Z dolů přes cyklistiku až do politiky. Sledovali mě, vzpomíná Haťapka
PAMĚŤ NÁRODA - KAMIL HAŤAPKA | Kdo v té době nežil, nikdy neporozumí tomu, jaká byla. Otce mi zavřeli, i já měl problémy. Pak jsem ale jako trenér začal mít ve sportu výsledky, jezdili jsme ven, vyhrávali všechno. A já uměl ledacos zařídit.
Narodil jsem se 3. března 1932 ve Spišské Nové Vsi. Moje matka se jmenovala Pavlína, otec Andrej pracoval pro banku Slavia. Když se stal jejím přednostou, přestěhovali jsme se kvůli tomu v roce 1936 do Bratislavy. Byl důstojník, záložník, velký patriot a během války byl zapojen do povstání. Vzal mě s sebou, když se Slovenské národní povstání vyhlašovalo v Martině, takže jsem hrdý na to, že jsem byl přítomen tak důležitému okamžiku. I když jsem byl ještě kluk, pamatuji si, jak silně jsem vnímal nadšení, které tehdy bylo cítit. Dodnes vidím, jak muži měli vyhrnuté rukávy, zbraně v rukách.
Po válce otec pracoval na ministerstvu obrany. V roce 1949 byl zatčen, byl součástí velkého politického procesu. Souviselo to s tím, že tehdy začali zavírat bývalé partyzány. Vůbec jsem to nechápal.
Já jsem dělal cyklistiku i hokej, tak jsem si myslel, že až půjdu na vojnu, narukuju do armádního hokejového družstva. Jenže mě poslali do Ostravy fárat do dolu. Byl jsem z toho jako mladý člověk překvapený, znechucený, došlo mi, že to souvisí s otcem. Nikdy by mě nenapadlo, že právě lidé jako můj táta, kteří se přičinili o osvobození Československa, budou takto perzekuováni.
Ty budeš místopředseda!
Našel jsem si práci v podniku Meopta. Když na kádrovém oddělení zjistili, že je můj otec ve vězení, říkali, že mě nemohou přijmout. Ale pak se stal zázrak – náhodou do kanceláře přišel soudruh, který bydlel vedle nás. Byl to velký komunista. Ptal se: Co ty tu, synáčku, děláš?
Já mu řekl, že mě vyhodili ze školy, že tátu zavřeli, že hledám práci. Nařídil, aby mě přijali, a já si pak při práci udělal průmyslovku – střední průmyslovou školu přesné mechaniky a optiky v Přerově. Nakonec jsem to dotáhl na šéfa odboru technické kontroly.
| Narozen: 3. března 1932 ve Spišské Nové Vsi |
| Trenérská kariéra: v roce 1961 založil cyklistický oddíl Inter Slovnaft Bratislava. Stal se trenérem a jako trenér československé reprezentace získal dvě stříbrné medaile na mistrovstvích světa. Trénoval i maďarskou reprezentaci. Rovněž předsedal Slovenskému svazu cyklistiky. |
| Politická kariéra: po roce 1989 vstoupil do Slovenské národní strany. V roce 1992 byl zvolen místopředsedou zahraničního výboru Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR. Po rozdělení Československa se stal poslancem Národní rady Slovenska a byl hlavní poradce pro styk s veřejností slovenské prezidentské kanceláře. V letech 1996-99 pracoval v diplomatických službách. Držitel Řádu Andreje Hlinky. |
Intenzivně jsem se věnoval cyklistice. Čím dál víc mě lákala trenérská práce a chtěl jsem založit cyklistický oddíl. V Meoptě to nešlo, ale s kolegou, který šel pracovat do Slovnaftu, jsme se dohodli, že to zkusíme tam. Nastoupil jsem tam jako konstruktér.
Zpočátku mi předseda tělovýchovné jednoty Slovnaft řekl, že cyklistika je drahý sport a že na něj nemají prostředky. Tak jsem napsal návrh na vedení podniku, ve kterém jsem uvedl, že by se cyklistika dala využít k propagaci národního podniku Slovnaft. Nechal jsem ho u sekretáře ředitele, ale tři měsíce se nic nedělo. Pak jsem se u ředitele ohlásil. Řekl jsem mu, že jsem podal komplexní návrh, ale on na to, že tam nic nemá. Přikázal sekretáři, ať mu ho donese. Zavolal předsedu strany, předsedu ROH, hodil jim to na stůl, řekl, že
