13. října 2011 • 05:00

Svoboda trpěl, teď už si však znovu užívá drogu jménem sport

Autor: Barbora Žehanová
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Zimák k play off NHL. Lener i analytik tipují postup Bostonu. V čem se Nečas blíží Pastovi?
Mám rád, když Ostrava žije Baníkem, říká Buchta. Je rychlejší než Tanko?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Měl problém vyjít do schodů, teď už však překážkář Petr Svoboda znovu jásá: „Obě nohy jsou zdravé. Ohromně se mi ulevilo. Čtyři měsíce jsem seděl doma na zadku a nic jsem nedělal. A najednou je to všechno dobré, můžu zase něco dělat, trápit se na tréninku. Fakt se mi zdálo o tom, jak umírám po pětistovkách. Sport je hrozná droga. Nevím, co budu jednou dělat,“ říká nadšeně.



Na sklonku zimy vyhrál šedesátku překážek na halovém mistrovství Evropy, jenže v tréninku na letní sezonu si poranil chodidlo levé nohy. Jak přetěžoval tu pravou, začala ho zlobit achillovka. Problému se nemohl zbavit, přišel o mistrovství světa, které strávil v lázních.

„Přišel jsem tam na úplně jiné myšlenky, užil jsem si to excelentně. Byli jsme na čtyřkolkách, lítali jsme v letadle, šest hodin denně jsme chytali ryby,“ líčil sedmadvacetiletý Svoboda, který se vrátil ke studiu a chce si dodělat maturitu.
Jenže v noze měl bolestivý zánět, který oddaloval šlachu od kosti. „Když jsem vlezl do boty nebo vyšel schody, měl jsem slzy v očích.“

Pomohla až kortikoidová injekce, jež může mít následky v podobě natržení šlachy a ke které sáhl až před pár dny lékař atletické reprezentace Jiří Neumann. „Bolelo to jako čert, bál jsem se, že se to zhorší a bude to špatné. Ale najednou čtvrtý pátý den už jsem o tom nevěděl. Trénuju, nebolí mě to, nemám s tím problém,“ říká Svoboda.

Svoboda slaví a národní vlajkou.Foto Reuters
Během pauzy mu sice narostlo bříško, ovšem problémy s nabíráním nemá. „Naopak hubnu, svaly opadnou. Neobaluju se tukem na nohou a rukou. Mám výhodu rychlého metabolismu. Akorát břich se nafukuje. Teď pracuju na vyfukování.“

Má úsměv na tváři, přesto v něm však bublají pochybnosti, jak zvládne návrat. „Mám hrozně velký strach, že jsem se tak trochu vezl na vlně a najednou jsem spadl po čtyřech měsících na nulu. Na tréninku zjišťuju, že nemám kotník, že mě bolí ruce, když běžím. Stal se ze mě nesportovec.“

Jenže vedle sportovního návyku ho vpřed žene i vidina olympiády v Londýně, kterou si oživil při úterním slavnostním podpisu přihlášky české výpravy na Hry. „Byl to krásný kopanec do zadku. Hurá, můžu do toho zase vlítnout. Přijde mi, že jsem hrozně dlouho nebyl v prostředí mezi sportovci, snažil jsem se všem vyhýbat. Tohle mě nabilo.“

Euforie po závodě
Euforie po závodě


Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud