Královská etapa Vuelty: vítěz nebyl v mlze vidět, Čech diktoval tempo
Jen on zatím na letošní španělské Vueltě může říct, že má vítězství v mlze. Ne že by si ho snad Miguel Ángel López nepamatoval. Jen prostě v televizních záběrech nebylo přes hustou mlhu na vrcholu nového stoupání Altu d’El Gamoniteiru příliš vidět. Na jeho radosti z výhry na španělské Grand Tour po čtyřech letech to vůbec nic ale nemění. Červený dres stále pohodlně drží Primož Roglič. Kus práce v etapě odvedl i Jan Hirt.
Byla dlouhá jen 160 kilometrů, ale zcela právem označovaná za královskou. Během osmnácté etapy na Vueltě a España závodníci nastoupali 4516 výškových metrů. Zejména závěrečný kopec pak stál za to. S vyslovením názvu Altu d´El Gamoniteiru měli sice mnozí cyklisté potíže, po čtvrtečním výšlapu na něj ho však asi dlouho nezapomenou.
Utrpení v jejich tvářích při zdolávání závěrečných ramp se sklonem 17 % bylo patrné na první pohled. A to i přes to, že na vrcholu bylo hustá mlha. A jak už to tak v takových podmínkách a nadmořské výšce 1770 metrů bývá, byla zde i pořádná zima. Gino Mäder z týmu Bahrain Victorious, který během čtvrtka sehrál významnou roli, se dokonce při dojezdu do cíle nechal slyšet, že by si dal na zahřátí sklenku červeného.
Zhodnocení závěru osmnáctého dne letošní Vuelty z úst jeho týmového kolegy Jacka Haiga, který dojel o dvě místa před Mäderem na 5. příčce, hovoří za vše. „Cílové stoupání bylo brutální, byla tady zima, bylo to strašně prudké.“
Než se ale jezdci ke stoupání, které se fanouškům muselo líbit a určitě nebylo na Vueltě poprvé a naposledy, dostali, udála se spousta věcí. Nejprve se už po dvaceti kilometrech odtrhla početná skupina 32 závodníků, která vyrazila vstříc prvnímu náročnému kopci.
70 kilometrů před cílem se z ní odpoutal Michael Storer, který už v minulých dvou týdnech dokázal dvakrát vyhrát etapu. „Doufal jsem, že se ke mně někdo přidá, ale nikdo nereagoval,“ přiznal později muž, který během dne posbíral hodně bodů do vrchařské soutěže a v jejím vedení vystřídal svého parťáka ze stáje DSM Romaina Bardeta.
Hirt diktoval tempo
Ještě deset kilometrů před cílem byl Storer ve vedení. „V posledním stoupání jsem ale věděl, že potřebuju větší náskok než dvě minuty, aby to stačilo na výhru,“ prohlásil po etapě mladý Australan. To se potvrdilo, když do cílové pásky zbývalo ujet velmi tvrdých sedm kilometrů. V tu chvíli ho dostihl David de la Cruz z UAE Team Emirates. Storer se ho ještě chvíli držel, ale pak už nestačil.
Jenže ani Španěl neměl ještě výhru v kapse. I díky vysokému tempu, které v čele skupiny hlavních favoritů nastolil český vrchař Jan Hirt, se začal jeho náskok rázem ztenčovat. Hirt měl, jako už tradičně ve třetím týdnu podniků Grand Tour, skvělé nohy a pracoval pro lídra svého týmu Intermarché-Wanty-Gobert Louise Meintjese, který se i díky němu včera posunul do první desítky průběžného pořadí.
Když měli cyklisté před sebou nejprudší pasáže, vyrazil kupředu Miguel Ángel López. Právě takové tratě totiž tomuto Kolumbijci sedí. De la Cruze předjel úplně hravě a pak už se mlhou řítil po uzoučké silnici lemované spoustou fanoušků k cíli. Jeho krajan Egan Bernal se ještě pokusil o pár nástupů s nadějí, že by mohl urvat etapový triumf, ale nestačilo to. Navíc se ho stále drželi Primož Roglič a Lópezův týmový parťák Enric Mas.
Roglič: Konečně jsou hory za námi
Bez jednoho dne po čtyřech letech si tak pro vítězství dojel bývalý Hirtův lídr z Astany López. Úkol to nebyl ale vůbec jednoduchý. Dojezd byl tak příkrý, že se na pásce López jen chvíli zvládl radovat s levou rukou vztyčenou, pak musel zase hned chytit řídítka oběma rukama, aby nenarazil do zábran. Když pak zase druhou rukou ukazoval na dresu na logo svého týmu Movistar, okamžitě ho to táhlo na druhou stranu úzké cesty.
„Je to opravdu strašně těžké stoupání, hodně dlouhé. Na širokých silnicích na začátku nemáte pocit, že je to tak prudké, ale jak se silnice zúží a zvedne, fakt hrozné,“ přiblížil Eurosportu náročnost včerejšího závěru Steven Kruijswijk z týmu Jumbo-Visma.
I tak si López, který zařídil letošní první výhru na závodech Grand Tour pro Movistar, čtvrtek užil. Vítězství věnoval své rodině, synovi, týmu, ale také kolumbijským fanouškům, kterých bývá i na závodech v Evropě vždy spousta. „Chtěl jsem na Vueltě znovu vyhrát. Jsem rád, že se mi to povedlo i přes to, že nás v týmu zbylo už jen pět. Ale dali jsme do toho svá srdce.“
Hodně spokojený byl po včerejšku také Roglič, který bez potíží udržel červený dres. Jeho náskok na druhého Mase je 2:30 minuty, což už by mu mělo, i s ohledem na závěrečnou časovku, na celkové vítězství stačit. „Jsem rád, že po úsilí, které jsem vyvinul ve středu, mi v nohách ještě něco zbylo a tuto opravdu těžkou etapu jsem zvládl. Tím, že Bahrain a Movistar během dne diktovali tempo, jsme ani nemuseli etapu kontrolovat. Musím říct, že jsem rád, že už jsme skončili s vysokými horami. I tak je tady ale ještě v sobotu těžká etapa a musíme zůstat koncentrovaní,“ upozornil muž v červeném dresu lídra Vuelty.
V pátek je na programu etapa jako stvořená pro denní únik, ze kterého by mohl vzejít její vítěz.
Kdo vede soutěže na Vueltě a España
ČERVENÝ DRES
(pro lídra závodu)
1. Primož Roglič 73:24:25 hod.
2. Enric Mas -2:30 min.
3. Miguel Ángel López -2:53
…
34. Jan Hirt -1:32:55
135. Zdeněk Štybar -4:22:06
148. Josef Černý -4:55:13
BÍLÝ DRES
(pro nejlepšího mladíka)
1. Egan Bernal 73:29:08 hod.
2. Gino Mäder -3:05 min.
3. Juan Pedro Lopez Perez -13:20
PUNTÍKOVANÝ DRES
(pro nejlepšího vrchaře)
1. Michael Storer 59 bodů
2. Romain Bardet 54
3. Primož Roglič 48
ZELENÝ DRES
(nejlepší sprinter)
1. Fabio Jakobsen 250 bodů
2. Primož Roglič 162
3. Matteo Trentin 123
TÝMY
(v každé etapě se počítá čas nejlepších tří jezdců týmu)
1. Bahrain Victorious 220:29:28 hod.
2. Jumbo-Visma -4:01
3. Ineos Grenadiers -15:22
