Občas se na tréninku cítí stejně bídně jako její svěřenky, i když jim „jen“ měří časy. I díky intuici dokázala atletická trenérka Martina Blažková za rok „vytvořit“ z Denisy Rosolové halovou mistryni Evropy na čtvrtce. Mezi jejích svěřence patří i výtečná překážkářka Zuzana Hejnová. Tahle skupina si opravdu může říkat Rychlý holky. I když do ní patří i jeden kluk.
Na dráze leží rozložený velký sešit plný čísel a zkratek, u kterého se zastavují atletky, než se znovu vydají kroužit po oválu, běhat přes překážky nebo sprintovat se závažím za sebou. To je kniha s tréninkovými rozpisy, nad kterou občas třeba čtvrtkařka Denisa Rosolová jen koulí očima. Její trenérka Martina Blažková, sama někdejší závodnice, vždycky mívala menší diáře. „Tenhle mi letos koupily holky v Africe. Že prý to tam tak mastím, že plány nevidí. Tak jsem jim říkala: To je ale i blbý pro vás, víc se tam toho vejde,“ říká trenérka roku 2010.
Bývá vám svěřenek občas líto, když je jim na tréninku zle?
„Jo, vím, jak mi taky bylo špatně. Opravdu. Když mají těžký trénink, mám pocit, jaký jsem mívala já. Ale ony vědí, že je to nutný. Jsou to ženský, okecají si to, ale vědí, že to funguje. Věří mi. Což je dobré.“
Jak často Rychlý holky v přípravě zvrací?
„Jen výjimečně. Jednou dvakrát v těžkém období. Ale ne venku, v halách, protože je tam blbý vzduch. Chodíme na Strahov, tam je přetlaková hala a už ten přetlak dělá zle. Tak holky chtěly jít do Stromovky v domnění, že jim nebude špatně. Byl to důležitý trénink před halovou Evropou. Bylo jim trochu zle. Ale Denče myslím proto, že předtím nešla tak těžké tréninky. Byla dálkařka a kdyby blinkala u dálky, bylo by to divné. Občas se to stane, ale to je normální, organismus to nestačí. Jsou lidi, co zvrací i po závodech.“
K čemu se ten stav dá přirovnat?
„Máte malé oči, spavou náladu, možná asi jako po flámu. Nebo při střevní viróze. Žaludek na vodě, bojíte se pohnout i jen tak, že se ze sedu zvednete do stoje. Organismus je totálně vyčerpaný. Ale po flámu můžete mít výčitky, tady je dobrý pocit. Mrzí mě, že holky zvrací, ale je to dobré znamení, že se vydaly. Nedělám to účelově.“
To by mě ani nenapadlo. Ale když vezmeme vaše dvě svěřenky, které konkurují světu, co je těžký trénink pro čtvrtkařku Denisu Rosolovou a pro překážkářku Zuzanu Hejnovou?
„Pro Denču je těžší speciální vytrvalost, je spíš sprinterka. Má to dané přesně do té čtvrtky. Kdežto Zuzka je vytrvalejší, není od přírody taky rychlá. Kdyby obě běhaly hladkou čtvrtku, u Denči by se na trénink šlo zespoda přes rychlost a u Zuzky shora přes speciální vytrvalost. Úplně jinak. Já čtvrtku překážek přirovnávám k pětistovce. Tím, že jsou tam překážky, je úsilí a námaha větší, delší. Čtvrtka mi přijde hrozná. Běžet co nejrychleji 400 metrů sama v dráze, mít klapky na očích, to je obdivuhodné. U překážek se pořád něco děje, na trati se vyvrbí tolik věcí. A najednou je cíl.“
A v tréninku přitom ordinujete pětistovky, šestistovky...
„To je ještě dobré, na podzim to mají horší, běhají kiláky, osmistovky.“
Jak skládáte trénink?
„Hraju si s tím, vozím s sebou knížky, koukám do toho pořád, nemám čas ani číst, dodělat školu.“
Však vám taky svěřenky říkají sova, jejíž podobiznu máte i v tréninkovém deníku.
