Má to pořádný náboj. Napětí často až do úplného závěru, a to díky hvězdám, jako jsou Mathieu van der Poel, Wout van Aert a Julian Alaphilippe. Vidíme tak velmi zajímavé momenty v klasikách i na etapových závodech. Všichni mají jedno společné. Mají doma medaile z cyklokrosových MS. „Začíná trend dynamických silničářů, kteří si to ale přinášejí z cyklokrosu,“ říká Petr Dlask, český reprezentační cyklokrosový kouč. Co předvedou na sobotním „monumentu“ Milán-San Remo?
Stačí se podívat na výsledky italské jarní klasiky Strade Bianche a řeknete si, že tady se děje něco zvláštního. První místo Mathieu van der Poel, úřadující mistr světa v cyklokrosu. Hned za ním Julian Alaphilippe, který si s krosovým kolem také moc dobře rozuměl a doma má stříbro z juniorského MS 2010. Třetí Egan Bernal, vítěz Tour de France 2019, který ale začínal se závody na horském kole. Čtvrtá příčka patřila Woutu van Aertovi, cyklokrosovému vicemistru světa z letošního ledna. A pátý byl Thomas Pidcock, loňský krosový vicemistr z MS.
Jedno je tedy zřejmé. Muži z terénu začínají ovládat také silnici. Čím to je, že jsou po blátivých závodech schopni také „trhat asfalt“ v těch silničních? „Cyklokros jim dává dynamiku, která je pak vidět v rozhodujících fázích závodu. Dokážou spurtovat jako třeba ve druhé etapě na Tirrenu-Adriaticu, kde byli tři lidi z pódiových umístění na světových šampionátech,“ vysvětluje český trenér Petr Dlask.
Silničářům zatápějí díky dynamice
Zmíněná dynamika je podle Dlaska zásadní výhodou. „Kros je totiž dynamika a nástupy neustále v intenzitě. Tihle kluci pak dokážou zatopit i silničářům. Začíná trend dynamických silničářů. Proto je tam Wout, Mathieu, teď i Tom Pidcock, to jsou všechno dynamičtí lidé z cyklokrosu. A pokud přidají kvalitní systémový objemový trénink a vytrvalost, je to ideální spojení – přes zimu cyklokros, na léto silnice,“ přibližuje Dlask.
|
Start: sobota 10.00 Očekávaný dojezd: 16.50 Vysílá: Eurosport 1 (od 14.30) Předchozí vítězové: 2019 Julian Alaphilippe 2018 Vincenzo Nibali 2017 Michal Kwiatkowski 2016 Arnaud Démare |
Právě objemový trénink je nezbytnou věcí při přechodu z terénu na silnici. Cyklokrosový závod trvá okolo jedné hodiny, zatímco silniční i pět hodin. Ale i v takových dokážou Van der Poel s Van Aertem do cílové pásky spurtovat, jako loni při vyvrcholení věhlasné klasiky Kolem Flander. „Mají ohromný fyzický základ v podání kilometrů a intenzivní zátěže. Díky tomu jsou schopní i ve finále být v takovýchhle intenzitách, takových tepech. Ne že by silničáři neměli podobný základ, to mají taky. Ale krosař k tomu má ještě výhodu, že dokáže i v intenzitě pracovat déle a ve vyšších obrátkách,“ říká český kouč a někdejší silniční a cyklokrosový závodník.
To je také důvod, proč je například nizozemský mistr schopný zvítězit v závěrečném sprintu několika závodníků, ale i po samostatném úniku. Cyklokrosaři jsou na silnici víc univerzální. Což dokazuje Van Aert, který zvládne ve sprintu porazit i Petera Sagana, zároveň ale loni na Tour de France předvedl, jak dlouho je schopný být nápomocen lídrovi svého týmu i v horských etapách. S univerzálností navíc nemusíme chodit ani příliš daleko, důkazem je také Zdeněk Štybar, trojnásobný mistr světa v cyklokrosu a vítěz etapy na Tour de France.
„Je to dané i tím, že mají daleko víc zpevněné tělo, díky tomu, že jsou v krosu neustále v nástupech, za každou zatáčkou se zvedají. Tam je třeba propojení vrchní části těla s nohama. To znamená mít zpevněné břišní, zádové svalstvo a pak samozřejmě ruce a ramena. Nemůžou to zároveň být rampy, které vám nevylezou v Alpách kopce. Wout van Aert loni ukazoval, že i s postavou klasikáře dokáže dojíždět možná do tří čtvrtin alpských velikánů na špici, aby pomohl Rogličovi,“ vysvětluje důvody Dlask.
Technika: pomoc na štěrku i ve sprintu
Van der Poel je silničářem, cyklokrosařem a také bikerem. Právě na horských kolech se dřív proháněli také již zmíněný Bernal, ale třeba i Peter Sagan či Tadej Pogračar, vítěz loňské Tour de France. Všichni pak díky zkušenostem z terénu mají další velkou výhodu, kterou je vytříbená technika. A tu jako kdyby mnozí našli právě při nedávném Strade Bianche.
„Nechci se dotknout žádného silničáře, všechny je respektuju jak výkonnostně, tréninkovou metodou, tak i technikou. Ale přece jen cyklokrosař má výhodu v technických pasážích, jako bylo právě na Strade, kde je na nezpevněném povrchu umění pohrát si s těžištěm. To je jedna věc a druhá je i v hromadných dojezdech. Tam je také technika strašně znát, kdy tam krosaři dokážou hodit kolo i v poslední fázi spurtu,“ podává vysvětlení český kouč.
V prvním „monumentu“ sezony Milán-San Remo sice podobné štěrkové úseky nebudou, i tak je zde jasná trojice favoritů. Jen pro formu: Alaphilippe, Van Aert, Van der Poel. Ačkoliv se snaží právě náročné role favorita zbavit, těžko pro to hledat reálné důvody. Alaphilippe vozí duhový trikot a ukázal, že i letos je ohromně silný, ale jako hlavní favority jmenoval své dva rivaly. Ty dva, kteří spolu bojují už od juniorských let a kamarádi z nich asi hned tak nebudou. Obhájcem loňského prvenství je Belgičan a z toho důvodu ho do pozice největšího favorita pasoval i Van der Poel. „Wout má výhodu, že vyhrál loni, takže myslím, že je to pro něj jednodušší. Ale Milán-San Remo je poctivý závod a vyhraje tady vždy ten nejsilnější,“ prohlašuje Nizozemec před startem.
A právě v tomto jednodenním klání může rozhodovat další věc, kterou u všech zmiňovaných Dlask také zdůrazňuje. „Tihle lidi jsou srdcem cyklisti. To je nejdůležitější. To si myslím, že je podstatné i pro přechody mezi disciplínami. Neřeší, jestli je silničář nebo cyklokrosař, prostě je to srdcem cyklista a chce dělat výsledky.“ Podle českého pětinásobného cyklokrosového šampiona bude trendem do budoucna snaha týmů mít ve svých řadách právě i muže z terénu, kteří je budou v zimě dobře reprezentovat v cyklokrosu a na jaře pak budou brázdit klasiky.
Témata:
cyklistika, sport, Julian Alaphilippe, Tour de France, Strade Bianche, Petr Dlask, cyklokros, Terén, Mathieu van der Poel, Wout Van Aert, Trend, Sport na Heureka.cz
Související články
