Ve stáří na gauči chce mít na co vzpomínat. Podle téhle filozofie řídí svůj život bývalý atletický reprezentant Josef Karas. Druhý muž soutěže Mr. World 2010 účinkuje v reklamách i zahraničních filmech. V jednom z nich se už musel svléknout do naha.
Hotelové foyer bylo plné lidí štábu i běžných hostů. Josef Karas ale musel do naha, měl to ve scénáři.
„Hrál jsem majitele německého hostelu, nudistu. Ráno jsem přišel, najednou přinesli pytlíček a tam byla taková ponožka v béžové barvě. Říkají: Tohle si vezměte na sebe…“ vzpomíná s úsměvem Karas.
„Jsem docela stydlivej. Ale narodili jsme se všichni nazí. Měl bych větší problém, kdybych měl kouřit. Spíš mě znervóznilo, že jsem musel mluvit s německým přízvukem, naštěstí anglicky. Že jsem tam chodil a měl jsem průvan na zadek, to mi zase tak nevadilo.“
S herectvím Karas koketoval od dětství, jehož většinu strávil po emigraci svých rodičů v Kanadě. Absolvoval několik kurzů, začal se objevovat v reklamách a před čtyřmi lety mu další šanci poskytl úspěch v celosvětovém finále soutěže Mr. World, kde skončil druhý.
„Dalo mi to možnost si otevřít několik dveří. A pak už je to na vás, jestli jimi dokážete projít,“ říká Karas, který se snaží získávat zajímavé role. Účinkoval například v historickém seriálu Borgiové, nedávno natáčel český nezávislý film Ztracená láska a s Terezou Voříškovou se potkal v seriálu s názvem Clay´s POV.
„Je to natočené z pohledu hlavního hrdiny, kterému vlastně vůbec nevidíte do obličeje. Pro herce je to zajímavé, protože můžete koukat přímo do kamery. To byla strašná sranda,“ líčí Karas. „Když jsem natáčel Borgie, odletěl jsem do Itálie, najednou koukám a byl tam herec, který hrál ve filmu Rush (česky Rivalové). Výborně jsem se skamarádil s Artem Malikem. Naučil jsem se ty lidi poslouchat a něco se naučit.“
Ke Karasovým nejnovějším projektům patří reklama, v které účinkuje společně se slavným kanadským hercem Donaldem Sutherlandem. „Jako děcko jsme na něj koukali s tátou. Je to pan herec, kterého jsem nikdy na živáka neviděl.
Šel bych do toho, i kdyby to bylo zadarmo.
I kdybych si měl zaplatit tisícovku, abych s ním mohl natáčet, stejně bych to udělal,“ říká Karas. „Pro mě jsou důležité ty zkušenosti. Když vám bude sedmdesát, budete sedět na gauči a jediné, co zvládnete, bude vzít si pivo a přepnout kanál na televizi, na co budete vzpomínat? Já tam chci sedět spokojeně.“