„To hlavně proto, že mám plno knížek okolo. Doprovodných věcí, které se týkají cvičení na balonech, s gumami, balančních věcí. Kdybych každému měla ukazovat nějaký cvik, asi bych to nevydržela moc dlouho. Chci, aby byl trénink pestrý. Kdybych věděla, že v úterý půjdu to a to a příští úterý to samé, nebavilo by mně to. Kdyby přišel trenér a řekl mi – půjdeš šest pětistovek – poťukala bych si na hlavu. Já jim tu šestistovku zamaskuju tím, že dám dvě třístovky s malou pauzou. Je to takové lepší šestistovka. Už mě trochu prokoukly.“
„Já nesportovala takhle dobře jako ony. Ale i Denča po roce řekla, že neviděla stejný trénink. To je dobrá pochvala. Pokud je to baví, je to pro mě dobré znamení. Napíšu trénink a pořád nemám dobrý pocit. Napíšu si pod to další a třeba teprve u třetího mám vjem: Jo, to je ono.“
Dáváte i na intuici. Ale jak jste na svůj recept na skládání tréninku přišla?
„Zkušební králík byla Míša Hejnová, která dělala víceboj. Přišlo mi, že málo běhá. Hodně jsem čerpala třeba z přednášky Zdeňka Váni, který měl ve své době úžasnou skupinu desetibojařů – Tomáše Dvořáka, Kamila Damaška, Romana Šebrleho, Honzu Poděbradského. Napasoval na ně čtvrtkařské tréninky. Tak jsem si říkala: Že by?“
Zjevně to funguje. Kam až mohou vaše svěřenky dojít?
„Moc už se to zlepšovat nemůže. Kdyby každá byla sama, ty časy nikdy nedají. Táhne je tým. Denisa se Zuzou si nic nedarují, každá musí vyhrát. Tím se zrychlují. Takže dostanou vynadáno, nemůžou závodit na tréninku. Potřebují odběhat dvanáct úseku, ne tři. Ať si to nechají na dráhu.“
Takže musíte osobnosti usměrňovat?
„Každá je svá, hájí si to svoje. Nevím, jak by to bylo, kdyby Denča šla na překážky. Je to pro ně těžké. Ale zároveň si myslím, že skupina získala s Denčou nový náboj, začala šlapat na větší obrátky. Usměrňovat je musím, ale jen v situacích, kdy jsme třeba delší dobu na soustředění, ony jsou unavené, protivné a každá věta, která by jindy neznamenala nic, je nastartuje. A navíc jsou to ženské. Chlapi si dají s odpuštěním do huby a jdou spolu večer na pivo. Holky mají sloní paměti, všechno si pamatují, moc neodpouštějí. Proto mě trochu mrzí, že skupina není smíšená.“
Jeden kluk nic nezmůže?
„Štěpánovi je osmnáct, je rád, že tam je, ony si ho hýčkají a on jim těžko řekne: Jděte do háje. Kdyby v ní byli kluci v jejich věku, usměrnili by je sami, setřeli by je. Vůbec mě nebere, že jsi mistryně Evropy. Ale v globálu si myslím, že to funguje.“
Když přicházejí svěřenky, dáváte si pozor na to, aby si lidsky sedly?
„To bych chtěla, ale ono to prostě nejde. I v té desetičlenné skupině se vytvoří partičky. Je to těžké. Aby člověk byl dobrý, byla to nějaká osobnost, musí být i trochu sobecký. Dobrák to nikdy nemůže nikam dotáhnout.“
K čemu to Rosolová s Hejnovou mohou dotáhnout letos na mistrovství světa?
„Hlavní je, aby zůstaly zdravé. Kdo by nechtěl medaili? Ale nemají zrovna takové disciplíny, kde to je snadné. Přibudou černošské běžkyně z Ameriky, Jamajky. Denča je v dobré psychické pozici, ví se o ní. O Zuzce už se ví od loňska, že není žádná třasořitka a běhat umí. Mluví o finále, ale chtějí medaili. Jenže mít ji na světě, to je těžké.“
Související články
