Kreuziger a spol. o českých silnicích a chování řidičů: Není tu bezpečno | iSport.cz
16. dubna 2021 • 14:30

Kreuziger a spol. o českých silnicích a chování řidičů: Není tu bezpečno

Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
PRVNÍ DOJEM: Bílkova tvrz je zpět. Nervózní Spartu vykoupili Hložek a Karabec
Vrba po obratu: Díky fanouškům! Karlsson nebyl vidět, jak bychom chtěli
VŠECHNA VIDEA ZDE

Který cyklista to nezná? Jedete po silnici, snažíte se příliš nepřekážet. Auto, které se k vám zezadu blíží, slyšíte, přesto když vás předjede, jste z toho často vytočení. Kdo by nebyl, když vás vůz mine jen ze vzdálenosti pár desítek centimetrů? Nejde jen o problém hobby nebo výkonnostních cyklistů. „Na českých silnicích to není moc bezpečné,“ shodují se i zdejší profesionálové. Všichni tak jsou na jedné lodi. A s pomocí různých projektů se s tím snaží něco dělat.



Je tady jaro, kolo tak dřív nebo později vytáhne většina z nás. Projíždět se na něm po cyklostezkách může být hezké a příjemné. Jenže ty nejsou všude. Takže se občas nikdo z nás nevyhne tomu, aby se stal účastníkem silničního provozu a potkával se s auty.

A právě tady přichází nebezpečí. Přestože celkový počet nehod na českých silnicích v roce 2020 oproti předchozímu roku klesl, u cyklistů tomu bylo jinak. Podle statistik nehodovosti vydaných Policejním prezidiem České republiky bylo v Česku usmrceno 40 cyklistů, o rok dříve jich bylo 36.

Aby se toto smutné číslo dál nezvyšovalo, je nutná větší ohleduplnost řidičů, zároveň se však musíme podívat i na druhou stranu mince. Tedy na to, jak k tomu mohou přispět samotní lidé na kolech. Obě hlediska jsou problémem nejen v Česku. Věcí, která trápí i cyklisty v zahraničí, je již v úvodu zmiňovaný nedostatečný odstup mezi cyklistou a předjíždějícím autem.

ROMAN KREUZIGER (34 let)

profesionální cyklista od roku 2006, nyní závodí za tým Gazrom-RusVelo

Jaké jsou vaše nejhorší zážitky jako cyklisty s bezohledností řidičů aut?
„Řada mých kamarádů bohužel odnesla střet s autem zraněním. Mě naštěstí dopravní nehoda nepotkala. Ale ostřikovače a zuřivá gesta jsou poměrně časté. Stejně tak se potkávám s bezohledným předjížděním takzvaně na kreditku. Přitom si myslím, že by stačilo, kdyby si řidič představil, že na kole jede jemu blízký člověk nebo někdo z rodiny. Já se tím za volantem řídím.“

V kterých zemích je podle vás situace nejhorší?
„Zní to jako klišé, ale je to o lidech. A netroufnu si říct, že v nějaké zemi je víc bezohledných lidí než v jiné. Hodně to ovlivňuje osvěta. Je potřeba opakovat a opakovat. Abychom si uvědomili, že cyklista ž a motorista netvoří opačné strany opa válečného konfliktu. Ale pravdou je, že například ve Španělsku mám lepší pocit než u nás.“

Kde se při tréninku cítíte cítí na silnicích nejbezpečněji? 
„Právě ve Španělsku nebo ne na Kanárských ostrovech. Tam ostrovec vás motorista předjede, jako by předjížděl auto. Lidé se k sobě chovají ohleduplně. A týká se to t i cyklistů, kteří také dodržují pravidla.“ 

V některých zemích je tato vzdálenost uzákoněna a činí 1,5 metru. Patří sem například Německo, Francie, Lucembursko, Belgie, Portugalsko, ve Španělsku ji dokonce zvýšili na dva metry. Není tedy divu, že se v této zemi na Pyrenejském poloostrově cítí bezpečně většina českých profesionálů, jako jsou Zdeněk Štybar, Jaroslav Kulhavý, Roman Kreuziger nebo dvacetiletý talent Vojtěch Řepa.

„Když jedeme jako tým v okolí Pamplony, auta zastaví, řidiči je odstaví na krajnici, hodí blikačky a ještě nám začnou mávat,“ pochvaluje si Řepa zcela odlišný přístup, než který zná z Česka. Právě doma totiž loni střet s autem zažil na vlastní kůži, vyvázl z něj naštěstí jen s odřeninami.

