Shodil dlouhé vlasy i skoro deset kilo. A jakoby omládl. Na srazu českých basketbalistů před závěrem kvalifikace o MS 2023 sálala z podkošového obra Ondřeje Balvína (30) pohoda. Ukrajinský velkoklub Prometej, který vede stejně jako českou reprezentaci Ronen Ginzburg, naprosto dominuje lotyšsko-estonské lize, daří se i v EuroCupu. A Balvín je pevnou součástí týmu, jenž má nyní domovskou základnu v Rize. Ozvěny války ale doléhají i tam…
Pokud ve čtvrtečním kvalifikačním mači v Pardubicích proti Francii (18:45, ČT Sport), v němž už jde českým basketbalistům pouze o čest, dostane za úkol bránit devatenáctiletý fenomén Victora Wembanyamu, přijde Ondřeji Balvínovi vhod ukrajinská proměna. I o ní vyprávěl na srazu v Poděbradech.
|
Ondřej Balvín |
|
věk: 30 let (20. 9. 1992) |
Po jediné sezoně v Japonsku jste v létě vyslyšel vábení kouče Ginzburga do ukrajinského Prometeje. Jaké jste zatím v klubu udělal zkušenosti?
„Extrémně pozitivní, až jsem sám překvapený. V lotyšsko-estonské lize, té naší v uvozovkách domácí, jsme věděli, že budeme dominovat. A i v EuroCupu plníme plán nad očekávání. Sami jsme z toho trochu zaskočení, protože je to naše první sezona, máme spoustu hráčů, kteří v Evropě nejsou tolik známí, ale tým funguje skvěle a myslím, že za výsledky dost stojí naše týmová chemie.“
Lotyšsko-estonské soutěži jasně kralujete s bilancí 24 výhry a 1 porážka…
„A tu jsme utržili druhý zápas po posledním reprezentačním okně. Jeli jsme do Tallinu, měli jsme pár zraněných a zápas nám nesednul. Ale nedávno jsme je doma přejeli.“
Jaké to je hrát ligu pod tlakem, že se musí pouze vítězit?
„V téhle pozici jsem poprvé v životě a je to trochu zvláštní. Dokážu si představit, čím si kluci z Nymburka dřív procházeli v české lize. Není to ani tak o tlaku jako spíš o mentálním nastavení, abychom byli připravení, i když víme, že vyhrajeme o čtyřicet. Máme kolikrát zápasy, že se se soupeřem taháme první poločas, protože ne všem se nám chce jít na sto procent nebo zařadit vyšší stupeň. A pak ve druhém poločase se konečně rozběháme, rozhodíme si míč, trochu víc bráníme a za pět minut jdeme plus třicet. To v EuroCupu je to se vším respektem úplně jiné.“
Ale i v něm si vedete skvěle, s bilancí 10:4 vévodíte desetičlenné skupině A, máte jistý postup do play off. A vaše osobní čísla jsou i v evropské soutěži velmi slušná. Musíte být spokojený, že od kouče Ginzburga dostáváte hodně příležitostí.
„Taky jsem spokojený. První dva měsíce jsem se trochu hledal a dostával se do lepší formy, protože pod Nenem je styl hodně běhavý a musel jsem trochu změnit skladbu těla. Pracoval jsem na tom intenzivně a v prosinci mi začal dávat víc šancí v EuroCupu, kde jsem se chytil. Takže od začátku prosince absolutní spokojenost.“
Na první pohled je vidět, že jste zhubnul. O kolik kilo?
„Sundával jsem jich osm až deset. Musel jsem se přizpůsobit nové situace a být atletičtější. V poslední sezoně v Japonsku to byl jiný styl basketu, měl jsem o dost víc situací jeden na jednoho v low postu. A pivoti tam jsou fakt udělaní. Jestli se nepletu, tak Hirošima má borce, který váží 150 kilo. Jiný tam má, tuším, 135. Takže kila se mi hodila. Každá soutěž má ale svoje specifika a v Evropě je pro mě určitě míň kilo líp. Teď jsem se vrátil skoro na stejnou váhu, jakou jsem měl ve Španělsku. Mám kolem 120. S naším kondičákem jsem pracoval i na explozivnosti a dalších věcech, které byly pro systém, jenž hrajeme s Nenem, potřeba.“
Bylo pro vás těžké shazovat?
„Když se člověk hýbe, furt běhá nahoru dolů a trochu upraví jídelníček, tak to jde samo. Poslední jedno dvě kila byl samozřejmě boj, ale primární váhový úbytek šel bez problémů.“
Jak hodně jste si hlídal jídelníček?
„Kdo nemá rád jídlo, že jo… Ale ne, nemusel jsem se tolik hlídat. Jen mám problémy s nočním mlsáním. Myslím, že to každý z nás zná, ale u mě je to mlsání dvojnásobně takové, protože jsem trošku větší. To jsem musel upravit. Taky jsem si odepřel sladké, které mám rád a nahradil ho proteiny. Prostě jsem některé věci upravil a nebyl problém.“
Nechybí vám teď naopak kila v podkošových soubojích?
„Vůbec. Hrajeme běhavějším stylem, musíme být aktivnější i v obraně, takže jsem rád, že to na sobě cítím a líp se mi hýbe.“
Kouče Ronena Ginzburga znáte dobře z reprezentace. Je při denní práci s klubem jiný?
„Ze začátku jsem nevěděl, co mě bude čekat, ale je to v hodně podobném stylu jako na nároďáku. I systémy jsou podobné, což pro mě byl bonus. Byl jsem zvědavý, jestli bude Neno fungovat jinak u týmu, který má celý pod kontrolou, než v nároďáku. A musím říct, že je z devadesáti procent stejný jako u repre.“
Prometej má základnu v Rize. Jak jste se zabydlel v lotyšské metropoli?
„Bez problémů. Riga je pro mě taková menší Praha. Má krásné centrum, okolo paneláky, taková východoevropská klasika. Fakt nemám žádný problém, líbí se mi tam. Jsem spokojený. I svého psa Charlieho mám s sebou.“
Hájíte barvy ukrajinského klubu v době, kdy v jeho zemi zuří válka. Jaké to je?
„Lidi s námi sympatizují, ale není to tak, že bychom měli při zápasech extrémně viditelnou a hlasitou podporu. Ale fanoušci samozřejmě chápou, jaká je situace. Pro mě je to jiné, protože nejsem z Ukrajiny, ale moji spoluhráči dostávají podporu.“
Mají s sebou spoluhráči v Rize rodiny?
„Manželky, přítelkyně a děti ano, ale třeba maminku a tatínka tam nikdo nemá.“
Takže zážitky z fronty doléhají až k vám?
„Je to věc, která se řeší denně. Ukrajinsky nerozumím, jen pochytávám různá slovíčka. Ale vím, že se to řeší, hlavně když třeba bombardují Kyjev. Máme spoluhráče, jehož strejda řídí tank, finančně jsme mu pomáhali. Roztleskávačce zabili tatínka, takže jsme se jí taky aspoň nějak snažili pomáhat. Je to to nejmenší, co můžeme dělat.“
| EuroCup | soutěž | Lotyšsko-estonská liga |
| 14 | zápasy | 23 |
| 21,4 | minuty | 20,3 |
| 9,4 | body | 12,7 |
| 6,1 | doskoky | 7,9 |
| 1,2 | asistence | 1,6 |
