Je zatím posledním českým cyklistou, který se radoval z vítězství v etapě na Tour de France. Zdeňkovi Štybarovi se to povedlo před čtyřmi lety. Tehdy si v šestém dějství dlouhém 191 kilometrů dojel pro prvenství v Le Havru. „Nebylo to úplně v plánu, původně jsme měli jet na Marka Cavendishe,“ vzpomíná nyní muž, který si v letošní sezoně na své konto připsal další dvě vítězství ve významných jarních klasikách. A teď cílí na mistrovství světa.
Jsou to čtyři roky (9. 7. 2015), kdy jste vyhrál etapu na Tour de France. Je to už dlouhá doba, nebo je to jako včera?
(úsměv)„Přijde mi, že je to dvacet let zpátky, že je to už zapomenutá akce. Je to už fakt strašně dlouho. I tím, že od té doby jsem jel jenom jednu Tour, mám pocit, že je to doopravdy dávno.“
Co se vám vybaví, když se toto vítězství nyní připomíná?
„Spíš smíšené pocity. Shodou okolností zrovna v pondělí jsem nad tím přemýšlel, že to bylo takové asi nejzvláštnější vítězství mé kariéry. Za prvé to nebyl úplně plán, ani já jsem se na tu etapu nijak zvlášť nepřipravoval, neměl jsem ji nijak v hlavě. Věděl jsem, že takový dojezd by mi mohl sedět. Ale na mítinku ráno před etapou jsme dostali pokyny, že pojedeme na Marka Cavendishe.“
V průběhu dne se to změnilo?
„Ano, sportovní ředitel nám řekl, že tam Cav nebude a že to můžu vyzkoušet já nebo Michal Kwiatkowski. Já jsem tam byl v dobré pozici. Teda ještě čtyři kilometry před cílem jsem tam byl úplně ztracený, někde stý, ale dostal jsem se dopředu a v dobrý moment jsem odjel. Ale ta etapa byla pro mě zvláštní i tím, že Tony Martin, který jel ve žluťáku, si tam zlomil klíční kost. Takže my jsme oslavovali, užil jsem si to, ale nedokázal jsem se radovat naplno, protože kolega a kamarád se takhle zranil. Takže to byl doopravdy takový zvláštní den.“
Když tohle opomeneme, je rozdíl v tom vyhrát etapu na Tour de France a jiný závod, třeba klasiku?
„Mediální zájem je tam samozřejmě obrovský. Přirovnával jsem to tenkrát k tomu, jako kdybych vyhrál mistrovství světa, nebo v tuhle chvíli třeba klasiku. Ale rozdíl je v tom, že když na takovémhle závodu vyhrajete etapu, druhý den vám všichni pogratulují, což je strašně hezké, ale ten samý den už vyhraje někdo jiný. Jde to tam strašně rychle, takže si vítězství ani nedokážete užít. Naopak když vyhrajete klasiku nebo třeba mistrovství světa v cyklokrosu, si to užijete mnohem víc, žijete tím daleko dýl než při etapě na jakémkoliv etapáku. Všichni chvátají, jsou to těžké dny. Ťuknete si skleničkou šampaňského a jde se spát. Není to takové, že by se to dalo nějak oslavit, užít si to, ale strašně rychle to uteče. Tím, že jsem to vyhrál v prvním týdnu, jsem si na to na konci Tour v Paříži už ani tolik nevzpomněl. Nebo mi to už tam přišlo, že je to dlouhá doba.“
Co všechno závodník absolvuje po průjezdu cílem vítězné etapy?
„Vyhlášení, setkání s novináři hned po vyhlášení, dopingovou kontrolu, tiskovku a potom ještě večer nějaké další rozhovory. Přípitek, masáž a večeři.“
Takže i tohle je všechno hodně v běhu tím, že se musíte připravit zase na druhý den?
„Přesně tak. Protože druhý den je další etapa. Pamatuju si, že jsem chtěl být hrozně rychle na pokoji a připravit se na další den. Po tom shonu prostě být sám, zavřít se, užít si to, přečíst si všechny ty zprávy od známých a od všech, kteří mi psali, odpovědět a vyspat se na další den.“
A co aktuální ročník Tour de France, máte čas ho sledovat?
„Trávil jsem teď čas s rodinou tady v Čechách, takže abych řekl pravdu, jsem to ani nějak moc nesledoval. Jen jsem koukal na spurt v první etapě, asi poslední půlhodinu týmové časovky, když jeli naši kluci, a v pondělí jsem koukal na posledních dvacet kilometrů.“
Jak jste prožíval vítězství týmového kolegy Juliana Alaphilippa? Petr Vakoč říkal, že s dalšími závodníky Deceuninck-Quick Step nevěřili, že by mohl náskok udržet až do konce.
„Pro mě to bylo dost podobný. Když odjel, tak jsem si říkal: Juliane, to je trochu moc brzo. Měl tam ještě jeden kopec. Ale on je takový, že občas se rozhodne tak, že každý kroutí hlavou: Ty jo, proč jedeš teď? Ale on tím, jak je silný a má skvělou časovku, si může dovolit odjet takhle 15 kilometrů do cíle. A v pondělí to byla ještě navíc celkem ideální situace, protože po tom kopci tam byl technický sjezd a spousta domestiků tam odpadla. Takže už tam nebyly týmy, které by to táhly.“
Co vás čeká teď v dalších týdnech?
„Budu se tři týdny v Livignu ve výšce připravovat na konec sezony.“
Tam platí podle plánu Vuelta a mistrovství světa?
„Je to tak. Budu tam mít jenorázovku v Londýně, Binck Bank Tour, Vueltu a mistrovství světa.“
