Bez jejich práce bychom se v neděli nemohli dívat, jak se borci na kolech sveřepě ženou po drsných kostkových úsecích nejznámějšího závodu tohoto druhu Paříž-Roubaix. Právem si toto martyrium vysloužilo přezdívky Královna klasik či Peklo severu. To vše ale jen díky nadšencům s velkým nasazením pečujících o poklad severu Francie. Kolik to stojí, co kostkám škodí, kolik je jich ročně ukradeno a proč na jeden z nejznámějších úseků letos nasadili stádo koz?
Při pohledu na televizní obrazovku, v případě těch šťastnějších fanoušků přímo na místě na kostkové úseky vás musí nutně napadnout: Tomuhle se Peklo severu říká zcela oprávněně, po tom bych na kole fakt jet nechtěl(a). Ve stodvacetileté historii závodu to však byly právě ony pověstné kostky, které jako magnet přitahovaly a nadále přitahují tisíce cyklistů.
A ačkoliv mohou připadat i v den závodu absolutně nesjízdné, věřte, že kdyby tady nebyli ONI, už dávno by to byla pravda. Kdo jsou ONI? Spolek nadšenců a dobrovolníků, který si říká Přátelé Paříž-Roubaix. Milovníci Královny klasik v montérkách zakleknou na zem a vlastnoručně opravují po zimě zničené kostkové úseky, jak se tady říká pavés.
„Pracujeme po celý rok, zejména od února do listopadu. Největší hrozbou pro pavés sektory je po zimě období, kdy půda rozmrzává a tím se změkčuje. Dlažební kostky klesají pod těžkým nákladem traktorů nebo nákladních vozidel,“ popisuje pro deník Sport a web iSport.cz Francois Doulcier, šéf spolku s francouzským názvem Les Amis de Paris-Roubaix. „Stejně nebezpečná je pak i stojatá voda,“ dodává.
Jak správně zmiňuje, kostkové úseky jsou nejčastěji polní cesty, po nichž jezdí těžká technika. Dobrovolníci i místní samospráva, která už se o toto dědictví také stará, mají co dělat, aby daná místa opravili tak, aby je následně komisaři cyklistické federace a organizátoři uznali za sjízdné.
A když se k tomu přidají nenechavci, co se rozhodli, že i když závod nevyhráli, chtějí mít doma také vzácný suvenýr v podobě dlažební kostky (oficiální trofej pro vítěze závodu), je o práci postaráno opravdu po celý rok.
„Krádežím skutečně čelíme, každý rok je to mezi 20 a 30 kostkami. Nejčastěji je to v Arenbergu, Mons-en-Pévèle a Carrefour de l'Arbre,“ zmiňuje šéf spolku nejznámější a nejnáročnější úseky Pekla severu, které jsou jako jediné označeny pěti hvězdami.
Jen pro dokreslení toho, jak velká touha „sběratele“ žene: trofej pro vítěze Paříž-Roubaix váží okolo dvanácti kilogramů!
Mezi nejznámější úseky, kde se každoročně mačkají na části trati dlouhé 2,3 kilometru tisíce fanoušků, patří Trouée d'Arenberg (Arenberský lesík). Zatímco ve většině ostatních případů jde o polní cesty, přes lesík mohou auta projet jen v den závodu. A to jen ta, která jsou součástí pelotonu.
I proto se zde objevuje problém, který se na jiných kostkových částech řešit nemusí – plevel. Může se to zdát jako nicotná obtíž, jenže není. V lesíku je mnohem větší vlhkost, a když tráva nebo mech mezi kostkami navlhne, vzniká cyklistům velmi nebezpečné úskalí.
Proto dřív nastoupili dobrovolníci, studenti a úklidové služby z regionu a víc než dva kilometry kostek ručně, jen s motyčkami a kartáči, případně s přispěním menších strojů, čistili. Letos ne. Tentokrát svět obletěly fotky netradičních tvorů na kostkách v Arenberském lesíku. Do akce byly povolány kozy.
