Kulhavý po ocenění: Lidé jako Bakalář tu chybí, udělal strašně moc

A rozhodně to nebylo ani naposled, co byl mistr světa, Evropy i vítěz Světového poháru za své výkony letos oceněn. I tak si však dává pozor na to, aby nezanedbal přípravu. Do sbírky mu přece ještě chybí olympijská medaile.

Absolvoval jste testy u biochemika Jiřího Novotného. Jak dopadly?
„Zatím nemám podrobné výsledky, ale co jsme na místě zjistili, vypadá to lépe. Jsem spokojený. Už dlouho se mi táhne nachlazení, i proto jsem byl ráno na Dukle na krvi, aby mi udělali výtěry, jestli už je všechno v pohodě. Jedenáctého prosince jedu na soustředění na Mallorku, tak abych byl stoprocentně zdravý. Aby se nezjistilo, že jsem něco přechodil a byl nějaký problém. I s lehkou nemocí jsem totiž trénoval na devadesát procent.“

Jak se nyní připravujete?
„Většinou jezdím objemy, strávím tři a půl, čtyři hodiny na kole, většinou na silnici. Na biku se svezu, ale v rámci možností, když je sucho. Chci na něm začít, na silnici už to člověka nebaví, jak tam jezdí furt.“

Dáváte si po letní srážce, která vás mohla stát víc než rozbité zuby a nos, větší pozor na auta?
„Jo, taky, ale člověk se tomu nevyhne. Přemýšlím o tom víc než dřív, ale že bych něco měnil, to se říct nedá.“

Zuby už máte kompletně vyspravené?
„Teď jsme se rozhodli, že na implantát nepůjdu. Až příští rok po olympiádě, protože je riziko, že by mohl vzniknout problém, tělo by to nemuselo přijmout. Takže budu mít můstek. Ve středu jsem ho dostal, příští týden ho ještě vyměníme za ten, který mi přijde z Německa, kde ho dělají. A to by mělo být celé. Minimálně do příštího roku mám klid.“

Svátky strávíte v Česku nebo na soustředění na Mallorce?
„Budu se vracet před Sportovcem roku, takže soustředění mi vychází na necelých deset dní. Loni jsem trávil prosinec doma, bude to zase něco navíc. Aspoň pojistím, že nebudu trénovat zbytečně ve špatném počasí, kdyby tu bylo. Bude tam ještě Roman Kreuziger i další Češi. Skupina bude dobrá, když budu chtít, můžu jet s klukama. Po Novém roce bych chtěl odjet buď znova na Mallorku nebo na Kanáry, ještě nejsem rozhodnutý.

I to je změna směrem k olympiádě?
„Ano. Místo toho, abych to ve špatném počasí riskoval trénink, který bych ani nemohl absolvovat, odjedu do tepla. To je jedna věc. Ale olympiáda je až v sprnu. Všechno musím mít víc ohlídané. Není prostor na velké chyby. Budu si hlídat zdraví, výkonnost, budu se snažit mít všechno připravené.“

Dopřál jste si vůbec nějaké volno ve stylu odpočinku na pláži?
„Ne, nestihl jsem to. Odjel jsem v uvolněné atmosféře do Francie na poslední týmové závody, kde jsem si trochu psychicky odpočinul, ale zároveň jsem si odtamtud přivezl nachlazení. Dalších deset dnů jsem toho moc nenajezdil, bylo to takové plácání. V tom spočívalo moje první volno. A druhé bude asi teď na začátku prosince, kdy jedu do lázní na čtyři dny. To bude všechno. Dohromady po bude deset dní. Sice blbě rozporcovaných, což není zrovna ideální pro psychiku, ale účel to splní. Další kratší volna si můžu dát podle potřeby. Zatím jsem s tím takhle spokojený. A jinak to ani udělat nejde.“

Jste také zván na spoustu akcí. Tušíte, o kolik víc jste jich oproti minulosti absolvoval?
„Nevím, bylo toho hodně. Ale to k tomu patří, nějak jsem to zvládnul. Když už jsem jel do Prahy, měl jsem tři čtyři akce a do toho jsem stihnul ještě objet trénink. Vždycky jsem se to snažil skloubit, což mě stálo úsilí. Je to unavující. Třeba teď jsem přijel do Prahy ve středu, odjíždím ve čtvrtek večer po vyhlašování hendikepovaných sportovců. Měl jsem tady už asi čtyři akce, do toho tréninky. Je to převlékání v autě, to není nic příjemného v tomhle počasí.“ Biker Jaroslav Kulhavý si vychutnává vítězství v domácím závodě SP na horských kolech v Novém Městě na Moravě • Barbora Reichová (Sport)

Takže s sebou vozíte oblek?
„A do toho kolo. Občas si přijdu jako nějaký cirkusák. Vždycky všechno naházím do auta, pak to musím vyhazovat. Není to ono.“

Cena Roberta Bakaláře, kterou vám předala rodina známého komentátora a cyklistického nadšence, jenž nedávno zemřel, vás však jistě potěšila, že?
„Je to jedna z nejhezčích, hodně si jí vážím. Je to srovnatelné s Králem cyklistiky. Robert Bakalář udělal pro cyklistiku strašně hodně, ať už si to lidi uvědomují, nebo ne. Bude po něm velká díra, takoví lidé tu chybí. Znal jsem se s ním od juniorů, byli jsme spolu v kontaktu. Takže si myslím, že jsem fakt poznal, co dělal.“

Jak na něj vzpomínáte?
„Vždycky, když mi telefonoval, skoro jsem nemluvil. Mluvil on. Vyprávěl příhody. Třeba jak Adam Craig jel vlakem někde z Mnichova s přítelkyní na Pražské schody. Jak zařizovali jeho start. To bylo vtipné. Slyšel jsem to od něj asi třikrát, byla to historka asi na dvacet minut. Takových věcí byla spousta.“