Konečně! Překážkář Petr Svoboda se dočkal prvního velkého zlata. Triumfoval v závodě na 60 metrů překážek na halovém mistrovství Evropy v čase 7,49 vteřiny. Medaili mu nesebraly ani dva přešlapy do dráhy sousedního závodníka Bascoua, francouzský tým neměl důvod protestovat.
Pobíhal s rukama nahoře a křičel: „Já to dokázal.“ Pak sundal dres a ukazoval jej tribunám.
„Chtěl jsem něčím mávat a neměl jsem čím. Bylo to impulzivní jednání. Neměl jsem vlajku, tak jsem ukazoval nápis na dresu. Ani teď pořádně nevím, co všechno jsem dělal. Pištěl jsem jako ženská,“ líčil Svoboda pár minut po zlatém závodě. Nedokázal chviličku stát v klidu, tak moc ho hřál pocit vítězství. Dnes v 16.18 si vyslechne českou hymnu a dostane vytouženou placku.
Váš zlatý závod trval sedm a půl vteřiny. Dá se vůbec popsat, co během něj prožíváte?
„Na startu jsem se cítil skvěle, slyšel jsem šéftrenéra Tomáše Dvořáka i svého trenéra, jak křičeli. Najednou mnou projel pocit, že mi musí vyjít start, protože od něj se odvíjí, jak se mi povede závod. Jenže druhou překážku jsem sundal, polila mě bezmoc a říkal jsem si: Ježíš, už zase. Úplně se mi vrátil ten pocit z Barcelony, že je po všem. Kdyby se to bývalo opakovalo, asi bych umřel. To byste mě ani neviděli, přelezl bych stěnu a utekl.“
Už na letním evropském šampionátu jste byl jasný favorit, vedl jste, jenže jste zakopl a sen byl fuč. Tady jste tedy podobnou situaci zvládl?
„Jo. Na další překážce už jsem měl chuť. Neprohraju. Udělalo to velký bum a Peťan chtěl vyhrát. Něco se ve mě nastartovalo a prostě jsem to ostatním nedal. Prvně jsem tomu nemohl uvěřit. Když jsem bouchl do žíněnky za cílem, říkal jsem si: Je to vůbec pravda? Ale pak už jsem se začal radovat. Neumím to popsat. Je to tady, mám velkou medaili.“
Nicméně jste dvakrát šlápl do dráhy francouzského soupeře Bascoua. Ten sice skončil šestý, ale druhý Francouz Darien se teoreticky mohl při vaší diskvalifikaci dostat na první místo. Francouzi však protest nepodali.
„Soupeři jsem určitě nevadil. Viděl jsem i na mítincích, jak sprinteři při startu vybíhali z lajny.“
Bascou na vás ztratil 15 setin, což je velký rozdíl. Dá se vůbec v závodě řešit, kam šlapete?
„Stalo se mi to. Ale to bylo kvůli tomu, že jsem kopl do překážky, zpomalil jsem a bylo mi úplně jedno, kudy poběžím. Hlavně, aby to bylo co nejkratší a co nejrychleji do cíle. Takže jestli jsem si pomohl lajnou vedle, je mi to jedno. Mám medaili, jdu slavit.“
Na zlato jste myslel už před dvěma lety v Turíně, ale po zdravotních trablech jste získal aspoň bronz. O loňské Barceloně už byla řeč. Věřil jste si na medaili i na loňském halovém světovém šampionátu, ale ani tam to nevyšlo. Co teď bylo třeba k tomu, abyste dosáhl na výhru?
„Pomohly mi super závody, které jsem absolvoval. Měl jsem šanci vyhrát pár velkých mítinků, i když tam byla velká jména jako Liou Siang. To mě posunulo psychicky úplně někam jinam. Taky bylo dobře, že jsem se na závodech vyhnul Američanu Davidu Oliverovi, protože to by byl velký klepec. A sem jsem jel s tím, že jsem se snažil mistrovství Evropy brát jako závod nižší kategorie. Jako třeba republikový šampionát. Kvůli psychice.“
Berete to i tak, že minulé neúspěchy měly přijít, abyste teď byl na vrcholu?
