Hejnová má za sebou hlavní soustředění: Trenérka se Afriky bála
Čeští atleti jsou jako tažní ptáci, na zimu odlétají do teplých krajin. Komu by se taky chtělo dřít v teplotách okolo pěti stupňů a míň. Stejně to každý rok praktikuje i překážkářka Zuzana Hejnová, která v prosinci absolvovala soustředění v Jihoafrické republice. „Udělali jsme tam hodně práce, ale ještě budeme pokračovat i v Čechách,“ hlásila po příjezdu domů.
Pro ni to byl návrat do velmi dobře známých míst. Pro trenérku Danu Jandovou bylo ale soustředění v Potchefstroomu krokem do neznáma. Společně se Zuzanou Hejnovou to ale zvládly a užily si i jiné aktivity, než jen atletický trénink. „Byly jsme dvakrát na lví farmě a jednou na zip- line, to bylo moc fajn,“ vyprávěla Hejnová.
Jak dlouhé soustředění jste v Africe absolvovala?
"Byli jsme tam necelý měsíc, asi tři a půl týdne. Uteklo to jako voda.“
A jak jste se po náročném tréninku cítila?
„Docela dobře, čekala jsem, že to bude horší. Doufám, že nebudu mít ještě nějakou krizi, ale zatím je to docela dobré.“
Na co jste se při tréninku zaměřily?
„Pořád jsme dělaly ještě poměrně hodně kondice a fyzičky, ale už tam samozřejmě byly i nějaké rychlejší tréninky. Už jsme byly i párkrát v tretrách, i na překážkách. Takže ze začátku to bylo hodně o fyzičce a potom už byl trénink víc do intenzity a rychlosti.“
Před začátkem přípravy jste mluvila o tom, že se chce trenérka zaměřit i na vaši „slabší“ nohu na překážkách. Už jste se tomu věnovaly?
„Pár tréninků jsem absolvovala, kdy jsem se snažila běhat i překážky na druhou nohu a ti, co mě neznají, říkali, že to není ani poznat. Ale já se v tom samozřejmě necítím tak dobře jako na svojí lepší noze. Sice myslím, že se to zlepšuje, ale musím na to hodně myslet.“
Budete na tom pracovat dál i v Čechách?
„Určitě ano.“
S kým jste na soustředění byla, nebo se tam potkala?
„Byli jsme tam se skupinou Petra Šarapatky ze Slavie, takže tam byli kluci, se kterými jsem mohla běhat. To bylo supr. A jinak tam bylo ještě i pár Čechů, skupina Dalibora Kupky a Petra Habáska. Takže Čechů poměrně hodně. A jinak z ostatních národů Švédi, Švýcaři a Norové. Takový ti všichni, kteří mají teď doma zimu.“
A z vaší tréninkové skupiny tam byl kdo?
„Byla jsem tam já, Jana Novotná a Barča Hůlková a potom teda kluci ze Slavie. Trénovali jsme společně.“
Byla opět společná kondiční příprava, rozcvičení, hry jako na šumavském Zadově?
„Jasně, byly i hry. Ono to člověka potom už nebaví, když se dvakrát denně musí rozcvičovat a rozklusávat, takže jsme si občas zahráli hru a trochu si to zpestřili. Myslím si, že to je vždycky fajn, to trošku pozměnit.“
Co všechno jste stihli kromě tréninku, když jste měli volno?
„No my jsme toho volna moc neměli. (smích) Ale když jsme ho měli v neděli, tak jsme byli dvakrát na lví farmě a jednou na zip-line, což je taková ta lanovka, kde vás ukurtují do sedáku a jedete přes údolí. To bylo hrozně fajn. Takže jsme občas i někam vyrazili, aby z toho člověk nezblbnul, kdyby byl furt na jednom místě a jenom trénoval.“
Vyzkoušela jste si to poprvé?
„Já už jsem tam všude byla, ale i tak mě to baví, protože pokaždé je to jiný, s jinýma lidma. A jelikož tam ostatní ještě nebyli, tak jsem je vyvezla (smích).“
Jak se líbilo v Africe trenérce, která tam ještě nikdy nebyla?
„Moc. Měla z toho sice ze začátku trochu strach, ale pak se jí tam líbilo a myslím si, že se tam určitě bude chtít vrátit.“
Čeho se tam bála?
„Nevěděla, jak to tam všechno funguje. Nikdy nebyla takhle daleko. Tam je to všechno jiné, trénovat se musí trochu opatrně ze začátku, protože je to v nadmořské výšce a ještě je tam teplo. Člověka to svádí trénovat hodně hned. Ale myslím, že jsme to zvládly dobře, udělaly jsme kus práce a nakonec se jí tam líbilo.“
Jaký byl návrat do zimy?
„Musím říct, že to nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Ale den po návratu jsem byla chvíli venku a nebylo to moc příjemný. V teple je to o dost lepší. Jsem hodně nabalená, ale…“
Do konce roku jste pak ještě trénovala i v Česku?
„Přes svátky jsem měla tři dny volno, to bylo hrozně fajn. Koukala jsem na pohádky a odpočívala. Potom jsem pár dní trénovala v Jablonci s Danou.“
Kdy začnete závodit?
„Teď stále trénujeme převážně v Jablonci. Na začátku února mě čeká Hesu kemp v Nymburce, který je mimochodem otevřený pro každého, kdo má rád sport a atletiku. Sezonu bych pak chtěla začít na meetingu v Madridu 8. února. A možná otestuju formu ještě na nějakých veřejných závodech.“
Můžete shrnout, jaký vlastně pro vás byl minulý rok?
„Byl to takový rok plný změn. Bylo to hrozně náročné psychicky, vystřídala jsem trenéry, nejdřív jsem dojížděla do Německa. Hala se docela povedla, z toho jsem měla radost. A potom venku to nebylo úplně ideální, ale nakonec to dopadlo asi nejlíp, jak mohlo, protože jak mě bolela noha, tak jsem nemohla pořádně trénovat. Takže nakonec ze mě Dana dostala prakticky nemožné, bych řekla. Takže to bylo takové nahoru dolů, bylo to hrozně náročné, ale všechno je asi tak, jak má být, a věřím, že teďka to bude o to lepší.“
A z mimosportovních věcí?
„Tak střídavě, občas se člověku daří víc a občas hůř. Ale vždycky to beru tak, že co se má stát, se stane a že člověka pořád něco někde zkouší. Jsem ráda, že nám hezky běží Hesu kempy, ty jsou fajn. Loni jsme založily s Andy Pavelcovou blog o jídle Zdravě bez překážek a taky se rozjel moc pěkně, máme desítky tisíc fanoušků, z toho mám taky radost.“
Byly jste dokonce nominovány i v soutěži Blogerka roku, v kategorii objev roku. Jak to dopadlo?
„Vyhlášení bylo zrovna, když jsem byla v Africe, bohužel tam vyhlašovaly jenom první. My jsme skončily na čtvrtém místě, ale i tak to byl supr úspěch a je to hezké.“
