Štybar na Vueltě: Byl jsem nastydlý, ale lepší se to. Pořád věří v etapový triumf | iSport.cz
Romana Barboříková
8. září 2019 • 09:01

Štybar na Vueltě: Byl jsem nastydlý, ale lepší se to. Pořád věří v etapový triumf

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Jágr varuje: Jestli současná opatření budou pokračovat, sport skončí!
LM: Real si to rozdá se City. Ronaldo bude chtít ušatý pohár pro Juventus
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO ZE ŠPANĚLSKA | Vylezl z týmového autobusu, už osprchovaný, s úsměvem na tváři. V celkovém pořadí letošního ročníku španělské Vuelty už sice Zdeněk Štybar ztrácí přes hodinu a půl na lídra Primože Rogliče, v sobotní etapě s cílem v Oviedu ale dojel na 12. příčce. A jeho kolega z týmu Deceuninck-Quick Step Maximiliano Richeze skončil druhý. Z hlasu českého cyklisty však bylo ještě lehce znát předchozí nachlazení. „Prostydl jsem před druhým týdnem, takže jsem dostal na tři dny antibiotika. Ale dneska už to bylo o trochu lepší,“ upřesnil.



Stále čekáte na etapové vítězství, které jste si před startem Vuelty předsevzal. Dnešní dojezd do kopce vám mohl svědčit, ale v materiálech pořadatele to podle mapy vypadalo právě naopak, že cíl je po rovině a bude pro sprintery. Zmátlo to i vás?
„My jsme celkem dobře věděli, že je to místy stoupání devět procent a posledních 400 metrů po rovince. Jeli jsme to na Fabia (Jakobsena, sprintera), ale ten 100 metrů pod vrcholem odpadl, když Tosh van der Sande nastoupil. A za ním jeli hned Sam Bennett a Maximiliano Richeze a tihle tři nakonec i dojeli na stupních.“

Nechtěl jste jet na sebe?
„Byl to ideální dojezd na mě, myslím, ale jeli jsme na Fabia.“

Tak to bylo týmem přesně dané?
„Přesně tak.“

Ani jste nepřemýšlel, že byste to zkusil?
„Ne, já ten spurt rozjížděl okolo 1200 metrů před cílem a přivezl jsem je na nějakých 400.“

Nemrzí vás to?
„Když zpětně vidím ten profil, tak jo, protože to byla určitě velká šance. Ale jsou tam ještě dvě podobné etapy. Tak snad se mi jedna z nich povede.“

Tým je však zatím spokojený, ne? Na kontě máte dvě etapová vítězství.
"Myslím, že zatím jo. Ale vždycky chceme víc. Ale teď je tady zase atmosféra, jako kdyby se někomu něco stalo.“

Jak to myslíte?
„Celý den to bylo takové nervózní. Vypadalo to, že to bude etapa jen na přesun a na spurt, že to nebude velký stres, ale v podstatě se celých těch 188 kilometrů jela docela velká hrana.“

Čím to, že to bylo tak nervózní?
„Protože byla odjetá hodně silná skupina vepředu a nedali jsme jim víc jak dvě minuty. Vepředu pelotonu se točilo šest týmů a balík pořád letěl. Myslím, že asi 40 kilometrů do cíle už tam odpadla nějaká skupina ve městě, protože to tempo bylo dost vysoké.“

Jak se vám v pátek líbilo velmi obtížné stoupání Los Machucos?
„Ono to bylo občas proložené nějakými sjezdy, tak se to celkem dalo. Ale i tak ty 26procentní úseky byly dost ostré.“

Říká se, že je to nejstrmější nebo nejtěžší hora téhle Vuelty. Podepsal byste se pod to?
„Asi ano, v tuhle chvíli. Ale spíš to bylo těžké tím, co bylo před tím, tam jsme přijeli a měli jsme nastoupáno nějakých 3500 metrů na 165 kilometrech. Takže dohromady to bylo nějakých čtyři tisíce. Z toho důvodu to byla opravdu těžká etapa.“

Jak se cítíte po dvou týdnech Vuelty?
„Prostydl jsem před druhým týdnem, takže jsem dostal antibiotika na tři dny. Ale teď už to bylo o trochu lepší. Tak snad už se to bude každým dnem lepšit.“

Z vašeho hlasu je to ještě trochu poznat. Jak se vám při závodě dýchá?
„Ve čtvrtek a v pátek to nebylo ono, ale teď to poprvé šlo. Ale už samozřejmě začíná být unavené celé tělo.“

Takže teď přežít hory, jeden den odpočinout…
„A pak už to dojet do Madridu.“ (smích)

Pak jsou tam ještě ty dvě etapy, které by vám mohly sedět.
„Ano, tak tak.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud