Nervozita, trochu obavy. S tím vyrážel Petr Vakoč do první etapy Vuelty a San Juan v Argentině. Šlo o jeho první start po téměř šestnácti měsících, během kterých zažil těžkou nehodu, tři operace, dlouhou rehabilitaci a náročný návrat do závodního tempa. Jeho pocity po skončení obnovené premiéry? Spokojenost, nadšení. „Pro mě to bude navždycky skvělý zážitek. Dokonce jsem si vzal i startovní čísla, která si normálně nenechávám,“ rozplýval se Vakoč.
Naskočit do závodů po tak dlouhé době je neznámá pro každého sportovce. V případě silničního cyklisty Petra Vakoče ale jako by šlo o jednoduchou věc. Už od první etapy týdenního závodu Vuelta a San Juan byl hodně vidět a výrazně pomáhal týmovým parťákům z Deceuninck-Quick-Step. Francouz Julian Alaphilippe vyhrál dvě etapy a téměř polovinu závodu byl i lídrem. A to za velkého přispění českého cyklisty. „Byl to opravdu nádherný závod na to dostat se do toho zpátky,“ řekl Vakoč Sportu.
Jak se teď po prvním startu cítíte?
„Skvěle, jsem rád, že se to povedlo. Bylo to nad očekávání, ten strach nebo nervozita, která byla na začátku, jak budu zvládat pohyb v pelotonu, jak budu reagovat na změny tempa a jak se budu cítit po dvou třech náročných dnech, se nepotvrdily. Cítím se velice podobně jako každý jiný rok na začátku sezony, v takové poměrně slušné formě, která není ani skvělá, ale ani nijak špatná. Takže jsem nadšený, že to šlo velice dobře, že jsem mohl být součástí týmu a odvést nějakou práci a pomoct k těm výkonům a výsledkům, které tady kluci předvedli.“
Záda přečkala první velkou zátěž v pohodě? Říkal jste, že kvůli zádům vám občas tuhne šíje, tak jak jste to zvládl po této stránce?
„Bylo to mnohem lepší. Každý den jsme měli masáže. A každé ráno jsme zahájili nějakým krátkým pěti deseti minutovým cvičením, po etapě zase, a to mi hodně pomohlo. Potřebuju záda rozhýbávat. Cítím to, že čím víc poslední měsíce a týdny jezdím na kole a teď když závodím, tak sice záda nebolí, ale jsou tužší a míň ohebná. Musím se jim věnovat, ale když jim dám trochu péče, tak je to pak bez problémů.“
A po psychické stránce jste na tom po prvním závodním týdnu jak?
„Psychicky se cítím skvěle. Jediné co, tak jsem byl nervózní ten první den. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na jízdu v pelotonu a bylo tam pár nepříjemných momentů, začátek závodu byl víc chaotický, častěji se padalo, takže tam jsem se necítil úplně komfortně. Ale od druhé etapy to bylo mnohem lepší a rychle jsem si vzpomněla na to, co jsem dělal minulé roky a bylo to v pohodě. Takže počáteční stres opadl a závod jsem si užíval s tím, že jsme vyhráli dvě etapy a bojovali o celkové vítězství, to byla paráda.“
V jedné z etap došlo k situaci, kdy jste byl na špici pelotonu, před vámi jela motorka s kameramanem a vy jste je pohybem ruky odháněl, aby jeli dál. Bylo to pro vás nepříjemné, že byli moc blízko?
„Bylo tam několik momentů, kdy to bylo, řekněme i nebezpečné, že kamera jela příliš blízko před balíkem. Třeba v jednom okamžiku, kdy jsme přijížděli do místa, které bylo otevřené a hodně tam foukalo a my jsme tam chtěli zrychlit a pokusit se rozdělit peloton. Ale protože motorky byly tak blízko před námi, tak jsme nemohli jet. Takže je podstatné, aby motorky dodržovaly odstup. Hlavně ze začátku sezony nebo na takovýchto exotičtějších místech, kde nemají pořadatelé na motorkách takovou zkušenost s ježděním na závodech, je důležité je na to upozornit.“
Jste na to po loňské nehodě víc citlivý?
