Nový poklad české atletiky? Jíchová nahání Hejnovou. Projekt míří vysoko
Z příslibů mladé Zuzany Hejnové vyrostly dva tituly světové šampionky a stříbrná olympijská medaile. Nikoleta Jíchová si jde svou originální cestou a při porovnání výkonů v 22 letech už má se slavnou předchůdkyní dvě setiny k dobru. „Udělám všechno pro to, abych tu linii držela,“ usmála se zlatovlasá dívka po svém dosud životním běhu na mistrovství republiky v Táboře, kde časem 54,88 sekundy splnila limit pro mistrovství světa v Budapešti.
Má mnohem víc než dlouhé zlaté vlasy, z nichž si udělala svoje poznávací znamení. Až vám někdy na atletice zaslepí oči, koukněte se hned do tabulek. Uvidíte důkazy cílevědomého projektu, který míří hodně vysoko.
Nikdo zatím neví, jestli Nikoleta Jíchová vyhraje mistrovství světa jako Zuzana Hejnová, v neděli v Táboře ale ve své stíhací jízdě věhlasnou šampionku na metě 22 let dohnala a osobním rekordem 54,88 sekundy o dvě setiny předehnala.
„Udělám všechno proto, abych tu linii dál držela. Jsem ráda, že se jí držím, ač musím přiznat, že obě máme dost jiné cesty,“ uvedla Jíchová. „Nechci kopírovat cizí cestu, mám svoji, které věřím. A jestli bude lepší, nebo horší, uvidíme. Každopádně dělám sto procent pro to, abych předváděla co nejlepší výkony.“
Zuzana Hejnová byla začátkem tisíciletí medailovým štěstíčkem české atletiky. Na dlouhých překážkách její talent svítil do daleka. Přesně před dvaceti lety přivezla z kanadského Sherbrooku titul dorostenecké mistryně světa a pak pravidelně sázela mládežnické úspěchy, až se v dvaadvaceti letech v Pekingu probojovala do olympijského finále.
Tak daleko ještě Jíchová není, konkurence v disciplíně se poměrně zpřísnila. Je ale pořád teprve na trati dlouhodobého plánu, na kterém pracuje s trenérem Jindřichem Šimánkem.
„My jsme s trenérem celé moje dospívání rozvíjeli rychlost a techniku na krátkých překážkách, ale celou dobu jsme věděli, že budeme směřovat k dlouhým překážkám,“ vyprávěla před třemi lety v rozhovoru pro magazín iSport LIFE, v němž byla spolu s kamarádkou Nikolou Bendovou tváří titulní stránky.
V létě 2020 se na mistrovství republiky v Plzni jedinkrát potkala se Zuzanou Hejnovou a doběhla si za ní ke stříbrné medaili. Od té doby už sbírá tituly sama, v neděli v Táboře přidala třetí, když si potřetí během sezony vylepšila osobní rekord a poprvé v kariéře se dostala pod hranici 55 sekund.
Článek pokračuje pod grafikou
„Nečekala jsem to. Čekala jsem, že poběžím dobře, ale fakt extrémně se mi nepovedly překážky, přeběhy, technika…. Třeba patnáct metrů do cíle jsem si říkala: Sakra, tohle bude blbý. Pak jsem proběhla cílem a nechápala jsem to,“ usmívala se Jíchová. „Asi mi pomohla běžecká forma. Dneska to nebylo o překážkách nebo o rytmu, bylo to o samotné čtvrtce.“
Hejnová se stala šampionkou především díky své schopnosti doslova tančit nad překážkami. Od mládí hrála na klavír a hudební talent pozitivně ovlivnil její schopnost držet rytmus. Navíc byla schopná zvládat těžké čtvrtkařské tréninky, dovedla udržet tempo, běžet ladně až do závěru, v němž netuhla, ale protahovala krok.
„Ona měla stoprocentně lepší vytrvalost, byla strašně běhavá,“ líčí Jíchová. „Já jsem spíš sprintersky založená. Teď máme stejný osobák na dvoustovku, ona ho běžela ve své nejlepší formě, já minulý rok po čtvrtce. Snad i dvoustovku bych mohla zlepšit…“
Sprinty jsou pro překážkářky doprovodnými disciplínami. Z časů na dvoustovce je ale vidět, že Jíchová je na tom rychlostně líp než Hejnová. Ve srovnání v 22 letech má k dobru tři desetiny. Na Hejnové kariérní osobní rekord, který zaběhla ve své životní sezoně 2013, ztrácí už jen dvě setiny.
Jíchová přitom svůj dvoustovkový čas běžela vloni v květnu na začátku sezony po předchozím běhu na hladké čtvrtce. Je tak předpoklad, že ještě může zrychlovat a získávat i na vytrvalosti. To všechno musí navíc zkombinovat s technikou, která je na dlouhých překážkách zásadní.
„Vždycky je co zlepšovat. Bylo by fajn techniku ještě zlepšit, ale mám radost, že pravou i levou nohu mám podobnou, že mi nevadí jít na druhou nohu. Což si myslím, že je velká výhoda,“ pochvaluje si Jíchová. „Trenér dělá opravdu sto procent toho, co má. Furt přemýšlí, co udělat, aby to bylo lepší, věnuju tomu opravdu stoprocentní pozornost.“
Příběh obou běžkyň propojuje atlet Martin Růžička, který v minulosti několik let žil s Hejnovou a teď je životním partnerem Jíchové, které navíc pomáhá jako mediální manažer.
„Musím poděkovat svému příteli, který mě velmi podporuje ve všech možných věcech. Stejně tak rodině a všem, moc děkuju mému tělu, že všechno zvládá,“ podotkla Jíchová s úsměvem.
V Táboře netrefila ideální závod a má teď ještě tři týdny k dobru, aby doladila formu pro mistrovství světa v Budapešti. Sama Jíchová v tom vidí dostatečně odvážnou naději, aby se pokusila o něco úžasného – postup do finále.
„Nechci to říkat, abych to nezakřikla, ale věřím, že nějaká možnost zlepšení je. A docela velká.
Myslím si, že to byl fajn trénink pro mistrovství světa, kde bych chtěla běžet finále,“ prohlásila otevřeně po závodě v Táboře s výhledem na globální vrchol v Budapešti. „Těším se hrozně moc. Ani nejde tak o to, že to je mistrovství světa, i když to je samozřejmě skvělé, ale těším se, že pojedu někam reprezentovat Česko. A doufám, že budu v co nejlepší formě.“
