Otec hrál fotbal za Zbrojovku, děda je úspěšný kouč. Křivánek nejen o debutu na ME
PŘÍMO Z RIGY | V květnu oslavil 22. narozeniny. Na EuroBasketu tak bude Petr Křivánek nejmladším členem českého výběru. V dětství ale nazul nejdřív kopačky po tátovi Petrovi, který řadu let kopal za Zbrojovku Brno. A děda? To je úspěšný basketbalový hráč a trenér žen Jan Bobrovský. „Někdy zajdu na Zbrojovku v tátově retro dresu, protože to máme vedle haly,“ říká hráč Basketu Brno, kterého čeká ve středu proti Portugalsku premiéra na velké mezinárodní akci.
Ve 22 letech jste kapitánem v Brně. Třeba se pletu, ale na mě nepůsobíte jako vůdčí typ. Jak tu roli zvládáte?
„Nepůsobím jako vůdčí typ, ale zase jsem hodně energický. Záleží na týmovém i osobním výkonu, ale celý život se pohybuju v basketbalovém prostředí a na tom sportu mi záleží. Myslím, že to dokážu přenést i na ostatní. I proto padla v Brně volba na mě. Snad se to nějakým způsobem podařilo.“
A nyní v reprezentaci jste benjamínek. Přináší taková pozice v českém dresu nějaké úkoly? Ve fotbale třeba mladí kluci nosí balóny.
„Nějaké speciální úkoly nemám. Pomůžu klidně s nějakými taškami, ale to spíš dobrovolně. Koupil jsem taky šampony do sprchy. To jsem byl zaúkolován, to je pravda. Předtím to kupoval Ondra Husták jako nejmladší, teď jsem to v Lotyšsku já.“
Jak moc jste na začátku přípravy věřil, že se na EuroBasket v Rize podíváte?
„Upřímně jsem si říkal, že nechci jít do přípravy s tím, že si jen zatrénuju a uvidím kluky. Chtěl jsem se pořádně zapojit a ukázat. Vracel jsem se po zranění. Při prvním tréninku jsem ani nešel ještě do kontaktu. Hodně jsem se připravoval, abych vůbec mohl s národním týmem zahájit soustředění.“
Znamená pro vás, že mistrovství Evropy může být i cesta do nějaké TOP zahraniční ligy?
„Určitě to lze brát jako příležitost. Chci spíš ale užívat přítomné chvíle a toho, že jsem součástí týmu s takovými hráči. Chci odvést svou práci a co bude dál, to se uvidí.“
Rozhovor pokračuje pod kvízem.
Jakou roli byste měl dostat na turnaji?
„To se uvidí. Žádný face to face rozhovor s Diegem Ocampem jsme neměli, ale dostával jsem docela velkou roli v přípravě i co se týče minutáže na pozici rozehrávače. Rád bych samozřejmě řídil tým v útoku i v obraně a chci být hráčem, na kterého se tým může spolehnout.“
Jak se vám zatím líbí v Rize a v Xiaomi Areně?
„Jsem tady poprvé a Xioami Arena je nádherná. Mám tu čest, že můžu srovnávat se SAP Garden v Mnichově, kde jsme hráli přípravu. Jsou to dvě nejhezčí arény, kde jsem zatím v životě hrál, nebo kde budu hrát. Městem jsme zatím spíš projížděli. Tolik jsem toho neviděl. Na procházku s klukama se teprve chystáme.“
Portugalci hlásí, že při absenci Tomáše Satoranského si mnohem víc věří. Co byste jim vzkázal?
„Je dobře, že si věří. My si taky věříme. Na úvod turnaje to bude atraktivní podívaná. My to chceme za každou cenu urvat.“
Už jste měli videopřípravu, tak jak na vás Portugalsko působí?
„Z videa nevypadají vůbec špatně. Mají sílu pod košem, ale taky dobré střelce. Působí jako energický tým. Myslím, že může rozhodovat bojovnost, kdo bude chtít vyhrát víc.“
Portugalci v přípravě porazili Španělsko, Švédsko a Island. Vzbudily tyto výsledky větší respekt?
„Z mého pohledu bych to takhle neřešil. Příprava je příprava. Teprve teď se ukáže, i když dobře, příprava se jim povedla. Podle skautingu taky vypadají fajn, ale musíme se soustředit hlavně na nás.“
Po losu jste věřil, že Portugalsko může být snadné sousto?
„Neznal jsem je, takže to ve mně nevzbudilo žádné velké emoce. Spíš jsem to bral tak, že by to měl být dobrý zápas pro nás.“
V rodině se točí vše kolem basketu
Otec Petr hrával fotbal za Zbrojovku Brko. Jak holdujete fotbalu vy?
„Tolik jako táta ne upřímně. Ne, že bych neměl rád fotbal, ale tolik ho nesleduju. Někdy zajdu na Zbrojovku, protože to máme vedle haly. S klubem je spjatý můj táta, jak jste říkal, takže si vezmu jeho dres a jdu fandit.“
Takže chodíte na Zbrojovku opravdu v retrodresu od táty?
„Jo jo, párkrát už jsem takhle byl. Doufal jsem kolikrát, že mě někdo osloví, že jsem mu povědmý, jestli nejsem Křivánkův syn, ale nestalo se to. S tátou jsem tam byl jen jednou na VIP tribuně. Jestli mě něco na fotbale baví, je to taková ta atmosféra. Je super, že se Zbrojovce teď daří.“
Nemrzí tatínka, že jste si vybral basketbal?
„Myslím si, že vůbec ne. Začínal jsem s fotbalem, ale to bylo v brzkých letech. On teď trénuje basket. Když jsem přecházel na basket, tak on už trénoval v Brně holky Žabin.“
To je zajímavý přerod z fotbalisty basketbalovým trenérem.
„Je to tak, ale mamka je taky basketbalová trenérka. Tak táta se chtěl angažovat, když i děda z mamčiny strany je trenér a začali hrát i ségra s bráchou, takže se vše v naší rodině točí kolem basketu.“
Zmínil jste dědečka. To je Jan Bobrovský, uspěšný hráč a později trenér ženské reprezentace. Jak reagoval na to, že jste v nominaci?
„On tolik nedává najevo emoce. Myslím si, že mu to ale udělalo velkou radost. Viděl jsem to na něm. O to mám pak větší radost já, protože je na mě pyšný. Zajímá se o mou kariéru dost. Dívá se na každý můj zápas, když to jde. Probírali jsme spolu dost i moje zranění, které jsem si v minulé sezoně přivodil. Kolikrát je víc nervózní než já, když hraju.“
Byl v dětství a dospívání vaším hlavním rádcem?
„To bych spíš viděl rodiče. On se ještě v profesionálním sportu tou dobou pohyboval, takže na to neměl tolik čas. Pořád ale basketbal miluje, takže se mnou basket často probírá.“
Budete mít v Rize někoho z rodiny?
„To mi udělalo velkou radost, protože během sezony není tolik času, ale teď mamka, ségra a teta přijedou. Taťka má povinnosti, ale jinak tady rodinu mít budu. Přijedou na čtyři zápasy.“
S čím byste byl spokojen sám za sebe, až budete odlétat z Rigy?
„O tomhle já přemýšlím docela často. Nechci odjíždět s pocitem, že si budu něco vyčítat. Je to těžké téma. Nechám na hřišti prostě všechno a doufám, že to ve mně vyvolá pocit, že jsme hráli dobře.“
