Šílený pád na závodu Kolem Baskicka a decimace mužů, kteří si to měli letos na začátku léta rozdat ve Francii o žlutý dres, to bylo téma, které rezonovalo ještě den poté. Navíc když na severu Španělska přišel další karambol a další zlomeniny. Řešilo se televizní pokrytí, dopady na Tour de France, ale i to, proč se tolik padá. Nešlo totiž rozhodně o první incident. Zraněných už v této sezoně bylo nebo je 124 cyklistů a cyklistek, a to máme teprve začátek dubna.
Zlomenina klíční kosti a několika žeber. To byly následky pádu ve 4. etapě závodu Kolem Baskicka v případě Jonase Vingegaarda, vítěze posledních dvou ročníků Tour de France, které tým Visma-Lease a Bike oznámil ve čtvrtek večer. O den později k tomu přidal ještě další, o dost závažnější.
„Další vyšetření v nemocnici odhalila pohmoždění plic a pneumotorax. Je stabilizován a měl dobrou noc. Dál zůstává v nemocnici,“ hlásila nizozemská sestava na sociálních sítích.
Jak dlouho ještě zůstane Dán hospitalizován ve Španělsku, případně kdy pak podstoupí operaci klíční kosti, která bývá u cyklistů běžná, tým nesdělil.
Závažné zranění plic
Je však jasné, že nyní lékaři řeší Vingegaardovy plíce.
„Pneumotorax je i život ohrožující záležitost. Je samozřejmě otázka, jaký typ pneumotoraxu to byl, ale dochází tam k tomu, že zkolabuje plíce, která se pak musí zase dostat do funkce. Takže to není zranění, které by bylo jen tak,“ upozorňuje David Vrbický, vedoucí fyzioterapeut z Ústřední vojenské nemocnice v Praze.
S ohledem na toto zranění tak u Vingegaarda půjde o delší rekonvalescenci, než kdyby měl „jen“ původně hlášené zlomeniny. I přes to, že hojení poranění je velice individuální záležitost a každý člověk se uzdravuje jinak dlouho, odhaduje Vrbický v Dánově případě, že na kolo se dostane nejdřív za měsíc.
„Když se to vezme kolem a kolem, tak nejméně závažným zraněním je klíční kost. Při moderních trendech v operativě se to dá vyztužit ocelovou destičkou a ten člověk je pak během asi čtrnácti dnů schopen nějakým způsobem fungovat, i sednout na kolo. Zhmoždění plic a pneumotorax je dost závažné, a ani zlomenina žeber není úplná legrace,“ doplňuje fyzioterapeut.
Nejhorší zranění ze 4. etapy Kolem Baskicka
| Remco Evenepoel – zlomená klíční kost a lopatka |
| Jonas Vingegaard – zlomená klíční kost, žebra, pohmoždění plic a pneumotorax |
| Jay Vine – zlomenina krčního a dvou hrudních obratlů |
| Natnael Tesfazion – řada pohmožděnin a oděrek |
| Stef Cras – pneumotorax, zlomená žebra, dva zlomené obratle |
| Sean Quinn – otřes mozku, zlomená hrudní kost, odřeniny, modřiny |
V tomto ohledu je jeho soupeř Remco Evenepoel, který byl také jedním z jezdců, jež ve čtvrtek odvážela sanitka, na tom lépe. Má také zlomenou klíční kost a k tomu lopatku. Ještě ve čtvrtek však z nemocnice odešel a v pátek cestoval do Belgie, kde šel na operaci.
„Lopatka a klíční kost jsou součástí ramenního kloubu, takže se to pak může řešit tím, že dostane ortézu a bude muset mít ruku v závěsu do té doby, než se zhojí zlomenina lopatky. Ale po nějakých třeba deseti, čtrnácti dnech může s ortézou sednout na kolo, na trenažér a začít motat nohama,“ říká Vrbický.
Oproti Vingegaardovi, který bude muset nejprve začít s respirační fyzioterapií a dát do pořádku poraněné plíce, tak bude mít určitou časovou výhodu.
