Po třech ročnících se jménem Primož Roglič bude v historických záznamech u Vuelty a España 2022 jako vítěz uveden Remco Evenepoel, definitivně po nedělní poslední etapě. Mladík (je mu teprve 22 let), který už od svého vstupu do velké cyklistiky před třemi lety budí dost kontroverzi. Belgičany je od začátku nazýván druhým Eddym Merckxem, tak dlouho očekávaným spasitelem cyklistické velmoci. Zároveň si ale svým až arogantním chováním srdce spousty fanoušků nezískal.
Před startem letošní španělské Vuelty ho ani mnoho expertů neřadilo mezi její největší favority. Důvody? Jednak jeho vystoupení na jeho vůbec první Grand Tour – loňském Giro d´Italia. Ano, není to něco, čím by se i on sám chlubil. Na druhou stranu nutno říci, že ho tam tým poslal po velmi vážném zranění (zlomenině pánve), navíc šlo o jeho první závody po rekonvalescenci.
To však nebyla hlavní věc, kterou mu experti vyčítali, také oni si zmíněný fakt velmi dobře uvědomovali. Co ale bylo hlavní, byla jeho dřívější, hlavně psychická, nevyzrálost. Dost často se stávalo, že v závodech neudržel nervy na uzdě, což mělo za následek ztrátu koncentrace, rozhození a horší výsledek, než na jaký fyzicky měl. Případně nedokázal ukočírovat své ego a pouštěl se do akcí, na které ani fyzicky neměl.
Už před Vueltou se ale jeho boss Patrick Lefevere nechal slyšet, že jeho chráněnec a (snad) budoucí velká hvězda týmu Quick-Step a belgické cyklistiky mentálně dozrál. Nutno říci, že se jeho slova potvrdila. Protože nebýt toho, nemohl by si v Madridu dojít pro červený dres celkového vítěze letošní španělské Grand Tour.
Bylo to znát i v průběhu závodu. Za mnohé okamžiky jen pár příkladů. Dřív by se po nevydařené etapě, jakou byla ta horská s dojezdem na Sierra de la Pandera (14. etapa) dost možná psychicky složil, možná i seřval kolegy a personál a už se z chvilkové indispozice nesebral. Jenže teď byl v klidu a hned druhý den ukázal, že šlo opravdu jen o chvilkovou slabost. Skutek hodný lídra na celkové pořadí třítýdenního etapáku, který u něj dřív nebýval samozřejmostí.
Nebo třeba ještě dřívější etapa, ve které bez cizího zavinění spadl a způsobil si bolestivé odřeniny a naraženiny. Ještě loni by to byla pro jeho ego velká rána, teď si jen něco vyříkal s rozhodčími a v klidu pokračoval v hájení červeného trikotu. Jako by právě tento dres působil jako ohromná uklidňující síla.
A že uklidnit potřeboval hodně. To, pod jak velkým tlakem musel být, dokládá i skutečnost, že se okamžitě po dojezdu 20. etapy v cíli rozplakal a slzy v očích měl, ještě když čekal na televizní rozhovor a přišel se za ním obejmout týmový parťák Louis Vervaeke. Při interview pak byl jako v transu. „Byl jsem vystresovaný, špatně jsem spal. Teď jsem šťastný, že jsem vyhrál Vueltu. A také že jsem umlčel kritiky,“ hlásil po 20. etapě. I to dokazuje, jak moc si uvědomoval, co má na dosah a nechtěl to nijak pokazit.
Mnoho lidí si po letošní Tour de France, kde prezentoval svou sílu Jonas Vingegaard, a teď po Vueltě, kde se ve výborném světle vedle Evenepoela předvedl také mladý Španěl Juan Ayuso (19 let), těší na souboje zmíněných mladíků a Tadeje Pogačara. Vypadá to, že nás opravdu čekají skvělé cyklistické zážitky.
Je však třeba se zamyslet ještě nad faktem, na který nedávno poukázal Evenepoelův někdejší týmový parťák Petr Vakoč, který řekl: „Myslím si, že Remco může Grand Tour vyhrát, ale nejsem si jistý, jestli je bude vyhrávat.“ Budou tedy Evenepoel a další schopní v budoucích letech těžké třítýdenní etapáky ovládat pravidelně?
Témata:
cyklistika, sport, Vuelta a España, Primož Roglič, Remco Evenepoel, Grand Tour, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
