Welsch: Ocampo dýchá basketbalem. Buďme vděční, že jsme na ME byli
PŘIMO Z RIGY | Pět proher na EuroBasketu je pro český národní tým jen vrcholek ledovce. Poslední dobou družina Diega Ocampa kráčela od porážky k porážce. O současném stavu věcí byla řeč přímo v Rize po utkání s Lotyšskem s manažerem reprezentace Jiřím Welschem.
Pět zápasů na ME, pět proher. Jaké je vaše hodnocení v kostce?
„Přijížděli jsme s dvěma cíli. Tím prvním byl postup. A pak jsme chtěli být kompetitivní. Asi můžu tvrdit, že ani jeden z těch cílů se nepodařilo naplnit. Je otázkou, jestli ty cíle byly reálné při těch věcech, co národní tým potkaly a vzhledem k obtížnosti skupiny.“
Bude Diego Ocampo pokračovat v roli hlavního kouče národního týmu?
„Určitě to není otázka na teď. Analýza by měla proběhnout v širším okruhu lidí a s odstupem emocí. Nikdo tady si nenárokuje patent na basketbal. Trenér samozřejmě nese zodpovědnost za výsledky, ale tohle není věcí pouze trenéra. Musíme si vše dát do nějaké perspektivy a říct si, kde se národní tým nachází. Jsme v době přestavby.“
Není problém, že Ocampo sedí na dvou židlích? Tedy v reprezentaci i v klubu?
„Běžně jsou dnes trenéři na dvou židlích. Diego je člověk, který žije a dýchá basketbalem dvacet čtyři hodin denně.“
Bylo jasné, že soupeři ve skupině mají sílu hlavně pod košem. To se potvrdilo. Neříkal jste si, že se měl komunikovat jinak konec Ondřeje Balvína v reprezentaci?
„Ondra se rozhodl ukončit reprezentační kariéru, což jsme respektovali. To byla událost, která se odehrála v únoru. Ačkoliv byla prezentována jako osobní spor někoho, tak to nemůže být dál od pravdy. To, co se tehdy odehrálo, bylo v rozporu s elementárním fungováním reprezentačního týmu. To, co bylo řečeno, nebylo žádnou osobní invektivou. Byla připravena mediálním úsekem ČBF, odsouhlasena hlavním trenérem i mnou. V tom prohlášení nikdo nedehonestoval význam Ondřeje Balvína pro reprezentaci.“
Kdo z mladších hráčů na turnaji vás zklamal a kdo mile překvapil?
„Nechtěl bych se vyjadřovat konkrétně. Celkově si myslím, že jsme nenaplnili potenciál. Ať už individuálně nebo kolektivně. Bojovali, i když dělali spoustu chyb. EuroBasket je prostě velké pódium. Všichni máme rádi vítězství, ale porážka je důležitou součástí rozvojového procesu.“
Je už znám termín, kdy se budou EuroBasket a případné setrvání Ocampa ve funkci řešit?
„Konkrétní termín není. Myslím, že nejbližší datum, které se dá sdílet je 16. září, kdy zasedne výbor ČBF. Neříkám však, že se bude cokoliv rozhodovat, ale bezpochyby k diskuzi dojde.“
Je to dvanáct let, co neměla reprezentace českého kouče. Není čas na změnu?
„Pokud řeknete A, tak se musí říct i B, což je to, kdo by to měl být. Nemám tady jména, která bych tahal z rukávu. Není to o pasu, ale o myšlence, strategii a vizi. Diego přišel v roce 2023 s vidinou přestavby týmu a postupu na EuroBasket. Navzdory emocím pojďme být pokorní a buďme vděční, že jsme na EuroBasketu byli. Jsou země, které mají větší basketbalovou tradici a nebyly tady jako Chorvatsko, Maďarsko či Severní Makedonie. Diego přišel na čtyři roky a teď jsme v poločase. Nejsem zvyklý vzdávat zápasy v poločase. Zároveň znovu říkám, že bezpochyby tyhle věci musíme vyhodnotit.“
Budete se ptát na názor zkušených hráčů, jako jsou Vojtěch Hruban nebo Jaromír Bohačík? Neříkám, aby oni rozhodovali o osudu kouče, ale přece jen jsou v reprezentaci dlouho.
„Mě názor hráčů na koučink i další fungování týmu vždycky zajímá. Kdyby Diego nebyl kouč, tak nemůže koučovat na úrovni španělské ligy a Eurocupu. Má svůj styl a někomu může vyhovovat víc a někomu míň. To je na vyhodnocení, jestli je tam určitá kompatibilita. Základní kvalitou reprezentačního trenéra je ale to, aby za něj hráči chtěli hrát. To byla hlavní myšlenka Diegova příchodu. Má nějakou historii a vztah s hráči jako Tomáš Satoranský, Vít Krejčí, Ondra Balvín a pokud se nepletu i David Jelínek. Pro spoustu z nich to byla motivace být součástí týmu. Třeba pro Tomáše Satoranského během reprezentačních oken. Když mohl, tak přijel.“
Jaké zrcadlo tedy z pohledu dovedností EuroBasket českému basketbalu nastavil?
„Nebylo to příjemné zrcadlo. Ani já jsem neprožíval příjemné pocity při sledování těch utkání. Hodnotit, jestli umíme driblovat nebo přihrávat, je pro mě až navazující fakt věcí, které mi ve hře chyběly. Hrát za reprezentační tým není o tom mít krásné akce, ale je to o tom bojovat a mít hlavu nahoře, být na hřišti hrdý, že můžu reprezentovat český basketbal. Přiznám se, že mi to tam v některých momentech chybělo víc, než jestli umíme dobře driblovat nebo přihrávat.“
