Začátek Tour de France: Krev a zlomeniny

„Hlavně přežít první týden,“ prorokoval Roman Kreuziger před Tour de France. Některým pádům ale prostě nezabráníte. Na mysli měl nebezpečné úseky Tour i počáteční zbrklost nervózního pelotonu. A měl pravdu. V pondělí se v několika sekundách ocitlo na zemi přes šedesát jezdců, včera doplatil na kostky okolo Arenbergu Lucemburčan Frank Schleck. Se zlomenou klíční kostí už páté místo neobhájí.

Narozdíl od tolikrát omílaných belgických kostek nepadlo před Tour jediné slovíčko o zrádném sjezdu 2. etapy. Kdo by také čekal olejovou skvrnu uprostřed silnice? Stačila malá havárie motocyklu, vyteklá kaluž mazlavé tekutiny a masakru většiny favoritů celkového pořadí už nic nebránilo. „Něco takového jsem ještě neviděl. Vypadalo to spíš jako bruslení na ledě,“ kroutil hlavou šéf RadioShacku Johan Bruyneel.

V příkopě skončili Lance Armstrong, Alberto Contador i Roman Kreuziger. Jeden po druhém. Kolizi v šedesátikilometrové rychlosti unikli jen ti největší šťastlivci. Počet zhmožděnin a odřenin narůstal každou vteřinou, největší smůlu si však vybrali jezdci Garminu.

„Myslím, že jsem narazil na nějaký klacek, z oka mi sršela krev a bolest v boku i zádech byla nesnesitelná,“ nastínil situaci Christian Vandevelde, který byl ještě s dvěma týmovými kolegy po projetí cílem odvezen do nemocnice.

Lékaři mu zašili natržené levé víčko a rentgen odhalil dvě zlomená žebra. Pro jedničku stáje Garmin tím Tour skončila. „Takový den už nechci nikdy zažít, ani jako jezdec, ani jako divák,“ otřásl se Američan.

Frank Schleck se zlomenou klíční kostí • ReutersJeho kolega David Millar, který si zle narazil bok i záda, okamžitě zařadil 2. etapu k nejhorším zkušenostem své dosavadní kariéry. „A to už je co říct, vzhledem k její délce,“ jal se popisovat sérii hned několika svých pádů.

„Ten první byl ještě dobrý. Jen jsem si sedřel kůži a stále se držel vepředu. Pak jsem ale viděl, jak pár metrů přede mnou na úplně rovné silnici padá Lance (Armstrong) a hned na to už jsem se válel také, lidi leželi na zemi všude kolem mě,“ líčil apokalyptický obraz Millar.

„Zase jsem se vydrápal na kolo, ale těsně přede mnou spadl člen Cofi disu a já udělal salto přes řidítka. V tu chvíli už jsem se necítil vůbec dobře. Sunul jsem se dolů jako lenochod a očima mapoval pohromu celého pelotonu.“

Christian Vandevelde s natrženým víčkem a zlomenými žebry • ČTK/APDalší naděje týmu Garmin sprinter Tyler Farrar si ve 2. etapě vykloubil loket a zlomil levé zápěstí. „Posledních třicet kilometrů jsem jel s jednou rukou, levou jsem si jen tak položil na řidítka,“ vyprávěl Farrar, který se rozhodl v třítýdenním martyriu pokračovat. „Tour nikdo nechce skončit, raději přetrpí i tu největší bolest.“

Po šílených karambolech se zranění jezdci rozhodli 2. etapu dojet v klidném tempu, bez závěrečného spurtování. „Na téhle silnici je téměř nemožné vyhnout se pádům,“ rozčiloval se obhájce titulu Španěl Contador.

„Jezdci leželi všude, kam jsem se podíval. Pak jsem se dověděl, že Andy (Schleck) je někde vzadu, tak jsem řekl dalším, aby zastavili. Věřím, že to samé by udělal i on pro mě. Některé týmy sice chtěly jet dál, protože vepředu bylo i několik nebezpečných jezdců, ale nakonec logicky ustoupily.“