Pro Romana Šebrleho to byly dva dlouhé dny perné dřiny, které ale prožil v motivující atmosféře prosluněného stadionku v Götzisu, nabitým pumpujícím publikem. Když s vytřeštěnýma očima doběhl do cíle závěrečné patnáctistovky, lidstvo díky němu zlomilo další hranici, k níž dlouho marně vzhlíželo – 9000 bodů v desetiboji. Český atlet ji přesně před dvaceti lety překonal jako první, o 26 bodů.
Byla to historická éra světového desetiboje. Legendy přelomu století se i díky vzájemné rivalitě blížily k hranici snů. V atletickém světě tehdy panovala atmosféra jako před cestou prvního člověka na Měsíc. Jenomže nebylo jisté, kdo se tím Neilem Armstrongem stane. Talentem nadaný Američan Dan O´Brien svou šanci propásl a pak se blízko dostali dva dříči z Česka. Tomáši Dvořákovi v roce 1999 scházelo pouhých šest bodů a čekal se od něho další útok.
Historii ale tehdy vzal do ruky borec z jeho vlastní tréninkové skupiny. Roman Šebrle v květnu 2001 udělal poslední krok ze stínu svého učitele a stal se globální senzací. „Ten den jsem byl nejvyhledávanějším jménem na Googlu,“ směje se Šebrle po letech. Jeho rekord vydržel až do roku 2012, než ho překonal Američan Ashton Eaton, současným králem dějin už je Francouz Kevin Mayer.
Přijde vám to jako dvacet let?
„Je to trošku šílený… Dvacet let, to je přece jenom pěkná řádka let a dlouhý čas. Ani se mi nechce věřit, že to je dvacet let. Člověk to má, jako by to bylo včera. Skoro.“
Měl jste v hlavě, že se výročí blíží?
„Letos asi jo. Loni mi to připomněl Libor Bouček, uvědomil si, že to letos bude dvacet let. Od té doby jsem to měl v hlavě, jednu chvíli jsem přemýšlel, jestli to neoslavím nějakým mítinkem, ale to už ne…“
|
Narozen: 26. listopadu 1974 (46 let) |
Neříkejte? Jak dlouho jste to zvažoval?
(smích) „Asi pět sekund, dělám si legraci. Ne, že bych ho zvažoval, spíš jsem přemýšlel, jaké by to bylo, kdybych rok zkusil trénovat, kolik bych udělal. To byly takové myšlenky… V šestačtyřiceti už to nejde, stovka a sprinterské disciplíny už by nešly. Člověk musí být soudný, není čas se připravit. Chuť by možná byla, ale není… Byla by, kdybyste věděl, že to má smysl. Jedině jako show.“
Chystáte se na dvacetileté výročí do Götzisu?
„Ano, ale neplánoval jsem to. V televizi mi tam na pátek skočilo vysílání. Nevěděl jsem, jak to v téhle době bude. Asi měsíc předem mi psali, že se jim podařilo udělat výjimku, že tam bude asi pět set diváků. Pozvali mě, tak jsem rychle vysílání přehodil a jedu tam. Přece jenom je to výročí, tak si to člověk připomene. Kromě loňska jsem tam jezdil každý rok.“
Pojďme zavzpomínat na tu dobu. Byla to sportovní historie v přímém přenosu, hon za devíti tisící body…
„Bylo to pěkný… Já v tom žil, já jsem trénoval s Dvořkou, ten v tom žil tři roky předtím, než jsem to udělal. Žil jsem v tom s nimi. Věděli jsme, že tam ta bariéra je. Věděl to před námi i Dan O´Brien, který se o to snažil. Byl to takový hon na těch devět tisíc. Ten závod byl krásný, ten si pamatuju, jak kdyby to bylo včera. Tam mi všechno hrálo do karet. Třicet čtyři stupňů, což mi naprosto vyhovuje, stadion úplně narvaný diváky, to bylo skvělý… Byli tam skvělí závodníci, všichni ti kluci dělali velké body. Magnússon, Erki Nool, Lobodin, borci přes 8500. Vzpomínám na to rád.“
Máte z těch dvou dní nějakou svoji konkrétní vzpomínku?
„Spoustu. Tenhle závod a olympiádu si pamatuju fakt, jako by byly včera. Všechno se mi vybavuje. Nejvíc emoční vzpomínka je, když jsem se blížil k cíli. Tři sta metrů před koncem jsem si myslel, že už to fakt neudělám. Ale řekl jsem si, že už jsem tak blízko, že těch tři sta metrů půjdu naplno a uvidí se, co bude. Fakt to bolelo, asi pět metrů před cílem jsem se ze zavřených očí kouknul na časomíru a viděl 4:21. A věděl jsem, že jsem to dokázal.“
Co vám šlo v takový moment hlavou?
„To vám proběhne tělem taková vlna příjemného pocitu,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
Témata:
atletika, sport, rekord, Roman Šebrle, Tomáš Dvořák, Desetiboj, Ashton Eaton, Götzis, Sport na Heureka.cz
