PŘÍMO Z ROUBAIX | Paříž-Roubaix. Klasika klasik, na které má český cyklista Zdeněk Štybar dlouhodobě nejlepší výsledky. Ještě nikdy ji ale nevyhrál, a to zůstává v platnosti i po jeho nedělní sedmé účasti. „A to přitom musím říct, že takhle lehce jsem Paříž-Roubaix ještě nikdy neobjel,“ svěřil se jezdec týmu Deceuninck-Quick Step. Alespoň díky osmé příčce rozšířil svou bilanci umístění v první desítce. To se mu povedlo pošesté.
Když přijel na velodrom, kde tradičně „Peklo severu“ končí, věděl už dávno, že stupně vítězů to nebudou. Zdeněk Štybar chtěl ale zabojovat a znovu být ve výsledkové listině mezi prvními deseti. To se mu za mohutného povzbuzování fanoušků, mezi kterými nechyběla ani jeho rodina, povedlo. Radovat se pak mohl z vítězství týmového parťáka Philippa Gilberta a třetího místa Yva Lampaerta.
Jako tým slavíte velký úspěch, že?
„Rozhodně. První, třetí, šestý, osmý. To si myslím, že není špatné.“
Když se pole dělilo, šlo o týmové rozhodnutí, že jste nešel dopředu, nebo jste tam prostě zůstal?
„Takhle to vyšlo. Philippe jel celkem brzo. Odjížděla tam skupina, já jsem je viděl, ale byl jsem někde v půlce skupiny, v tu chvíli už tam byli Philippe i Yves Lampaert a já už jsem samozřejmě nemohl nic dělat.“
Takže jste spíš brzdili druhou skupinu?
„Ani nebrzdili, ale už jsme tam samozřejmě nespolupracovali, abychom je zbytečně nedojížděli. Jak Yves, tak Phil mají dobrý spurt na velodromu, takže jsme doufali, že jednomu z nich se to povede.“
Byla zima, foukalo. Jak se vám jelo?
„To jo, byl to hodně těžký závod. Původně jsem si myslel, že ta skupina odjede hodně brzo, řekněme po 10 nebo 20 kilometrech, ale odjela až na nějakém osmdesátém kilometru. Pak až na pátém sektoru se to všechno zase sjelo. Závod tím byl hodně těžký. Pořád se sjíždělo, pak zase odjíždělo.“
Nemáte teď trochu smíšené pocity? Na jednu stranu týmová radost, na druhou jste sám chtěl být vepředu.
„Určitě jo, protože abych se přiznal, takhle lehce jsem Paříž-Roubaix ještě nikdy neobjel. Trochu mě to mrzí, v nohách bylo tentokrát víc než osmé místo, ale musím respektovat týmovou taktiku a jsem hrozně rád, že vyhrál Philippe Gilbert.“
Co se stalo na Arenbergu? Po vyjetí z něj jste zvedal ruku, dával signál týmu…
„Zničil jsem přední kolo, takže jsem to rychle musel vyměnit. Měl jsem popraskaný ráfek po Arenbegu.“
Říkáte, že se vám jelo lehčeji. Cítíte se svěžejší než po předchozích ročnících?
„Řekl bych, že jo. Závod byl hodně těžký, ale celý den se mi jelo dobře. Spíš jsem spoléhal na to, že se to rozhodne až později. Ale tím, jak to bylo těžké, už tam bylo málo lidí, kteří by tahali a drželi skupinu pohromadě. Bylo to o správném úniku a v tom byli Phil a Yves.“
Zdravotně už jste se po předchozích potížích cítil v pohodě?
„Jojo. Jsem rád, že to mám za sebou.“
Na stupně to sice nestačilo, ale pošesté ze sedmi účastí jste v první desítce. To je dobrý výsledek, ne?
„Nevěděl jsem, kolik lidí je vepředu, jediné, co jsem si říkal, že musím zase dojet aspoň do desítky, když už jsem tady.“
Zaspurtoval jste o to ještě.
„Je to jiné spurtovat o první místo nebo o šesté až desáté. Spíš jsem to bral tak, abych si aspoň udržel bilanci do desítky.“
Věřil jste, že Philippe poté, kdy byl před týdnem kvůli stejným žaludečním potížím, jaké jste měl i vy, zcela vyčerpaný, může dokázat něco takového?
„Ano. Mě potkalo to samé a teď už se mi taky jelo dobře. Když je tělo v dobré formě, regeneruje rychleji. Oba jsme se z toho dostali.“
Je pro vás dobrá zpráva, že Gilbert vyhrál v 36 letech?
„Určitě. Ještě mám pár let před sebou.“ (Štybrovi je 33 let – pozn. red.)
Jak hodnotíte své klasikářské jaro? Dvě první místa, čtvrtý, osmý… Máte z toho lepší pocit než loni, kdy jste neměl žádné vítězství?
„Určitě ano. Mohla z toho být ještě lepší umístění, ale takhle to je. Někdy to vyjde na někoho jiného, nejste v tom správném úniku.“
Co vás čeká teď? Tři čtyři dny bez kola?
„Spíš týden. (smích) Ještě uvidíme, co budeme dělat. Zítra se s rodinou rozhodneme, až se probudíme. Pak mě čeká Kalifornie (etapový závod 12.-18. května).“
