Před závodem o medailovém hattricku mluvili Němci, ale sní o něm i Jan Železný. Na mistrovství světa v Londýně se oštěpařský trenér zatím radoval z medailové dvojice. Jakub Vadlejch vybojoval pro Česko stříbro, Petr Frydrych bronz.
Jak si užíváte dvě medaile najednou?
„To je úžasné. Byl to krásný, neskutečný závod. A ještě když si vezmete, jak Petr vstal z mrtvých, že se sem dostal posledním závodem, najednou se zlepšoval. Teď to během soutěže vypadalo, že jde dolů, ale pak se najednou chytil. A Kuba byl úplně úžasnej. Já se trochu bál, aby po tom prvním hodu nezazmatkoval, ale ten druhý trefil a pak už šel jenom, co to dá.“
Oba na úspěch dost dlouho čekali, rostli i mentálně, proč to vyšlo zrovna teď?
„Prostě si dneska věřili. Najednou ten zlom přijde a člověk ví, že na to má a je v takové euforii. Já jsem také dnes cítil něco zvláštního, byl jsem nervózní už na hotelu, ale tak zvláštně nervózní. Říkal jsem si: To bude dobrý. A oni oba už na rozhazování vypadali úplně v pohodě. Kuba si hrozně moc věřil a Frýďa cítil, že je to dobré. Hodně mu tu pomohla už ta kvalifikace, pak se najednou chytil a šel po tom.“
Co jste hochům radil před závodem?
„Ať si jdou za svým. Frýďovi jsem říkal: Můžeš cokoliv dokázat. A Kubovi nebylo potřeba nic říkat, on se strašně soustředil na sebe. Paní psycholožka Sládečková mu hrozně moc pomohla, takže já jí moc děkuju. A i ti kluci, co nepostoupili, jim drželi palce. Je to dobrý tým.“
Na první pohled se zdálo, že jste byl během závodu poměrně klidný…
„Nebyl jsem klidný, protože jsem cítil, že na to mají. Ale říkáte si: Pořád se něco může stát. Röhler, kdyby nedělal takové technické chyby, tak hodil za devadesát. Po třetím pokusu odešel, ale první dva hody, kdyby udělal trošku technicky líp, letělo by to strašně daleko. Byl nervózní, tak do toho třískal. Ale do poslední chvíle jsem se uklidňoval: Nemůže přece Kuba odejít bez medaile, když má hozeno skoro devadesát metrů.“
Nemrzí vás trošičku, že Vadlejchovi chybělo ke zlatu jen 16 centimetrů?
„To ne. Já jsem šťastný za tohle. Samozřejmě, že se říká, že vítěz bere všechno, ale tohle byl můj sen, aby byli na bedně dva. Ještě větší je sen, aby tam byli tři, ale to je už opravdu velký sen. Ale člověk musí snít. A dnes se ukázalo, že ani ti Němci nejsou až tak neprůstřelní.“
Kde vidíte Vadlejchovy možnosti?
„Podstatně dál, chce to jen chytit ten správný den, trošku jiný rytmus. Ale na tom teď nezáleží. Jestli hodí devadesát letos nebo až příští rok, to je teď jedno.“
Překvapil vás Frydrych, který v závěru závodu úspěšně zaútočil na bronz?
„Já pořád věřil, že to ještě tím posledním může hodit. Protože, jak říkám, Petr je buď nahoře, nebo dole. Dneska byl nahoře.“
Co jste borcům řekl po závodě?
„Že jsem šťastný za ně, že to dokázali.“
IAAF letos poprvé rozdává medaile i trenérům, s dvěma kousky budete oficiálně nejlepší oštěpařský trenér, ne?
„To takhle neberu. Oni jsou nejlepší, já ne, já jim jen pomáhám. Já si hlavně hrozně vážím, že tu máme z oštěpu tři medaile (trenérem mistryně světa Špotákové je Rudolf Černý – pozn. red.). To je úžasné. Ale oni jsou nejlepší. Kdyby na to neměli, nemám šanci jim pomoci. Když na to mají, já ze sebe vydám, co mohu.“
Související články
