Ve stopách svého bývalého kouče Jana Železného jde oštěpařka Barbora Špotáková do důsledků. Po listopadovém vzájemném rozchodu převzala zodpovědnost za vlastní přípravu sama, stejně jako to udělal v závěru své sportovní kariéry on. Na pondělní vyhlašování Sportovce roku, kde obsadila šesté místo, pílila ze soustředění na Kanárských ostrovech.
Házela jste na La Santě kameny na pláži jako váš bývalý tréninkový kolega Vítězslav Veselý?
„Vždycky jsme to dělali. Ale teď jsem si řekla svým rozumem, nebo trenérka mi poradila… (smích) Dalo se tam házet oštěpem, zjistila jsem, že to bude lepší. Bylo to fajn v tom, že jsem přišla na stadion a mohla se řídit podle pocitů. Důležité je, co to přinese za výsledky. Nějaké moje nadšení je tady bezvýznamné.“
Jaké bylo první soustředění, kdy jste si byla sama trenérkou, nechyběla vám vaše bývalá skupina?
„Někdy samozřejmě člověk rád běhá s někým, ale já jsem takovej dříč sám o sobě. Mně to nevadilo. Moc jsem nad tím nepřemýšlela. Skupina mě jednou přišla navštívit, měli jsme takový příjemný večírek. Hlavní rozdíl je, že člověk nekecá, protože nemáte s kým kecat. Je to efektivnější. Hecování samozřejmě chybí. Ale v tomhle období není zas tak potřeba se hecovat.“
Dospěla jste k názoru, že zkusit se má všechno?
„Říkala jsem si, že bych ráda dělala atletiku dva roky a je dobré, že si tohle vyzkouším. Myslím, že takhle to bral i Honza. Sám se trénoval sám daleko dřív. Ví, že mi to dá hodně, že se člověk hodně pozná a hodně mu to přinese.“
Co vám to už přineslo?
„Spíš mi přijde, že poznávám, že to jde zvládat. Člověk má obavy, protože, když příští rok nastoupím na závody, budu se moct zodpovídat jenom sama sobě. Bude to víc adrenalinové, než to bývalo. Ale přijde mi, že to zvládám. Přišla jsem na to, že jsem schopná o tréninku přemýšlet. Chodila jsem na FTVS, nějaké základy mám.“
Přijali na atletické Dukle váš plán trénovat se sama?
„Můžu být sama. Spíš mi někdo bude pomáhat, co se týče soustředění a servisu okolo. To bude náročné. To člověk pozná, když se začne trénovat sám. Když jede na soustředění, musí kvůli tomu jet třikrát na svaz, nebo i víckrát. Musí furt někam telefonovat. Nejsložitější je posilovna, medicinbaly, najednou vám to nemá kdo naházet.“
Už máte plán příští sezony?
(smích) „To mám, už jsem si s trenérkou sedla… Jak se dělá plán, si pamatuju. Jede se od konce, zjistíte, kdy je finále oštěpu na mistrovství světa, a jedete od konce, jak byste soustředění udělal rád po sobě. Takhle jsem to všechno naplánovala.“
První závod se rýsuje kdy?
„Jedná se o Zlaté tretře. První Diamantovka je v Šanghaji, ale tam bych ještě chtěla být v klidu.“
Budete na příští sezonu víc natěšená?
„Tak rozhodně jsem docela dost natěšená. Podle mě není větší motivace, než najednou jet sám na sebe. Musíte dokázat všem a dokazujete to jenom sám. Nemůžete na někoho svést, že vás někdo přetrénoval. Musím dokázat: Já na to mám. To je největší motivace. Veliká, veliká... Až budu nastupovat na první závod, bude mi bušit srdce dost, zvlášť když to bude na Zlaté tretře. Ale to je dobře. Nejhorší je, když jedete ve stereotypních kolejích.“
S trenérem Železným se vám ale dařilo, vidíte ještě někdy cestu zpátky?
„Určitě existuje. Budu se rozhodovat vyloženě podle výsledků a pocitů po následující sezoně. Rozhodně tam cesta zpátky je. Zatím z toho mám dobrý pocit. Uvidíme, jak to bude fungovat.“
Související články
