Do staroslavného světa atletiky vlétlo jednadvacáté století, jak si ho kdysi lidé představovali ve fantaziích. Během úžasného středečního večera ve Valencii padly dva respektované světové rekordy vytrvaleckých legend Tiruneš Dibabaové a Kenenisy Bekeleho. Jejich nástupcům Letsenbet Gideyové a Joshuu Cheptegeiovi pomohl soubor moderních vychytávek, v čele se speciálními tretrami a tzv. světelnou vlnou, která borcům od mantinelu napovídala správné tempo. Jaký mají technologie vliv na současnou atletiku, co také hrálo ve prospěch rekordů a jak se na všechno dívá atletický insider a manažer Zlaté tretry Alfons Juck?
Haile Gebrselassie dokázal velké věci, ale pár dní před dalším rekordním pokusem Joshuy Cheptegeie se neubránil drobnému povzdechu. „Když se podívám na současnou atletiku, závidím. Boty jsou velmi pohodlné. Ty mi měli dát, když jsem byl ve formě,“ líčil Gebrselassie, dvojnásobný olympijský vítěz a někdejší světový rekordman na 5000 i 10 000 metrů. „Atletům pomáhají technologie, s nimiž si můžete plánovat tempo. Překonat světový rekord je pak snadné.“
Něco na tom určitě bude. Etiopani Tiruneš Dibabaová a Kenenisa Bekele jsou živoucími legendami vytrvalostního běhu. Nasbírali každý tři olympijská zlata a pět titulů světových šampionů. Světové rekordy Dibabaové na 5000 metrů (14:11,15 minuty) a Bekeleho na 10 000 metrů (26:17,53) vydržely dvanáct, respektive patnáct let. Ve středu ve Valencii je ale jejich vyzývatelé sfoukli jak pár zrníček písku.
Etiopanka Gideyová ubrala výkonem 14:06,62 víc než čtyři sekundy a Uganďan Cheptegei sebral časem 26:11,00 Bekelemu rekord o mohutných 6,53 sekundy. Pouhých 54 dní poté, co mu v Monaku vyrval rekord na 5000 metrů.
„Chtěl jsem dostát očekáváním a jsem šťastný, že jsem dosáhl svého snu. Snažil jsem se přetvořit historii, aby se lidé měli z čeho radovat. Aby měli fanoušci sportu po celém světě na co vzpomínat,“ uvedl Cheptegei, který se stal desátým mužem historie, jenž v jednu chvíli drží rekordy na 5000 i 10 000 metrů.
Zátopek na blátě
Jedním z nich byl i legendární Emil Zátopek. V roce 1954 nejdřív v Paříži překonal dvanáct let starý výkon Švéda Gundera Hägga a jen dva dny poté v Bruselu se jako první muž na desítce dostal pod 29 minut.
„Když toho ostatní po sedmi kolech nechali a zůstala mi po nich jen rozblácená dráha, měl jsem co dělat, aby moje tempo nekleslo pod rekordní průměr,“ líčil Zátopek v knize Náš život pod pěti kruhy.
V té jedné větě je jasně vidět rozdíl atletických věků. Mítink ve Valencii se ostatně jmenoval Den světových rekordů. A pořadatelé pro historické časy udělali opravdu všechno.
Jestliže Zátopka v Bruselu trápila rozblácená škvára, Cheptegei samozřejmě běžel po dokonalé dráze, to bylo to nejmenší. Oba rekordmani měli navíc na nohách
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
