116 let od nejšílenějšího maratonu na OH. Podvodník v autě i bosí Afričani
Ze všech šílených závodů sportovní historie právě tenhle bezpochyby patří mezi ty nejpamátnější. V neděli je to přesně 116 let od olympijského maratonu na Hrách v St. Louis, jehož neslavným hrdinou se stal Američan Frederick Lorz, který se 18 kilometrů svezl v autě a pak proběhl první cílem. Na podvod se rychle přišlo. Byla to ale jen jedna z mnoha dnes téměř neuvěřitelných historek tohoto spektáklu.
Během jediného dne se koncem srpna 1904 v St. Louis událo tolik komických historek, že baví i přes propast času. Zároveň ale trochu mrazí, protože během olympijského maratonu šlo na prašných a horkých silnicích doslova o život.
Běželo se na čtyřicetikilometrové trati, jelikož dnešní distance 42,195 kilometru ještě nebyla stanovená. Na dvaatřicet běžců čekalo peklo na „nejtěžší trati, po které kdy člověk běžel“, jak se vyjádřil jeden z funkcionářů.
Běžci jako králíci
Závodníci byli cíleně postaveni do role pokusných králíků. Hlavní organizátor olympijských her James Sullivan totiž maraton pojal jako vědecký test, při kterém chtěl sledovat vliv dehydratace na lidský organismus. Na trati proto byly jen dvě občerstvovací stanice s vodou.
Startovní pistole vystřelila přesně tři hodiny po poledni, kdy v St. Louis panovalo vedro o hodnotě 32 stupňů Celsia. To by bylo nebezpečné pro trénované atlety i dnes.
„Fyziologická hranice, kdy se doporučuje snížit zátěž, je už nějakých třicet stupňů,“ líčila reprezentační lékařka Karolína Velebová na loňském MS v katarské Dauhá.
Tenkrát v St. Louis však běžci museli do boje. Několik z nich přitom ani zdaleka nemělo ideální podmínky k výkonu. Na startu byli například Jihoafričané Jan Mashiani a Len Tau z domorodého kmene Tswana, kteří nastoupili bosí. Kubánský pošťák Félix Carvajal po příjezdu do Ameriky prohrál peníze v kostkách, takže se do města dostal stopem, přičemž 40 hodin nic nejedl. Navíc se dostavil v dlouhé košili, dlouhých kalhotech, baretu a vycházkové obuvi. Jeden ze soupeřů se slitoval a aspoň mu před startem zkrátil kalhoty ke kolenům.
Ve velkém vedru běžce čekala náročná trať se sedmi brutálními stoupáními. Kromě toho utíkali po normálních ulicích, proplétali se mezi běžnou dopravou. Rozhodčí navíc jezdili v autech před závodníky, čímž vířili mračna prachu, který museli běžci dýchat. Žádná legrace. Američan William Garcia málem zemřel poté, co mu prach z ulic ucpal jícen a protrhl žaludeční stěnu.
Otrávená jablka
Na Jihoameričana Tau zaútočili psi a Kubánec Carvajal zažil celou sérii historek. V úvodu závodu měl tolik sil, že svojí lámanou angličtinou za běhu konverzoval s diváky. Jenže pak ho dohnal hlad. Zastavil tedy u jednoho z aut a požádal o broskev. Když byl odmítnut, šibalsky si vzal sám hned dvě. Pořád mu to ale nestačilo, tak si v sadu natrhal pár jablek. Bohužel byla schnilá. Carvajal se pozvracel a vyčerpaný se rozhodl na chvíli se prospat.
Na čele závodu se zatím ve vedení střídali Američané. Frederick Lorz, který měl za sebou páté místo v bostonském maratonu 1903, za to vzal jako první, ale brzy ho předběhnul Thomas Hicks. John Lordon musel vzdát, když ho postihl záchvat zvracení. Následně se dopředu vyšvihl Sam Mellor, jehož však zastavily křeče. A podobný osud čekal i na Lorze. Po necelých patnácti kilometech byl spatřen, jak nasedá do auta a mává na rozloučenou divákům i ostatním běžcům.
| Pouze čtrnáct z 32 startujících se při olympijském maratonu v St. Louis dostalo do cíle. |
Hicks měl otevřenou cestu k vítězství. Jenomže drsné podmínky dohnaly i jeho. Do cíle scházelo ještě šestnáct kilometrů, když začal prosit o vodu. Trenér Hugh McGrath mu ale podal jen destilovanou vodu na vypláchnutí pusy. Hicks už byl totálně vyčerpán, což doktor Charles Lucas, který jel s McGrathem v doprovodném voze, vyřešil podáním strychninu smíchaného s vaječnými bílky.
Strychnin je sice jed na krysy, na počátku dvacátého století byl však považován za látku, která by v podobných případech mohla člověka zpružit. Kontroverzní metoda sice Hickse udržela na trati, pak mu ale obličej zesinal. Tři a půl kilometru před koncem začal mít halucinace. Prosil o něco k jídlu, načež od týmu dostal brandy…
Z auta k cíli
A do toho se najednou na trati opět objevil Lorz. Měl za sebou v tu chvíli 18 kilometrů jízdy autem. Pak ale vystoupil a pokračoval v závodě. Hicksův tým protestoval, nicméně Lorz pokračoval, předběhl vyčerpaného Hickse a jako první se dostal do cíle.
„Vyhrál Američan!“ radovali se přítomní diváci.
Zavládlo všeobecné nadšení, dcera prezidenta Theodora Roosevelta Alice už se dokonce připravovala, že Lorzovi pověsí na krk zlatou medaili. Jenže najednou někdo zakřičel: „Je to podvodník!“
Lorz zachoval klid, tvrdil, že nikdy nechtěl získat vítěznou cenu a s úsměvem prohlásil: „Byl to jen žert.“ Do legrace ovšem nebylo Hicksovi, který byl ještě stále na trati na pokraji zhroucení. Rozhodčí Lorze diskvalifikovali a jemu scházely už poslední stovky metrů. Pár metrů před cílem přispěchali členové týmu a pomohli mu na cílovou čáru. I když byl v cíli, Hicks dál hýbal nohama, jako by dál běžel… Doktorům trvalo hodinu, než ho dali dohromady natolik, aby byl schopen vítězného ceremoniálu.
„Nikdy v životě jsem neběžel na tak těžké trati. Ty hrozné kopce člověka roztrhají na kusy,“ povzdechl si v cíli.
Dorazil do něj i Kubánec Carvajal. Poté, co se probudil, ještě doběhl čtvrtý. A rošták Lorz? O rok později ukázal, že to jde i bez auta. V Bostonu Hickse porazil.
| 1. | Thomas Hicks (USA) | 3:28:53 |
| 2. | Albert Corey (USA) | 3:34:52 |
| 3. | Arthur Newton (USA) | 3:47:33 |
| 4. | Félix Carvajal (Kuba) | čas neznámý |
| 5. | Dimitrios Veloulis (Řec.) | čas neznámý |
