Svoboda: Jsem Bolt nad překážkou

Pokud se to podaří, myslí ještě výš: „Když budu ve finále, kdybych si měl nohy urvat, já tu medaili chci!“

Jste už plně zotaven z červnového svalového zranění, které vám měsíc komplikovalo přípravu?
„Nohu jsem hodně moc testoval před svým prvním startem po zranění v Londýně. Tehdy jsem přemýšlel, jestli vůbec má smysl do Berlína jet. I když jsme nic nepodcenili, měl jsem hodně dlouhou pauzu. Po Londýně jsem se necítil úplně v pořádku. Měl jsem velkej blok v hlavě. Nechtěl jsem odletět do Berlína s tím, že se to jen tak nezlepší.“

Ale zlepšení se dostavilo, že?
„Z nouze jsem si byl zaběhnout v Ústí nad Labem a časy v rozběhu i ve finále naznačovaly, že by se forma mohla vrátit. Po Ústí jsem řekl trenérovi, že pokud nepoběžím za 13,40, nemá cenu do Berlína jezdit. Ale ve Watenscheidu jsem běžel 13,47 a čtyřicet minut na to 13,44. A po úterním tréninku už opravdu vím, že jsem zpátky ve formě.“

Co přesně vám trénink ukázal?
„Zdraví stoprocentně vydrželo. Zkoušel jsem nízký start a stehno jsem trochu cítil. Je pořád zatuhlé, když se jde do maximální rychlosti. Ale při náběhu na překážky jsem ho už necítil. Mám obavy, hlava bude oříšek. Ale je před mistrovstvím světa. Tam to bude hop, nebo trop.“

Takže vás zraněné místo ještě bolí?
„Nehrajeme na to, jestli to bolí, nebo nebolí. Nebolelo to už od Londýna. Ale furt to brzdila hlava. Už v zimě před halovým mistrovstvím Evropy v Turíně jsem kvůli zranění nemohl dělat starty. A teď je mám hrozně mizerný. Mám v hlavě zakódovaný: Nenarvi se. Na startu totiž strašně moc zabíráte silou dopředu. Já radši začínám opatrně a pak to rozjedu. Jsem Bolt nad překážkou. Ale to radši nepište.“

Petr Svoboda

Narozen: 10. října 1984 Největší úspěchy: Bronzový medailista z halového ME na 60 metrů překážek 2009, semifinalista olympiády 2008 na 110 metrů překážek, národní rekordman (7,55 na 60 metrů překážek, 13,29 na 110 metrů překážek) Program na MS: 19. srpna rozběh, 20. srpna semifi nále a finále

Proč ne? Vždyť je to hezké přirovnání. Jen mi vysvětlete, jak to myslíte.
„On taky na startu vždycky zaspí. Zatímco Dayron Robles (světový rekordman na 110 metrů překážek – pozn. red.), to je pecka, brutální rychlost na začátku a pak dokáže zrychlit do konce. To je mnohem víc. Ale já jsem v Turíně zaspal v semifi nále a stejně jsem dokázal zrychlit a vyhrát. To je moje výhoda.“

Je důležité se na trati takhle poprat se situací?
„Líbí se mi, že mám tohle v sobě. Někdo zaspí, ostatní mu dávají dva metry a on to v hlavě zabalí. Já neumím prohrávat. Dokážu ze sebe vymáčknout i to poslední. Ve Watenscheidu jsem byl na páté překážce pátej. A nejednou jsem byl první. Zrychlil jsem a dal jsem jim skoro metr.“

Takže už vás hlava nebrzdí?
„To odešlo trénováním. S trenérem jsme postupně zvyšovali dávky, rychlost. Pak trenér přišel, že jdeme i maximální rychlost. Což bylo super, protože do té doby jsem si u něj všechno vynutil sám. On se do toho nechtěl pouštět předčasně. Když jsem zjistil, že i on věří tomu, že to v maximální rychlosti zvládnu, dostal jsem chuť. Teď jsem ten starý Peťan, který myslí na finále.“