V Česku žádná konkrétní vzdálenost, ve které mají auta cyklisty předjíždět, zákonem daná není. Stejně jsou na tom na Slovensku nebo v Rakousku. 1,5. Toto číslo je symbolem řady kampaní po celém světě, jednu takovou propagoval italský mistr Evropy z roku 2018 Matteo Trentin dopravní značkou na svých účtech na sociálních sítích. A ani v Česku nezůstáváme pozadu, například jde o projekt Ukaž respekt, jehož ambasadory jsou známé tváře jako Kreuziger, Kulhavý, Peter Sagan, ale i muzikant Pavol Habera.

„Ohleduplnost a osvěta. Dva základní pilíře, kterými se řídíme při veškerých našich aktivitách. V roce 2020 jsme jako hlavní téma zvolili bezpečný boční odstup při předjíždění, tedy 1,5 metru. Letos apelujeme nejenom na řidiče, ale i na cyklisty. Abychom se vzájemně respektovali a dodržovali psaná i nepsaná pravidla,“ uvádí Michaela Kreuzigerová, iniciátorka projektu Ukaž respekt.

Manželka českého reprezentanta Romana Kreuzigera také vysvětluje, proč právě vzdálenost 1,5 metru. „Vychází z posudků soudních znalců. Žádný cyklista totiž nejede zcela rovně, ale v sinusoidě, vlnovce. Zkušený třeba půl metru, ale dítě nebo začátečník právě až 1,5 metru. Navíc každé auto si s sebou veze tlakovou vlnu, která s vámi notně zacloumá.“

Na vážnost situace poukazuje také globální cyklistická hvězda ze Slovenska Peter Sagan. A ví moc dobře, o čem mluví. Nedávno totiž při soustředění týmu Bora-hansgrohe v Itálii nedalo na stopce auto přednost sedmi jeho kolegům.

Výsledek? Tři z nich musela sanitka odvézt do nemocnice, po několika vyšetřeních byla u dvou odhalena poranění páteře. 29letý Wilco Kelderman a 37letý Andreas Schillinger tak přijdou minimálně o část sezony, nějaké následky zranění si ale nejspíš ponesou už do konce života.

„Pro nás je bezpečnost na silnici mimořádně důležitá. Domníváme se, že prvním krokem by mělo být, aby řidiči věděli, že bezpečná vzdálenost při předjíždění cyklisty je 1,5 metru. Díky tomuto odstupu zůstaneme naživu,“ apeluje hvězdný Sagan, trojnásobný mistr světa.

ZDENĚK ŠTYBAR (35 let)

profesionální cyklista od roku 2006, nyní závodí za tým Deceuninck-Quick Step

Jaké jsou vaše nejhorší zážitky jako cyklisty s bezohledností řidičů?
„Asi nejhorší je, když vás auto míjí na centimetr. Je to nebezpečné, protože auto zezadu nevidíte. Slyšíte ho, ale nevidíte. To je velký problém. To, že vás ošplouchnou ostřikovačem nebo vytroubí, je to nejmenší. Ale opravdu když vás míjí těsně, navíc schválně… Na druhé straně musím říct, že když trénuju sám v okolí Stříbra, tak se mi to nestává. Posledních deset let na mě nikdo nezatroubil a objíždí mě opravdu na ten metr a půl, nebo se o to alespoň snaží. Je to možná i tím, že jezdím na méně frekventovaných silnicích.“

V kterých zemích je podle vás situace nejhorší?
„Švýcarsko a Itálie. Nejhorší situace mi přijde ve Švýcarsku.“

Kde se při tréninku cítíte na silnicích nejbezpečněji?
„Okolí Stříbra je pro mě opravdu místem kde je s řidiči nulový problém. Možná je to i tím, že mě tady v okolí Stříbra lidi znají, takže k tomu taky možná přistupují jinak. Jezdím sám navíc po vedlejších cestách, kde takový problém není. Takže já vždycky říkám, že okolí Stříbra je cyklistický ráj. Jsou tam skoro všude nové silnice, malý provoz a v mých očích slušní řidiči."

Nejde přitom vůbec o žádná přehnaná slova. „Já sám nemám ty nejhorší zkušenosti, ale Petr Vakoč, kterého srazilo auto, dopadl mnohem hůř. A můj kamarád z Itálie Michele Scarponi bohužel zemřel,“ dokresluje situaci desetinásobný účastník Tour de France Kreuziger. Připomněl tragédii, ke které došlo 22. dubna 2017, kdy při tréninku v okolí města Filottrano srazil italského profesionála nákladní vůz.

Důležité je uvědomit si jednu věc. „Nejde o souboj, silnice není místo, kde by měla soutěžit ega. Cyklisté a chodci jsou nejzranitelnější skupinou. Nemají kolem sebe tuny plechu, airbagy, bezpečnostní pásy. Jedinou deformační zónou člověka na kole je v lepším případě přilba. A zatímco na autě si ulomíte při střetu zrcátko, pro cyklistu jede sanitka, v horším případě funebrák,“ dodává Kreuzigerová.

