20 let od podvodu: předstírali, že jsou retardovaní, co je čekalo poté?
Paralympijský sport je plný úžasných příběhů, v nichž často platí, že důležité není vyhrát, ale zúčastnit se. O to víc před 20 lety svět šokovala zpráva o těžko uvěřitelném podvodu, kterého se dopustil na paralympiádě v Sydney tým španělských basketbalistů. Ke zlatu tehdy došel bez porážky díky tomu, že většina jeho členů pouze předstírala mentální retardaci. Jak se nakonec na tento podraz duchu fair play přišlo? A kdo za ním stál a vydělával na něm?
Španělští basketbalisté při úvodním utkání paralympijského turnaje proti Portugalsku za potlesku tribun rychle vedli o 30 bodů, když tu náhle od trenéra přišel při time-outu zvláštní pokyn. „Kluci, neblbněte a trochu sundejte nohu z plynu. Nebo ještě poznají, že jste zdraví,“ pronesl šeptem.
Tahle věta i celý příběh měly na věky věků zůstat skryty před sportovní veřejností. Jenomže nikdo tehdy netušil, že jeden muž už má v hlavě plán na budoucí velké odhalení tohoto největšího podvodu v historii paralympijského sportu. Jmenoval se Carlos Ribagorda.
Basketbal hrál v tu dobu 25letý chlapík úspěšně v amatérských ligách, vedle toho ale externě spolupracoval s vydavatelem magazínu Capital. Později napsal například i politologickou knihu o mladých pravicových politicích. Rozhodně tedy nevypadal jako někdo, kdo trpí debilitou nebo chcete-li vznosněji - lehkou mentální retardací.
Všichni v týmu věděli, že je to fraška
Jak je tedy možné, že se přesto stal jednou z opor týmu mentálně postižených španělských basketbalistů?
„Pět měsíců před olympiádou mě prostě do tohoto týmu pozvali. Napřed jsem to nechápal. A přišlo mi taky dost divné, že v mužstvu byli po celou přípravu jen samí zdraví hráči. Spoluhráči z týmu i trenéři mi ale pak řekli, že stejně všichni vědí, že sport mentálně postižených je fraška. V té chvíli jsem si řekl, že se tomu podívám na kloub. Domluvil jsem se s vydavatelem, že připravím reportáž, která celý ten podvod odhalí,“ vzpomíná Ribagorda.
Těsně před olympiádou pak prý paralympijský tým dva mentálně postižení basketbalisté z Madridu přece jen doplnili. Ale dalších deset reprezentantů jelo na paralympiádu bez toho, že by trpělo jakoukoliv retardací, což znamená IQ kolem sedmdesátky a níž.
Španělé pak prošli turnajem jako nůž máslem. Postupně vyhráli všechny zápasy ve skupině, v semifinále zdolali Polsko a ve finále Rusko. To dalo týmu podvodníků zabrat nejvíce, padlo nakonec po výsledku 63:87. „Upřímně si myslím, že minimálně tři jejich hráči byli tenkrát také zcela zdraví,“ vzpomínal pak Ribagorda.
Podle něj většina zdravých hráčů španělského týmu brala paralympiádu především jako dobře placený výlet do Austrálie. Proč dobře placený? Vítězný tým měl totiž od národního olympijského výboru slíbeno za vítězství 200 tisíc dolarů.
Už během paralympiády nicméně i přes doporučení hrát na půl plynu začali španělskou výkonnost zpochybňovat někteří soupeři. „Upřímně minimálně tři jejich hráči by mohli z fleku hrát první australskou ligu. To, co umí s míčem, jsem ještě u žádného mentálně postiženého neviděl,“ nechal se slyšet jeden z trenérů domácího výběru.
Maskování brýlemi a kloboukem odhalení nezabránilo
Možná i proto ještě před návratem domů dostali basketbalisté pár užitečných rad.
„Vedení paralympijského týmu nejspíš pochopilo, že už je kousek od průšvihu. Měli jsme si proto po příletu do Madridu nasadit na obličej sluneční brýle a na hlavy si narazit klobouky, které byly součást oficiálního oblečení. A také jsme se neměli holit. To všechno pro to, aby nás prostě lidé nepoznali. Na letišti jsme se pak rychle proplazili ven kolem španělského ministra sportu,“ popisoval Ribagorda.
Jenomže fotky ve sportovním deníku Marca i tak některé členy týmu usvědčily. A v diskuzích na internetu se začaly množit reakce čtenářů, kteří „falešné“ vítěze poznali. V té chvíli už na nic nečekal ani Ribagorda. Do Laussane, sídla MOV, poslal zlatou medaili a publikoval celý příběh v magazínu Capital i dalších médiích.
„Španělsko bylo tehdy zvyklé na skandály kolem královské rodiny, ale tohle na nějakou dobu zastínilo opravdu vše,“ vzpomínal Ribagorda.
Rozsáhlé vyšetřování podvodu se nakonec táhlo neuvěřitelných 13 let. A hlavní postavou celého příběhu se postupně stal Fernando Martín Vincente. Tento muž patřil k nejmocnějším postavám světového paralympijského hnutí.
Byl členem výkonného výboru Mezinárodního paralympijského hnutí, madridským radním i místopředsedou Španělského paralympijského výboru. A také otcem opravdu postiženého syna. O to cyničtější jeho jednání bylo.
Během vyšetřování se pak španělská média snažila prokázat souvislost mezi obřími dotacemi a sponzorskými penězi pro paralympijské hnutí a Vincentovým majetkem, k němuž patřila jachta, osm limuzín či drahých sportovních aut, pět domů či půl tuctu rozsáhlých pozemků.
Vincente dlouho vše zapíral, ale nakonec byl uznán vinným z podvodu. Odstoupil ze všech funkcí, omluvil se veřejnosti, basketbalisté pak potupně vrátili zlaté medaile. Španělský skandál se nicméně stal roznětkou pro daleko širší vyšetřování celého paralympijského hnutí.
Mentálně postižení dostali na 12 let stopku
Posléze se totiž ukázalo, že podobně se při sportování mentálně postižených švindlovalo i ve stolním tenisu či při plavání. Důvodem mimo jiné bylo zcela zanedbané testování sportovců. „Předstírat, že jste tělesně postižený, je těžké. Naopak u toho mentálního se švindlování prokáže daleko hůř. A jediný test, který jsem absolvoval tehdy já, byl základní krevní rozbor,“ dodává Ribagorda.
Paralympijské hnutí pak po španělském skandálu z obav o ztrátu prestiže i partnerů nakonec disciplíny pro mentálně postižené sportovce na 12 let vyškrtlo z programu. Zpět se vrátily až na paralympiádě v Londýně 2012 společně s důkladným testováním.
Tři zásadní podmínky pro možnost sportovat mezi retardovanými sportovci zněly:
1. IQ pod 75
2. k postižení muselo dojít před dosažením 18 let
3. postižený má poruchu adaptivního fungování - například sociální a komunikační dovednosti
Takže i pro tentokrát nakonec platí, že vše špatné bylo pro něco dobré.
