Ani ve sto letech nevydrží v klidu. A tak vytvořil rekord v hodinovce
Drží se hesla, že nic se nemá přehánět, a tak Francouz Robert Marchand posledních pět let nejezdí na kole víc jak 100 kilometrů v kuse. Poslouchá lékaře, proto si dává pozor, aby při jízdě neměl tep vyšší než 110. „Nedávno jsem jel do prudkého kopce a měl jsem 134, i když je lepší se toho vyvarovat. Ale hodně by mě překvapilo, kdybych měl infarkt,“ říká. Jeho srdce je ve skvělé kondici. A tak není divu, že před pár dny vytvořil světový rekord v hodinovce v kategorii nad 100 let.
„Je živým příkladem dobrých stránek cyklistiky,“ mínil Gérard Mistler, který vitálnímu staříkovi pomáhal rekordní pokus organizovat. Na dráze ve švýcarském Aigle odkroužil Marchand 24,251 kilometru. Pro porovnání – Ondřej Sosenka zvládl před sedmi lety jako devětadvacetiletý v Moskvě 49,7 kilometru, což je dosud platný rekord.
Francouzský veterán, který po pokusu musel na dopingovou kontrolu, oproti němu na dráze možná vypadal tak trochu jako na vyjížďce, což však nic nemění na výjimečnosti jeho výkonu. Ostatně, lékaři by ho stejně rychleji jet nenechali. „Bylo mi řečeno, abych příliš nezvedal svůj tep, takže ani nejsem unavený. Mohl bych jet ještě hodinu,“ uvedl Marchand na stránkách Mezinárodní cyklistické unie.
Spíš než námaha mu vadila dráha, na niž si zvykal čtyři dny před pokusem o rekord. „Je malá, jen jezdíte dokolečka. Na dráze jsem nejel snad osmdesát let. Radši jezdím venku, ale to je v tuhle chvíli nemožné. Nechci onemocnět, takže nemám natrénováno,“ uvedl muž, který poprvé závodil ve 14 letech pod falešným jménem, protože byl moc mladý.
Za rekordem se 51 kilo vážící a 151 centimetrů měřící muž z okolí Paříže vydal ve věku sta let a necelých tří měsíců. „Jen jsem chtěl udělat něco ke svým stým narozeninám.“
V mládí boxoval, věnoval se gymnastice, vzpíral. „Byl jsem dobrý, mohl jsem být šampionem.“ Do pozdního věku se však baví cyklistikou. Když mu bylo téměř 90 let, ujel závod o délce 600 kilometrů za 36 hodin. „Ale v posledních pěti letech jsem se rozhodl nejezdit štreky delší než sto kilometrů. Proč to přehánět. Ještě bych se rád cyklistice chvíli věnoval.“
Vitalitu bere z hesla všeho s mírou. „Nikdy jsem nic nezneužíval. Nekouřím, nikdy jsem moc nepil. Jedinou věc jsem přeháněl, a to práci. Do důchodu jsem šel v 89 letech.“ Jako kluk hlídal dobytek, později pracoval ve Francii u hasičů, ve Venezulele dělal osm let řidiče, v Kanadě kácel dříví.
„Ale v podstatě jsem jako všichni ostatní. Mám, štěstí, že nemám žádný velký zdravotní problém. Moje rada pro každého – mladého i starého – je: Hýbejte se. Někteří lidé v osmdesáti letech začnou hrát karty a jsou nepohybliví. Já ne. Nikdy jsem nebyl schopen vydržet v klidu.“