O život šlo po střetu s náklaďákem i zmiňovanému Vakočovi. Ke srážce došlo v lednu 2018 při tréninkovém kempu jeho tehdejšího týmu v Jižní Africe. Na fotografie z místa nehody se dokázal podívat až téměř po roce.

„Wow, tak to je fakt zázrak, že jsem to přežil a uzdravil se. Měl jsem ohromné štěstí,“ popisoval pak, jaké myšlenky mu tehdy běžely hlavou. Operovaným zádům musí stále věnovat hodně pozornosti a pravidelně cvičit, jinak se zranění ozvou.

Právě proto, aby k takovým hrůzným incidentům nedotéma cházelo, vzniká po celém světě řada projektů. „Nyní nám jde hlavně o osvětu, vysvětlovat a vysvětlovat. Vloni jsme oslovili víc než pět milionů lidí. Jsme přesvědčení, že to má smysl a můžeme situaci zlepšit. Letos tak máme připravenu řadu aktivit. Spolupracujeme s Autoklubem ČR, Policií ČR, pořadateli sportovních akcí, s osvětou nám vydatně pomáhají i společensky zodpovědné firmy, OMV, NTT ČR, HOPI a další,“ říká Kreuzigerová.

Další z podobných iniciativ v Česku nese název Na kole bezpečně. Jejím iniciátorem je projekt We Love Cycling, potažmo Škoda Auto, a jedním z podporovatelů je šestinásobný paralympijský vítěz Jiří Ježek. Ten i v řadě svých dalších aktivit klade na bezpečnost na silnicích velký důraz. A také na to, že situací, které mohou cyklisty na silnici ohrozit, je víc, než jen předjíždění v nepřiměřené vzdálenosti.

VOJTĚCH ŘEPA (20 let)

profesionální cyklista od roku 2020, nyní závodí za tým Equipo Kern Pharma

Jaké jsou vaše nejhorší zážitky jako cyklisty s bezohledností řidičů aut?
„Minulý rok jsem měl v Bíteši kousek od baráku hodně nepříjemný zážitek. Na křižovatce mi auto nedalo přednost, překřížilo mi cestu, takže jsem se proletěl přes kapotu. Musel jsem do nemocnice, ale naštěstí to nebylo nic vážného. Holt jsem si dal odpočinek v půli sezony. Byl jsem dodřený, naštěstí nic zlomeného. Spíš jako kdybych spadl na závodě. Dotlučený, dodřený, ale naštěstí nic vážného jako nedávno u týmu Bora-hansgrohe, kde došlo k něčemu podobnému.“

V kterých zemích je podle vás situace nejhorší?
„Hodně negativních zkušeností mám bohužel v Česku. Ačkoliv to říkám nerad, tak čeští řidiči asi patří k těm víc bezohledným. Když jsem ještě loni jezdil doma za tým Topforex, nebyl trénink, kdy by nás nepostříkali ostřikovačem a co by nás málem kvůli předjíždění nesmetlo auto.“

Kde se při tréninku cítíte na silnicích nejbezpečněji?
„Rozhodně ve Španělsku. Pamplona, kde sídlí náš tým, ale třeba i Movistar a další, je cyklistické město, žijí tam cyklistikou. A když tam jedeme jako tým, auta zastaví, řidiči je odstaví na krajnici, hodí blikačky a ještě nám začnou mávat. Nebo protijedoucí hodně přibrzdí, aby nás nemíjeli rychle. Když je hlavní silnice a já jedu, tak jako v Česku, hodně u krajnice, tak mě nepředjíždí, ale čekají, než v protisměru opravdu nikdo nepojede a teprve předjedou. A dodržují ten jeden a půl, teď nově dva metry. Ale často když je tam prostor, jedou ode mě i mnohem dál.“

Řidiči aut by například také měli myslet na to, že při otevírání dveří a vystupování je důležité se nejprve podívat do zpětného zrcátka, jestli nejede nejen auto, ale také cyklista. Náraz do dveří v plné rychlosti totiž také není ani trochu příjemný.

Všichni se navíc shodují na jednom: je třeba mít vzájemný respekt. Tudíž i cyklisté by se na silnicích měli chovat zodpovědně.

„Hovado může být řidič, ale klidně i já nebo jiný cyklista. Musíme na to myslet, respektovat se, dodržovat 1,5 metru a všechno bude v pořádku. A my cyklisti bychom měli nosit přilbu na hlavě, jezdit co nejblíž u krajnice, abychom nedělali problémy. Samozřejmě pokud je to v našich možnostech,“ nabádá řidiče i ty na kolech slovenský hudebník Pavol Habera.

