Cyklistika není bezpečný sport. To vám řeknou mnozí profesionálové. I když se samozřejmě všichni snaží pro to, aby vyvázli se zdravou kůží, dělat, co jde. Jenže závodní adrenalin a někdy jen blbá náhoda stojí za tím, že ke karambolům, občas dost hrozivým, dochází. Jak je to na letošním Giro d´Italia a mohli by organizátoři udělat víc pro bezpečí jezdců? Mnohdy ano, tvrdí i jeden z českých účastníků, sportovní ředitel René Andrle.
Na jedné straně radost z růžového dresu pro lídra Giro d´Italia, na druhé smutek z odstoupení závodníka kvůli drsným pádům. To jsou pocity, které jsou na třítýdenním etapovém závodě prakticky na denním pořádku. Letos oba prožil také René Andrle, český sportovní ředitel ve službách týmu Israel Start-Up Nation. „Začali jsme trošku smolně, protože nám spadl Krists Neilands a zlomil si klíční kost. Ale od té doby byl tým velice úspěšný, Alessandro de Marchi měl dva dny růžový dres, takže zatím maximální spokojenost,“ řekl deníku Sport český direktor.
Zmínil vůbec prvního cyklistu, který musel z letošního Gira odstoupit. Jeho nehoda byla svým způsobem kuriózní. Ke zranění totiž došlo, když se přesouval z cíle etapy do hotelu. „Měli jsme hotel v sídle fotbalového klubu Juventus Turín. Když projížděl okolo stadionu, chtěl vyskočit na chodník, podjelo mu přední kolo, spadl a zlomil si klíční kost. Byla to smůla, protože je to věc, kterou dělá běžně, ale teď se mu to prostě nepovedlo,“ přiblížil Andrle.
Jenže nešlo rozhodně o nejhorší pád letošního ročníku. V páté etapě hned tři cyklisty vyřadil jeden jediný silniční ostrůvek! Za oběť mu padli Mikel Landa, adept na celkové prvenství, lídr vrchařské soutěže Joe Dombrowski a Francois Bidard. Polámané klíční kosti, žebra, zápěstí. Takováto zranění si tito tři odnesli kvůli jednomu z obrovských nebezpečí, které na závodníky na trati, hlavně ve městech, číhá.
„Když se tlačí nervózní peloton, nikdo nechce nic ztratit. Tohle bylo takové místo, že se jelo rychle ze sjezdu, zatočilo se, byl tam nepřehledný ostrůvek, úzká křižovatka, takže tam došlo k pádu. Je to nebezpečné, ale dnes je to skoro všude, můžeme to vidět i v Česku. Dřív byla široká silnice, teď tam musí být ostrůvek kvůli přechodu a bezpečnosti. Můj názor na to je, že ne vždy je to úplně šťastně provedené,“ poukázal někdejší český závodník.
Hlavní problém v takových místech podle něj nastává ve chvíli, kdy jak auto, tak i cyklisté musí při objetí ostrůvku udělat takzvanou myšku, tedy prudce vybočit. „Když před vámi někdo v maximální rychlosti na poslední chvíli odbočí, tak vy už nemusíte mít čas zareagovat. Oni tam jedou třeba deset centimetrů od sebe.“
Sami závodníci, mezi nimi i Zdeněk Štybar, právě na taková nebezpečná místa upozorňují. „Nechápu, že někdy rozhodčí takové dojezdy nebo průjezdy městy organizátorům povolí,“ nechal se nedávno slyšet Štybar.
Je opravdu mnohdy chyba na straně pořadatelů? Mohou se podobným nástrahám, jako jsou kruhové objezdy, silniční ostrůvky, retardéry a podobně vyhnout? „Samozřejmě. Já si pamatuju, když jsem závodil, že byl třeba na Giru nebezpečný dojezd, do toho začalo pršet. Tak to vyřešili tak, že se čas počítal od momentu, kdy se vjelo do města a třeba posledních sedm kilometrů se nepočítalo. Pak kdo chtěl, spurtoval, kdo nechtěl, neriskoval,“ vzpomínal Andrle.
Na druhou stranu si Čech ve službách izraelského týmu uvědomuje také to, že města organizátorům za dojezdy etap platí nemalé částky, proto se jim nedá vyhnout. „Ale třeba se do města dá vjet jinak, dají se některé překážky demontovat nebo s tím něco udělat,“ zamyslel se ještě.
Nejde však veškerou vinu házet na pořadatele. Závodníci totiž v dnešní době moderních technologií mají velmi podrobné informace o trati i v jejím průběhu a vědí tak, co na ně kde čeká. „Drtivá většina týmů používá aplikaci, kde přesně vidíte, kde jste, vidíte tam veškeré informace, nebezpečí, můžete zjistit, jestli je tam kruhový objezd, zpomalovací retardér, cokoliv. My máme během závodu před pelotonem takzvané recon auto, to nám píše a edituje všechny tyto body. Takže díky tomu o všem víme, všechno diktujeme do vysílačky, závodníci jsou o všem informovaní,“ přiblížil Andrle situaci a přirovnal to k závodům v rallye. „Čteme jim v podstatě každou zatáčku, každý nebezpečný moment.“
Jenže i takovéto vymoženosti mají svá úskalí. Třeba i to, že úplně stejné informace mají dnes v pelotonu už všichni a všichni se pak snaží získat před nebezpečnými místy dobrou pozici, z čehož ale také mnohdy pramení pády. „Zvyšuje to stres a napětí a dopadá to, jak to dopadá. Je to strašně těžké. Každý chce vyhrát, a když to řeknu trochu přehnaně, kdo zabrzdí, prohraje,“ prohlásil Čech.
Vedle pevných překážek mohou velmi nebezpečné situace způsobit také další věci, které nikdo nemůže předpovídat a připravit se na ně. Takovým úskalím jsou třeba i diváci. „Nám se teď stalo, že diváci přišli s malým pejskem a ten najednou vyběhl. Byl sice na vodítku, ale vy samozřejmě reagujete, snažíte se objet, takže vjedete do strany, ale tam může být cyklista a toho můžete srazit. Nám se tentokrát podařilo zastavit. Bylo by hodně divné tam zabít psa. Takže je to těžké,“ přidal Andrle jednu z příhod.
Krists Neilands (Israel Start-Up Nation) |
pád po 1. etapě, zlomená klíční kost |
Mikel Landa (Bahrain-Victorious) |
pád v 5. etapě (silniční ostrůvek), zlomená klíční kost a několik žeber |
Joe Dombrowski (UAE Team Emirates) |
pád v 5. etapě (ostrůvek), zlomená klíční kost |
Francois Bidard (AG2R Citroën) |
pád v 5. etapě (ostrůvek), zlomená klíční kost |
Pavel Sivakov (Ineos Grenadiers) |
pád v 5. etapě, poničení výztuže klíční kosti |
Matej Mohorič (Bahrain-Victorious) |
pád v 9. etapě, otřes mozku a odřeniny |
(pozn. jde o nejvýraznější případy, závodníků, kteří z Gira odstoupili, je víc) |