„To ne, to s tím pádem nemá nic společného. Na to jsem byl vždycky dost citlivý, a když v závodu vidím, že je něco takhle špatně, tak se nebojím to dát najevo. Občas se to stává, takže vždycky jsem se jako jeden z prvních ozval, když jsem byl u toho.“
Původně jste plánoval, že v první polovině závodu se aklimatizujete, rozjezdíte, abyste byl v jeho druhé půli platným členem. Nakonec vás bylo vidět ale už od prvních dnů. Takže jste se cítil natolik dobře už na začátku?
„Je to tak. Šli jsme do toho i s týmem, že uvidím první den, jak to půjde. Já jsem se na začátku cítil skvěle, jeli jsme tu etapu vyhrát s naším sprinterem, tak bylo potřeba kontrolovat únik, tak se mě sportovní ředitel ptal, jestli se cítím na to, abych pracoval vepředu a zkusil to sjíždět. Tak jsem řekl, že není problém, že pojedu a už jsem tam strávil většinu dne. Musím říct, že jsem překvapil i sám sebe, že ten výkon byl dobrý, povedlo se nám to sjet a pracoval jsem tam až do úplného závěru, takže spokojenost. A pak další dny jsem v tom více méně pokračoval. Tam zase bylo potřeba držet únik pospolu kvůli Julianu Alaphilippovi, aby měl šanci na vítězství a přivézt ho pod závěrečný kopec v co nejlepší pozici. Pak když Juliane vyhrál etapu, tak je to ohromné zadostiučinění a ohromná radost, když člověk dojede do cíle a vidí, že týmový kolega vyhrál. Potom je ta práce na špici pelotonu mnohem příjemnější.“
Dostal jste pochvalu od týmu?
(úsměv) Ano, byli nadšení, všichni říkali, že je to super, skvělé výkony. Jsou všichni nadšení, že to jde tak, jak to jde, a jsou rádi, že mě vidí zpátky závodit. Takže musím říct, že z toho má tým radost. A třeba náš doktor říkal, že pro něj je mnohem víc než dvě vítězství v etapách to, že jsem schopný zase závodit a že jsem zpátky. Takže takovéto věci mi udělaly vždycky velkou radost.“
Jak se v průběhu Vuelty a San Juna změnily vaše úkoly po vyřazení Ilji Keisseho? (Týmového kolegu vyloučili organizátoři kvůli nevhodné póze na fotografii s místní servírkou.)
„Plnili jsme podobnou roli, takže se toho pro mě zase tolik nezměnilo, maximálně jsem musel na špici trávit trochu víc času. Ale byl jsem schopný to zvládnout. Náš tým byl samozřejmě oslabený, to je tak vždycky. Když odstartuje jenom šest závodníků, tak je to hodně znát, když pak přijdeme o jednoho z nás. Ale občas se to stává a jsme na to zvyklí, že třeba kvůli pádu, nemoci, se tým zmenší, a v tom případě si musíme rozložit práci mezi sebe. Takže já jsem třeba trávil víc času na špici, Remco Evenepoel se zase víc zapojil v závěru do rozjíždění spurtu nebo přípravy pozice. Museli jsme taky občas víc zariskovat a nechat práci na ostatních týmech.“
Co pro vás osobně bude znamenat Vuelta a San Juan?
„Pro mě to bude skvělý zážitek. Dokonce jsem si vzal i startovní čísla, která si normálně nenechávám, kromě Tour de France a podobně. Ale tohle si určitě nechám na památku a budou to skvělé vzpomínky na to, jak jsem se dostal zpátky do závodění. Dvě vyhrané etapy k tomu a super výkony a navíc supr divácká atmosféra. Takže musím říct, že opravdu nádherný závod na to dostat se do toho zpátky.“
Na začátku jste měl potíže s vedrem. S tím míváte problém v létě i v Evropě?
