké své bublině a snažím si z té atmosféry vzít maximální plusy, tu energii. A stejně půjdu i do tohoto závodu.“
Může to být pro vás i výhoda, že budou pod větším tlakem?
„Přesně tak, tlak na ně bude určitě obrovský. Ale je těch kluků víc, takže třeba se to mezi ně nějak rozptýlí.“
Soupeři nebudou ale jenom z Německa. Co Estonec Magnus Kirt?
„Už jsem říkal před tím, než hodil letos těch 88 metrů, někdy po prvních závodech měl letošňák třeba 84 metrů a říkal jsem trenérovi, že na tohohle kluka je potřeba si dát „bacha“, že může hodit. A opravdu asi během jednoho týdne hodil národní rekord 88 a pak ho posunul, v Rabatu ještě přidal další metr. Je to kluk, kterého znám moc dobře, vím, že dře, je to, můžu říct, i kamarád. Je na něm vidět ta píle, propracoval se postupnými kroky. Myslím si, že on a Andreas Hofmann budou největší favorité.“
Vy z ME zatím žádný super výsledek nemáte, na posledním ME jste byl devátý…
„Ano ano, v Amsterdamu jsem prolomil tu svou kletbu kvalifikací, kdy jsem ji navíc vyhrál, házelo se mi perfektně. Ale finále bylo přesně druhý den a zpětně jsem to hodnotil tak, že jsem se soutředil jen na to, abych kvalifikací prolezl, protože to pro mě bylo vždycky nepřekonatelné. Až moc jsem se na ni soustředil a druhý den jsem se cítil úplně špatně. Takže jde teď o to, jak to uchopit. Mám už tuto zkušenost, takže to teď uděláme zase trošku jinak.“
Od té doby se i na dost jiných metrech stabilizovala vaše výkonnost. Přemýšllel jste nad cílem pro Berlín?
„Jelikož mám letos čtyři závody přes 88,30, tak tím si člověk na sebe uplete trošku bič. Ale beru to tak, že cílem snad pro všechny atlety je udělat si na velké akci letošňák. To je základ. Takže to bude pro mě cíl, a samozřejmě to, kdybych ho hodil, bude znamenat hodně vysoké umístění. Udělám všechno pro to, aby se mi to povedlo.“
Spolupracoval jste s psycholožkou Zdeňkou Sládečkovou, pokračujete v tom i nyní?
„Ano, to je můj strážný anděl, loni jsem si ji vezl do Londýna, teď si ji vezu i do Berlína. Takže bude tam, bude mě hlídat svými křídly.“
Letošní evropské tabulky |
| 1. Johannes VETTER (Něm) 92,70 m |
| 2. Andreas HOFMANN (Něm) 92,06 |
| 3. Thomas RÖHLER (Něm) 91,78 |
| 4. Johannes VETTER 91,56 |
| 5. Andreas HOFMANN 91,44 |
| *13. Jakub VADLEJCH 89,02 |
Související články