Když je řeč o muzice… „Doufám, že neurazím další muzikanty, když řeknu, že mít sluchátka v uších na silnici není ten nejlepší nápad,“ dodává Habera a zároveň všechny upozorňuje, aby ani na kole nejezdili pod vlivem alkoholu.

Jak už bylo zmíněno, celý tento problém se samozřejmě netýká pouze Česka. Další z tuzemských cyklistických hvězd Zdeněk Štybar často trénuje na Mallorce. Na základě zkušeností proto ví, že ani tam se nechovají zejména jezdci na kolech tak, jak by měli.

„Řidiči aut už jsou na cyklisty zvyklí. Ale cyklisté tam občas přijedou a myslí si, že jsou na závodech a silnice patří jim. Je jich tam hodně, jezdí uprostřed cesty, tři vedle sebe do kopce. Je jasné, že potom jsou řidiči nervózní. To je logické,“ upozorňuje vítěz etapy na Tour de France z roku 2015.

Mezi další věci, na které byste jako cyklisté měli myslet, je potřeba být vidět, tedy mít na sobě oblečení s reflexními prvky a, pokud možno, také ve dne alespoň zadní blikačku.

Nezapomínejte také na to, že na silnicích, cyklostezkách a v ulicích nejsou jen auta a cyklisté, ale také chodci a všechny tyto skupiny by se měly respektovat. Obzvlášť v současné době, kdy kvůli covidu výrazně zhoustl provoz na cestách, ale i v parcích.

„Na kole jezdí v Česku až tři miliony lidí, což nás řadí v Evropské unii na třetí místo za Maďarsko a Dánsko. Cykloprovoz se v době koronaviru v evropských mě stech až zdvojnásobil. To s sebou př ináší více rizikových situací,“ doplňuje Kreuzigerová.

Štybar věří, že právě díky tomu, že si víc lidí vyzkouší i „druhou stranu barikády“, se situace zlepší. „Teď i kvůli covidu a několika lockdownům hodně lidí začalo jezdit na kole. Takže si to každý nějakým způsobem prožije, když ho těsně mine auto nebo ho vytroubí. Myslím, že spousta lidí si potom uvědomí, že cyklisté se opravdu musí objíždět tím metrem a půl a všichni se máme vzájemně respektovat,“ tvrdí cyklistická hvězda.

PETR VAKOČ (28 let)

profesionální cyklista od roku 2011, nyní závodí za tým Alpecin-Fenix

Jaké jsou vaše nejhorší zážitky jako cyklisty s bezohledností řidičů?
„Když mě srazilo auto v Jižní Africe během tréninku, kdy zřejmě opilý řidič usnul za volantem a způsobil mi velice vážná zranění. To byl nejděsivější zážitek. Jižní Afrika a všechny rozvojové země patří mezi místa, která bych určitě k tréninku nedoporučil. Zejména pokud člověk nemá doprovod. Ten my jsme měli, ale bohužel i přes to, že většinu tréninku za námi jelo naše auto, k nehodě došlo. Ale myslím si, že to nebylo způsobené bezohledností řidičů. Spíš tím, že dopravní předpisy nebo dodržování zásad bezpečného provozu tam není úplně na takové úrovni.“

V kterých zemích je podle vás situace nejhorší?
„Když jsem byl někde na dovolené, často jsem si říkal, že je to krásná země, ale rozhodně bych tam nechtěl trénovat. Nedávno jsem byl v Řecku a na Krétě, a když jsem viděl, jakým způsobem tam funguje doprava, že auta jezdí bez světel, mimo silnici, nedávají přednost a podobně... Když přejdeme do tradičních zemí, paradoxně jedna z těch nejhorších v Evropě je z mého pohledu Francie. Řidiči jsou často hodně nervózní, nepříjemní. Platí to hlavně okolo velkých měst.“

Kde se při tréninku cítíte na silnicích nejbezpečněji?
„Jako nejlepší místo pro trénink bych vyzdvihl Španělsko. Řidiči jsou velmi ohleduplní, příjemní a málokdy se mi stane, že mě auto ohrozí nebo dojde k agresi z jejich strany. Francie je to v tomto ohledu horší a myslím, že v Čechách a zejména kolem Prahy je to podobné. Nevím, jak je to ve zbytku republiky, tam mi to přijde o něco lepší, i když určitě to není ideální. Ale není to u nás nějak extra hrozné.“

 

Vstoupit do diskuse
1

Cyklistika

Tour de France (26. 6. - 18. 7. 2021, Francie)
Vítězové a historie Tour

Giro d'Italia (8. - 30. 5. 2021, Itálie)
Trasa a etapy

Vuelta (14. 8. - 5. 9. 2021, Španělsko)

Jízdní kola * Elektrokola * Elektroběžky na Heureka.cz

Články odjinud


Články odjinud