„Taky. Vždycky jsem bojoval s teplem, mnohem radši mám závody, kdy je zima, jezdí se v pěti deseti stupních. Tam mám oproti ostatním závodníkům výhodu. Naštěstí jsme do Argentiny přijeli s dostatečným předstihem, abychom se aklimatizovali. Ale prvních pět dní bylo hodně náročných, potom to bylo znát třeba v časovce, kdy ten výkon nebyl vůbec takový, jaký by s tou tepovou frekvencí normálně mohl být.“
Jak jste mezi etapami relaxoval? Na sociálních sítích týmu byly fotky, kde jste sledovali MS v cyklokrosu…
„S cyklokrosem to bylo super, to dobře vyšlo, že bylo nejvíc volného času. Jinak etapy v Argentině byly hodně pozdě, po dojezdu už jsem ani nebyl schopný se třeba spojit s někým v Evropě, ať už s rodiči, bráchou, kamarády. Ráno jsme se snažili spát co nejdýl, protože když jsme byli v cíli kolem osmé, tak než člověk dojede na masáž, na večeři, tak se dostane do postele kolem jedné, někdy i druhé hodiny. Takže pak ráno dýl spíme a člověk má nějaké dvě tři hodiny času před závodem, které většinou stráví v kontaktu s rodinou a podobně. Já jsem i něco málo přečetl, nejradši čtu, když relaxuju.“
Co u cyklistů znamená ráno déle spát?
„Většinou jsme vstávali kolem desáté hodiny, ale jeden den se mi podařilo spát až do 12. To bylo po páté etapě, kdy jsme šli zase spát kolem jedné hodiny a když jsem se vzbudil, tak byl čas na oběd. Tam bylo vidět, že je tělo už unavené, tak jsem si pořádně přispal.“ (směje se)
Teď vás čeká další etapový závod v Kolumbii. Nebude to pro vás takto na začátku moc náročné?
„Je tam nějakých asi osm dní volna mezi těmito dvěma závody, takže bude dost času na regeneraci. Náročné to určitě bude, pořád to bude znát. Ale bude to takový dobrý šok pro tělo, kdy mu dám ze začátku trochu větší nálož intenzity a pak budu mít pár týdnů na to se z toho dostat, poladit formu. Plán je takový, že pokud to půjde všechno dobře, tak si po Kolumbii trochu odpočinu a připravím se na evropskou sezonu, kde už bych měl být zase v o level vyšší formě.“
A co váš další programu, prozradíte, jaké závody vás čekají?
„Teď od 12. února Kolumbie. Pak nejspíš Strade Bianche, tam by měly být tři týdny volna po Kolumbii. To je závod, který mám hrozně rád, moc se na něj těším a udělám všechno pro to, abych tam přijel v co nejlepší kondici. Další by tam pak mělo být Okolo Katalánska a Okolo Baskicka, což jsou další dva týdenní World Tour etapové závody, což bude taky náročný blok. A pak bych měl pokračovat ardenskými klasikami, samozřejmě Brabatský šíp, na který mám skvělé vzpomínky (vítězství v roce 2016). Uvidíme, jak se budu cítit po návratu z Jižní Ameriky. Ale doufám, že už na Strade Bianche budu v dobré formě a budu tam buď bojovat o výsledek, nebo budu pomáhat v závěrečných bojích. A pak jestli budu schopný bojovat o etapy ve Španělsku. Bylo by to hrozně fajn, to je můj optimistický scénář, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet.“
| Konečné pořadí Vuelty s San Juan po 7 etapách |
| 1. Anacona (Kol./Movistar) 22:09:21, 2. Alaphilippe (Fr./Deceuninck-Quick Step) -35, 3. Sevilla (Šp./Medellín) -57, ...102. Vakoč (Deceuninck-Quick Step) -23:53. |
| Etapová vítězství týmu Deceuninck-Quick-Step |
|
2. etapa - Julian Alaphilippe |
Témata:
argentina, rozhovor, cyklistika, závod, sport, Vuelta, Vakoč, Petr Vakoč, San Juan, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