Tohle sebevědomí k vám nějak patří…
„Já bych bez toho nic nedokázal. Já musím přijet na mítink s tím, že přijedu vyhrát. Ať je tam, kdo chce. Nebo se o to aspoň poprat. Ne, že přijedu a řeknu si: Jsou tady Robles nebo Faulk, budu nejlíp pátej, šestej. To nesmí být! I když jsem zaspal a dávali mi dva metry, stahoval jsem je a vyhrál jsem. Vím, že to ve mně zase je.“

Musíte se k tomuhle přístupu nutit?
„Když jsme na mítinku, tak se rozcvičujeme všichni spolu. Většinou je pro překážkáře omezené místo. Je tam krátká tartanová plocha, kde se musí rozcvičovat všichni. Postaví se jedny překážky. A já už vidím, kdo jak vypadá.“

A jak vypadají?
„Většinou hrozně. Od přírody jsou rychlý, ale technika je hrozná. Dexter Faulk běhá strašně. Ladji Doucoré, to byl technik. Ale letos jsem omylem viděl v televizi dva závody, protože jinak se nedívám. Teď jsem neodolal a byl to neuvěřitelně hnusnej běh. Kdybych s ním běžel, vím, že ho porazím. To mi pomůže. Vím, že je technicky horší a já jsem stejně rychlej jako on. Na základě toho najednou bum a vypálím. Běžím a běžím a je to prostě dobrý.“

Tohle je asi jediná cesta do finále mistrovství světa, že?
„Přesně! Kdybych se tam nedostal, tak budu zklamanej. I po tom martýriu se nevzdávám žádného boje o jakoukoli příčku. Když to nevyjde, bude to zklamání. Když se dostanu do finále, kdybych si měl nohy urvat a dolézt po zemi do cíle, já tu medaili chci. Odjedu s tím, že m, myslím na finále. A když už tam budu, vynaložím všechny síly, abych bych měl medaili. Ale můžu přijet a soupeři souse budou mít megaformu a já se do finále ani s osobákem nedostanu.“ u.“

Ale věříte si?
„Věřím si. Není nikdo, kdo by letos etos vyčníval z řady. Kromě Roblese, to je kapitola sama pro sebe. Bude to otevřený otezávod, dá se tam uspět. Budu mít takovou formu, že můžu bojovat ovat o vyšší příčky. Nebudu to zakřikávat. ávat. Ale jo, budu. Před Turínem jsem to m udělal taky, tak proč ne.“

Robles ale letos taky není tak rychlý, ani jednou neběžel pod d třináct sekund…
„Je to tím, že se nachladil na Zlaté tretře. Usnul u zapnuté klimatizace. tizaebyl Všechno souvisí se vším. Nebyl v psychické pohodě. Je dlouho v Evropě Evtom a pořád je v hotelu. Svaly přitom musí být v neustálém tonu. Měl ale l tři týdny, aby se na mistrovství světa svěmou, připravil. Přijede s velkou formou, i když nebude tolik vyběhanej.“

Přemýšlíte, jaký čas bude stačit čit na medaili?
„Začněme od finále, na to bude stačit 13,40. A medaile bude mezi 13,20 a 13,30. Bude to tříkolový závod, ávod, rozběh, semifi nále, finále. Může se e stát cokoli.“

Zvládnete to?
„Před olympiádou jsem si to neuměl neuolvoě. přestavit. Nikdy jsem neabsolvoval tolik závodů v tak krátké době. Ale nedávno jsem šel čtyři běhy v šesti dnech. Nebojím se, že by toho bylo moc. Nemám nic, na co bych se mohl vymluvit. Nehraje proti mně nic. Ani . počasí, to je mi jedno. Když to pokazím, okapadá to na mou hlavu.“