Nechtěl se „zrakvit“, jinak by asi vyhrál. Olympijský vítěz Jaroslav Kulhavý se předvedl v úvodním závodě Světového poháru cross country horských kol v německém Albstadtu jako znamenitý taktik. Jeho stíhací jízda nadchla diváky, v závěrečném sjezdu po kluzkých kamenech už ale bezhlavě neriskoval. Třetí místo v elitní konkurenci – po patáliích s naraženým ramenem a zuby moudrosti – je skvělým počinem na startu seriálu SP.
Po všech těch potížích jste si přál skončit v první desítce. Překvapil jste i sám sebe?
„S výkonem jsem maximálně spokojený. Je to super pozice, ať už pro celkové hodnocení - největší soupeři skončili za mnou, tak hlavně pro další závod Světového poháru v neděli v Novém Městě na Moravě. Kdyby bylo sucho, asi bych vyhrál. Jenže hodinu před závodem začalo pršet a tyhle podmínky mně vyloženě neseděly. Nechtěl jsem riskovat pád hlavně ve sjezdech.“
Před závodem jste tvrdil: Pojedu a budu doufat, že vydržím. Na trati v Albstadtu to pak vypadalo, jakoby vás polili živou vodou.
„Hodně jsem toho zachránil poslední týden, dávali mě dohromady fyzioterapeuti. Ještě jsem měl totiž blokovaná žebra po pádu na Cape Epiku, odkud jsem si přivezl natažené rameno. Možná kdybych víc zariskoval ve sjezdech, mohl jsem vyhrát. Ale nemá cenu na prvním závodě spadnout a zranit se, jako se to stalo spoustě lidí. Já jsem jel chytře.“
Dlouho jste se pohyboval na šesté pozici, v posledním kole začala vaše velká stíhací jízda.
„Celý závod jsem si jel svoje tempo. Věřil jsem si, že to zkusím v posledním kole. Ten poslední sjezd byl ale hodně nepříjemnej, tam jsem vážně nechtěl riskovat.“
Nelitujete, že jste si nemohl poměřit formu s největšími rivaly, protože Absalonovi i Schurterovi odešla kola?
„Schurter měl problémy i v technice, padal, to samé Absalon. Jak jsem říkal, bylo to hodně o riskování. Spousta závodníků to udělala a buď to odnesla kola, nebo došlo k pádům a dokonce i zraněním.“
V Albstadtu se jel Světový pohár poprvé. Tratě mnozí označují za nejtěžší z celého letošního seriálu. Souhlasíte?
„Neřekl bych nejtěžší, ale když zaprší, tak určitě nejnebezpečnější. Trať je vysypaná velkými kameny, z bláta koukaly i deseticentimetrové šutry. Když jejich plošky zmokly, strašně to klouzalo. Většina závodníků zvolila hrubé gumy, které drží na blátě, ale na kluzkých kořenech a kamenech vůbec ne. Bylo to stejné, jako kdyby byl na trati naházenej led. Když jsme to den předem jezdili za sucha, byl to docela jinej okruh, který se mi strašně líbil. Bohužel se to rozplynulo hodinu před startem.“