Síly se srovnávají
„Návrat na kolo bude u Remca dřív než u Jonase, ale nemyslím si, že mu to poskytne dostatečnou devízu vůči Dánovi. Ano, je to pro něj obrovská komplikace. Ale rozdíl v tom, kdy sednou na kolo, bude podle mě týden až dva, kdy se začnou nějak efektivněji hýbat,“ myslí si Vojtěch Hačecký z Centra sportovní medicíny, kde odpovídá za sportovní prohlídky.
„Reálně to u Vingegaarda bude trvat déle, ale tělo má neuvěřitelnou schopnost adaptace i na takovouhle věc. Samozřejmě to jeho ventilaci nějak ovlivní, ale při tom, jak je Vingegaard unikátní, pořád věřím tomu, že na úroveň, kde byl, se může dostat, nebo se jí hodně přiblížit,“ dodává Hačecký, sám bývalý cyklista.
Z mužů, kteří jsou považovaní za favority Tour de France, musel kvůli pádu odstoupit i Primož Roglič, ten však vyvázl bez zlomenin. Tadej Pogačar se závodu v Baskicku neúčastní, jeho velkým cílem je květnové Giro d´Italia. V souvislosti s tím mnozí pochybovali, zda by v konkurenci Vingegaarda, který cílil výhradně na další obhajobu na Grande Boucle, měl Slovinec šanci na úspěch i na Tour.
„Stoprocentně nebude mít Vingegaard takovou přípravu jako Pogačar. Na druhou stranu Tadej moc dobře ví, že kombinace Giro-Tour je extrémně náročná. Může si věřit, jak chce, ale ví, jak to bylo i historicky. Takže možná se nám trošku srovnávají síly…“ přemýšlí Hačecký.
Proč je tolik pádů?
V tomto případě ukáže teprve čas. Co se ale po baskickém incidentu skloňuje, je bezpečnost silniční cyklistiky. V letošní sezoně totiž nešlo o první pád. Umocňuje to fakt, že se v nich zranily právě ta největší jména současnosti. Mimo jsou teď Vingegaard, Evenepoel, Roglič a víc než týden už také všeuměl Wout van Aert.
„Přijde mi, že je pádů víc a jde to ruku v ruce s tím, že se závody v posledních letech hrozně zintenzivnily. Na Tour vždy platilo, že první týden to bylo nervózní, byly pády. Ale teď je takový skoro každý závod. A co mi přišlo jiné ještě i během mé kariéry, bylo, že se začalo víc a víc závodit z kopce,“ hledá příčiny někdejší silniční profesionál Petr Vakoč, který kariéru uzavřel na konci roku 2021.
Na otázku, proč je nyní víc pádů, se snaží odpovědět také vítěz tří sprinterských etap na Tour de France Ján Svorada. „Je velká nervozita, zvláště na velkých závodech. Je tlak na všechny jezdit týmově, pohromadě. To je vidět a to myslím, že je asi taková největší změna. Za mých let samozřejmě nějaká týmová spolupráce byla, ale že bychom viděli vláčky čtyř, pěti, šesti týmů vedle sebe v čele, na celé šířce vozovky, to pravidlem nebývalo.“
Starší jezdci si také často stěžují na ty mladší, že vůči nim nemají respekt. „To je také pravda, ale situace se měnila postupně léty,“ nemyslí si Svorada, že tohle by byl největší problém.
Dalším faktorem, který také k pádům může přispívat, je vyšší rychlost, kterou se nyní jezdí. „Závodí se agresivněji, i materiál se pořád zlepšuje. Celkově je level balíku vyšší. Čím větší rychlost, čím vypjatější závod, tak je víc příležitostí k pádu, ti kluci jsou unavenější,“ vysvětluje Vakoč.
„Roste tlak na výkon a hlavně výsledky. Dřív byla spousta lidí oceňovaná za práci pro tým, teď už jsou to jen výsledky. To způsobuje větší tlak na psychiku a ten zase větší množství chyb,“ doplňuje mozaiku příčin Hačecký.
Snad už tedy bude pádů méně, aby si fanoušek cyklistiky mohl užít souboje hvězd, na které se těší.
Témata:
zranění, cyklistika, pády, sport, Kolem Baskicka, Remco Evenepoel, Jonas Vingegaard, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