„Je to letošní test, abychom viděli účinnost. Je to ekologický prostředek v souladu s dobou,“ vysvětluje Doulcier.
Ať už jde o jakýkoliv způsob udržování trati, každý něco stojí. A nejsou to zrovna malé částky. „Hlavní práce prováděné společnostmi, což je zhruba 200 metrů za rok kompletně předělané silnice, stojí víc než 100 000 eur (zhruba 2 350 000 korun). Další částí je práce středoškolských studentů, kteří upraví přibližně dvakrát 150 m²/rok. To vyjde na 20 tisíc eur (necelý půl milion Kč). Malé práce zvládáme s našimi dobrovolníky. Jde o 30 až 40 m²/rok a náklady jsou mezi 5 a 10 tisíci eur (120 – 240 tisíc Kč),“ vypočítává šéf spolku.
Ačkoliv větší práce platí departement Nord a společenství obcí z okolí trasy, na ty malé vynakládá spolek vlastní prostředky. Ty získává částečně od sponzorů, závislí jsou však také na členských příspěvcích a darech příznivců závodu. „Připojit se může kdokoli, stačí nás kontaktovat,“ láká Doulcier další členy. Že by vás to zajímalo? Není problém, minimální výše ročního členského příspěvku je pro Francouze 20 eur, obyvatele Evropy 25 a mimoevropští zaplatí 30 eur. Dát ale můžete i víc.
Nezabíjejte náš závod, hřímali dobrovolníci
Když se v roce 1896 konal první ročník klasiky Paříž-Roubaix, nikdo nemohl tušit, jaká legenda se zrodila. Zároveň v té době nikomu nepřišlo divné, po jakých cestách to muži na bicyklech z Paříže do Roubaix jedou. Cesty vydlážděné velkými kostkami byly na severu Francie zcela běžné. Čas ale šel dál a s ním přicházel pokrok. Koňské povozy nahradila auta a ta už si jejich majitelé nechtěli ničit na nerovných vytlučených stezkách. A tak se začalo i na severu mohutně asfaltovat.
Pro auta to bylo z drsného terénu jako do peřinky. Cyklistickému závodu to však s větším a větším se rozšiřováním asfaltových silnic věstilo rychlou smrt. Pořadatelé sice hledali nové úseky s původním dlážděním, bylo to však čím dál těžší. V roce 1977 tedy vznikl spolek Přátelé Paříž-Roubaix a jehož cílem od začátku bylo zachránit cesty s kostkami a tím i atraktivní závod.
Postupně se jeho členům povedlo přesvědčit místní samosprávu a další, jak velké historické dědictví na severu mají a jak velký užitek jim může cyklistický závod po kostkách přinést. K zakladatelům se přidali další a pustili se do dalšího přesvědčování. A také vzali do rukou lopatu, zaklekli a skládali kostku vedle kostky, aby opravili poničené části trati. Dnes má spolek 370 členů sedmnácti národností, ti aktivní jsou ale jen ze severu Francie.
PAŘÍŽ-ROUBAIX 2023
Start: Compiégne v neděli v 11.25
Cíl: Velodrom v Roubaix (předpokládaný dojezd kolem 17 hod.)
Délka: 256,6 km
Délka kostkových úseků: 54,5 km
Češi na startu Paříž-Roubaix 2023
Letos se mají na co těšit i fanoušci českých cyklistů. Kromě tradičního účastníka Zdeňka Štybara, který v minulosti dvakrát skončil druhý, si poprvé vyzkouší kostkové martyrium severu Francie i dva mladíci. Pavel Bittner dostal opět důvěru od svého týmu DSM a stejně jako na Milán - San Remo pojede vedle vítěze tohoto slavného monumentu Johna Degenkolba. Také Mathias Vacek ochutná jednu z nejznámějších monumentálních klasik.
Témata:
cyklistika, Paris-Roubaix, sport, Francie, Evropa, Zdeněk Štybar, Paříž, Roubaix, Mathias Vacek, cyklista, koza, Pavel Bittner, Arenberg, Sport na Heureka.cz
Související články
