Nejen taktické pokyny, informace trati nebo směru větru a slova povzbuzení dostávají cyklisté během dlouhých etap do sluchátek. Často se tam opakuje heslovité doporučení, hraničící s příkazem: „Najez se! Napij se!“
Bez informací o vývoji závodu by byl závodník nahraný, ty potřebuje nutně. Ale bez správného doplňování energií by nemusel na etapu ani vyjet.
„Jestli se nenajíte během první hodiny závodu, zahráváte si tak, že pak už hlad nemusíte zahnat. Pak jste v opravdových problémech,“ říká James Morton, specialista týmu Sky.
V den nejtěžších horských etap, jaké jsou na Tour de France na programu nyní, by měl jezdec spořádat 8000 kalorií. Je to čtyřnásobek běžné dávky pro dospělého muže, pětinásobek jídla běžné ženy. Osm tisíc kalorií má tříkilový steak. Zkuste ho spořádat a dva dny nevstanete od stolu.
Cyklista musí a má spíš opačný problém. „Nakonec stejně spálíte víc, než stačíte sníst. Kolikrát na to v etapě není ani čas,“ říká Jan Bárta z týmu Bora-Argon18. Snídá se jednou, večeří dvakrát.
Jí se gely, tyčinky, banány, rýžové koláčky. A neustále se pije, tekutiny se počítají v řádech litrů.
Tuhle oblast se týmoví specialisté snaží propracovat stejně dokonale jako taktiku na silnici. Vozí si vlastní kuchaře, řada jezdců se jiného jídla než ve vlastním kamionu během Tour nedotkne.
Hodně jde o to, aby se jídlo nepřejedlo. Aby se na něho cyklista pořád těšil.
„Gely si nechávám na etapy, kdy budou nejvíc potřeba. To jich pak sním za den šest, sedm. První dva týdny jím rýži, housku se šunkou, tyhle věci,“ popisuje Roman Kreuziger , ostřílený z více než deseti Grand Tour.
Při časovce není na jídlo čas
Dřív byly hitem malé houstičky, ty vozil skoro každý. Pak se jedly vařené snídaně. Momentálně je to quinoa, označována za superpotravinu, a k tomu tradiční ryby, drůbeží maso a rýže. Jako příloha brokolici, řecký jogurt, ovoce.
Atypickým dnem je časovka, kdy na jídlo není čas. „Tam si vezmu půlku bidonu (na pití) a jdu. U časovky se nejí,“ říká Bárta. Naopak na volný den, kdy energii nevydává, se může nacpat dle libosti. „Tělo je nastavené, jak pořád závodíte, že i ve volnu spaluje hodně. O volném dnu dáte tělu zpět to, co jste nestihli během etap,“ usmívá se Bárta.
Představujete-li si však režim na Tour de France jako život v kasárnách nebo na dietní kůře, rychle změňte názor. Bártovi dovezla do Bernu jeho sestra pytlík piškotů a nedávala moc šancí tomu, že je bratr doveze zase zpět do Francie. „Možná si je dá s litrem mléka k snídani,“ tipoval její přítel. To by ale byl extrém, ze kterého už by v týmu radost neměli. „Mám vám je vůbec ukazovat?“ tápala Kristýna Bártová, když před novináři piškoty tahala z tašky.
Důležité je, aby se jídlo závodníkům za tři týdny nezhnusilo. A tak ho zpestřují, jak to v rámci mantinelů jde. Po etapě je vidíte s plechovkou Fanty nebo Spritu, jindy si namažou chleba. Pokud váha nejde nahoru o víc jak dvě až tři kila, není problém. „Vážili nás první den, pak už ne. Člověk musí jíst, co potřebuje. V okamžiku kdy přestane mít hlad, tak je to blbý signál, že hrozí krize,“ říká Kreuziger. Bárta souhlasí: „Nás nevážili vůbec. Sám od sebe jsem byl na váze před dvěma měsíci.“
Poprvé na Giru ještě s jídlem neuměl pracovat a zhubnul. Stejně tak vloni na Tour, kde byl často v úniku. „Vuelta byla pohodová, tam jsem něco nabral,“ culí se.
Pokud má jezdec po skončení Grand Tour o kilo navrch, není to důkaz slabého výkonu, ale dobré regenerace. Zato když přijde o dvě kila, řeknou mu: Pálil jsi vlastní svaly.
A to na Tour de France, největším závodě světa, nikdo nechce.
Související články
