Expert z ciziny pomůže se závody v Česku: Největší nebezpečí? Ostrůvky
Na svém kontě má jednu vyhranou etapu na Tour de France i Giru d´Italia a dvě na španělské Vueltě. Teď Robert Hunter spolupracuje s pořadateli silničních závodů nejvyšší úrovně, aby společně zajistili bezpečí pro závodníky. Pomáhat bude i na dvou největších tuzemských podnicích Czech Tour a Závod míru. „Největším rizikem jsou silniční ostrůvky, kruhové objezdy a podobně,“ prozrazuje muž, který působil v jednom týmu s Jánem Svoradou nebo Chrisem Froomem.
Dlouhá léta se pouštěl do jedné z nejnebezpečnějších disciplín v silniční cyklistice – do sprintů. I díky tomu může Jihoafričan Robert Hunter, který má na svém kontě 35 profi vítězství, nyní přenášet své závodní zkušenosti do nové práce. Její náplní je dohlížet u závodů na to, aby bylo pro účastníky zajištěno co největší bezpečí. Nedávno byl také v Česku, kde bude pomáhat při zajištění bezpečnosti v největších závodech na českém území.
V pelotonu jste se pohyboval patnáct sezon. Jaké české závodníky z té doby znáte?
„Ano, pohybuju se v cyklistice už řadu let, takže několik kluků znám. Roman Kreuziger se stal mým dobrým kamarádem, Lea Königa (ředitele Czech Tour a Závodu míru) znám ze závodů, ale doteď jsme se neznali osobně.“
Liší se bezpečnostní standardy při těchto dvou podnicích v Česku ve srovnání se závody World Tour?
„Standardy jsou stejné, ať jde o profipeloton nebo jezdce do 23 let. Musíme mít jistotu, že je trať bezpečná, nepohybují se na ní žádná vozidla mimo závodního doprovodu a nejsou tam žádné překážky, že bariéry vymezující trať jsou správně postavené. Od startu do cíle musí být všechno tak, aby se nic nestalo.“
Jaká jsou podle vás dnes v závodech největší rizika z pohledu bezpečnosti cyklistů?
„Myslím, že závody obecně jsou v současnosti víc riskantní, a to kvůli věcem jako jsou silniční ostrůvky a podobně. Protože většina evropských zemí se snaží zpomalovat dopravu tím, že staví víc ostrůvků a dalších překážek, a to ovlivňuje pak v závodech cyklisty. To se samozřejmě netýká otevřených silnicí, tedy těch mezi městy, kde ostrůvky ani kruhové objezdy tak časté nejsou. A na tyto věci musíme reagovat, aby závod pro cyklisty nebyl nebezpečný, musíme se snažit v okolí hledat silnice, kde takové překážky nejsou.“
Cyklisté si často stěžují, že mezinárodní unie řeší věci jako postihy za odhazování odpadků a lahví mimo povolené prostory, zakázanou pozici na kole a podobně místo toho, aby se věnovala zásadnějším věcem, jako je třeba větší bezpečnost v závodech. Co na to říkáte vy?
„To si nemyslím. Co se týče odhazování odpadků, je určitě důležité to řešit. V minulosti se při sportu odhazovaly, ale v dnešní době se snaží celá společnost a cyklistika taky, aby se tak nedělo. Před pár lety zavedla UCI pokuty za odhazování odpadků při závodu a myslím, že to je perfektní cesta. Protože není důvod, proč by závodníci museli obaly od jídla, tyčinek a podobně odhazovat do přírody a nemohli je schovat zpět do kapsy od dresu. Další věcí je pak pozice na kole. I s tím s UCI souhlasím. Protože když se kola držíte jinak než byste měli a v balíku se něco stane, nemůžete správně zareagovat. Takže myslím, že rozhodnutí, která unie v tomto ohledu udělala, jsou správná.“
Kdo je podle vás největší současný talent? Pogačar, Vingegaard, Evenepoel, nebo někdo jiný?
„Všichni tři představují novou cyklistickou generaci a všichni tři už teď předvádí ty největší výkony na největších závodech.“
V roce 2001, kdy Ján Svorada vyhrál etapu na Chámps Élysées, jste byl také součástí týmu Lampre. Jak na Svoradu vzpomínáte?
„Ján byl mým kolegou v týmu tři roky, takže jsem neměl zase tolik příležitostí poznat ho až tak dobře. Ale byl moc fajn, typ člověka, se kterým si chcete pokecat o závodě. Byl výjimečný sprinter a opravdový profesionál. Ján byl skvělý cyklista.“
V týmu Barloworld jste pak zase zažil mladého Chrise Frooma. Jaký tehdy byl?
„Byl trochu jiný, než je teď. Ale je to normální u člověka, který vyhraje později Tour de France a stane se cyklistickou ikonou. Mám k němu blízko, protože Chris vyrostl v jižní Africe, stejně jako já. Pamatuju si ho jako mladého a tichého člověka. Udělal úžasné výsledky, které si absolutně zaslouží.