„Na to neumím odpovědět. Je hrozně těžké říct, že mi to pomohlo, protože by se mi stoprocentně běhalo lépe s tím, kdybych byl zlatý z Turína a Barcelony. Naučil bych se hlavu zvládat dřív.“
Jak těžké to bylo tady? V halové sezoně jste neporažený, vedl jste evropské tabulky. Narážel jste hodně na to, že jste favorit? Už ráno se mě na vás vyptával zahraniční kolega. Ve čtvrtek při zkoušce ceremoniálů hráli českou hymnu pro vás.
„Fakt? Dobře, že mi to nikdo neříkal. Nikdo mě moc nesháněl. Lidi asi věděli, že v Barceloně to bylo haló, Svoboda by měl vyhrát, a bylo z toho prd. Tak o tom nikdo asi nemluvil, dokud se to nestalo.“
Berete medaili jako potvrzení toho, že jste nejlepší Evropan nad překážkami?
„Není pro mě směrodatné, že jsem třináct závodů po sobě neporažený, pro mě je důležitá medaile. Ale doufám, že ještě můžu stoupat, i když svět venku je někde jinde. Doufám, že je tahle medaile zlomová.“
Kam si ji dáte?
„Nevím ani přesně, kde mám tu bronzovou z Turína. Stěhoval jsem se do baráku, dal jsem ji někam do pracovny. Je tam spousta nevybalených krabic. Ale dostal jsem teď i spoustu krásných věcí z mítinků, mám obrovské vázy, takže si určitě nechám od táty udělat poličku, kam to začnu vystavovat. Moc by se mi líbilo mít tyhle věci vyložené a říkat: To je moje.“
Váš závod trvá jen chvilinku, ale jak dlouhá bude oslava?
„Doufám, že vydržím déle než těch dvakrát sedm a půl vteřiny. Ale jelikož jsem větší množství alkoholu nepil už hodně dlouho, tak si myslím, že si s trenérem připijeme šampaňským nebo panákem na medaili a já zase půjdu spinkat. Navíc přítelkyně Jiřinka Ptáčníková má v sobotu ráno kvalifikaci, tak se ji budu snažit nerušit. Ale určitě to oslavíme. Možná budu spát jinde. Na baru.“
| Český překážkář Petr Svoboda je halovým mistrem Evropy právem. Spekulace o jeho možné diskvalifikaci po finálovém běhu na šampionátu v Paříži kvůli vyšlápnutí z dráhy byly nepodložené a Francouzi ukázali, že znají pravidla, když ani neprotestovali. Regule jasně hovoří ve Svobodův prospěch a také samotný překážkář prokázal své znalosti, když o své první velké zlaté medaili nepochyboval. Atletické pravidlo 168.6 hovoří o tom, že všechny běhy musí být běženy v drahách a každý závodník musí po celý závod setrvat ve své dráze. "Vyjma případů, kdy platí pravidlo 163.4," píše se ve směrnicích. A to hovoří o tom, že závodník nebude diskvalifikován, pokud:a) byl jinou osobou vytlačen z dráhy nebo přinucen běžet mimo svoji dráhu, nebo b) běží mimo svoji dráhu na rovince či běží v zatáčce vně vnější čáry své dráhy a nezíská tím žádnou výhodu a současně nepřekáží jinému běžci. A to byl Svobodův případ. Český rekordman při svém běhu dvakrát vyšlápl na pravé straně ze své dráhy, ale jeho francouzský soupeř po pravé ruce Dmitri Bascou byl daleko za ním. Svoboda jej neohrozil a ani tím zjevně nezískal žádnou výhodu. "Nevím, proč by podávali protest, vždyť jsem nikoho neohrozil, jen jsem chtěl běžet co nejrychleji do cíle," uvedl Svoboda v cíli. Francouzi by v případě Svobodovy diskvalifikace získali zlato, neboť druhý byl Garfield Darien, přesto neprotestovali. Pravidla dala za pravdu Svobodovi, prvnímu českému zlatému medailistovi v hale od triumfu Romana Šebrleho na HME v roce 2007 v Birminghamu. |
