Ženíšek: Cyklistikou nezbohatnete

O tyto vlastnosti manažer bývalé úspěšné silniční stáje eD System-ZVVZ nepřišel ani během tří let, kdy byl vyšetřován kvůli rozsáhlým daňovým únikům. Nedávno se prokázalo, že neoprávněně.

Ženíšek byl do konce roku 2005 králem mezi cyklistickými manažery v Česku. V jeho týmu nastartovaly kariéru hvězdy jako vítěz dvou etap na Tour de France Jens Voigt, trojnásobný mistr světa v časovce Michael Rogers i tuzemská špička.

Kvůli chybám zahraničního spolupracovníka vše ztratil. Nyní začíná od nuly. Stal se manažerem bikového týmu Volvo Auto Hase.

Daňové úniky, kvůli nimž jste byl stíhán, byly údajně v řádech milionů. Kolik vás roky mimo cyklistiku stály peněz?
„Ty částky jsou dané. Za čtyři roky, které byly pochybené v účetnictví z let 1998 až 2001 tam byla vyčíslena ztráta vůči státu kolem sedmi milionů. Byl jsem zadržen policií, ale pak mě propustili. Přišlo se na to, že to byla chyba jiného subjektu, který popřel některé faktury.“

O koho šlo?
„O jednoho manažera z Německa, který pro nás zajišťoval letenky, pobyty a starty na závodech. Neměl tyto věci správně zaúčtovány, popřel to a do Česka se na finanční úřad doneslo jen to, že tam je něco špatného. Finanční úřad pak správně dal věc k prošetření k finanční policii.“

Co se stalo s tím člověkem?
„Stálo ho to nějaké peníze. Tím, že vše popřel, nebyl trestně stíhán a dostal jen nějakou pokutu. On pak udal, že to nebylo záměrně, protože zrovna v té době měnil účetního. U mě to skončilo tím, že jsem byl osvobozen a chtěl jsem dojet sezonu 2005. Vzal jsem si úvěr u banky, ale ta mi ho zastavila, protože jsem byl vyšetřován.“

JIŘÍ ŽENÍŠEK

Věk: 55 let Manažerské úspěchy: V roce 1994 založil první český profesionální tým ZVVZ s rozpočtem osm milionů korun. Jeho stájí prošla jména nejlepších českých cyklistů jako Ján Svorada, Jan Hruška, Tomáš Konečný, Lubor Tesař, František Trkal, René Andrle. Působil jako šéf silniční reprezentace. V době finanční krize zaplatil závodníkům z vlastních zdrojů MS ve Veroně 2004 a Madridu 2005.

Kvůli tomu jste se zadlužil?
„Byl jsem nucen peníze uhradit za společnost, která už v té době neměla možnost existovat dál, sponzoři se mnou neuzavřeli smlouvy a já musel všechny závazky vzít na sebe a zaplatit to ze svých prostředků.“

Kolik to bylo?
„Šlo zhruba o dva a půl milionu korun. Já samozřejmě ty prostředky neměl a ještě dnes je nemám všechny splacené. Vypůjčil jsem si od rodičů a od známých tak, abych za sebou nechal vše v pořádku. Museli jsme prodat dům, zaplatit hypotéku, uhradit vše za společnost.“

Když to člověk poslouchá, tak se diví, že se vracíte do tak riskantního byznysu. Muselo vás to ničit i psychicky, že?
„Bylo to krušné, ale nic jsem neprovedl, takže se necítím vinný. Udělal jsem samozřejmě chyby a na některé věci si nedal pozor, protože jsem měl nepořádek v papírech. Ještě tři roky poté nemám čistý stůl a půjčky, které jsem vzal, abych splatil dluhy, ještě mám. Je to asi, jako když podnikáte a nakoupíte zboží, které pak neprodáte, a proděláte. “

Je to důvod, proč jste přešel od silniční k horské cyklistice, která není tak finančně nákladná?
„Srdcem jsem stále silničář, a pokud bych si vybíral podle srdce, neváhal bych. V současné realitě však silniční cyklistika nemá šanci zajistit tolik prostředků, aby vznikl dobrý tým. Krize postihla ekonomiku a investice do sportu. Jestli chcete dělat dobrou silniční cyklistiku, musíte mít desetkrát větší rozpočet než na tým horských kol. Asi proto jsem použil rozum, a ne srdce. Horská kola jsou ideálním prostředkem. V Česku je o tento sport větší zájem než o silnici.“

Není to pro vás ústup z pozic?
„S horskými koly se teprve sžívám, ale je to pro mě i tak skvělé a budu to dělat na sto procent. Člověk je mezi mladými lidmi a sportovci, všechny nás spojuje kolo.“

Vy jste přitom měl v začátcích sen dostat se s týmem na velký závod typu Tour de France, že?
„Určitě ano, protože jsme byli deset let profesionální tým a ještě s jednou polskou stájí jsme vznikli jako první ve východní Evropě. Následně jsme si vydobyli renomé ve všech zemích. Více než výkonnost chyběly peníze. Rozpočet sice byl hodně přes deset milionů, ale v roce 1997 jsme s ním mohli hrát maximálně krajský přebor. Výkonnost do první ligy jsme ale měli, proto jsme byli abonenty na divokou kartu pro Vueltu. Určitá šance byla, ale chybělo pár milionů.“

Pro mnoho lidí můžete být i po ukončení vyšetřování rozporuplná osoba. Co vás táhne zpět do světa cyklistiky?
„Já na cyklistiku nezanevřel, ani na lidi, kteří se tím sportem zabývají. Měl jsem osobní problémy a cítil vnitřní křivdu, ale nikdo mi nic neznechutil. Návrat je radostný, nevracím se do cizího prostředí ani s cyklistikou nemám spojená negativa z tří minulých let. Obžaloba i obvinění nyní bylo staženo, nikdy nikde nebylo prokázáno pochybení.“

Proč jste cítil křivdu?
„ Profesionální cyklistikou v Česku nemůže nikdo zbohatnout. Já jí věnoval několik desítek let. Nebyl to byznys, který by měl směřovat k vlastnímu obohacení. Vyšetřování způsobilo, že jsem tři roky stagnoval a ztratil veškeré konexe. Byl jsem na tenkém ledě, protože jsem byl v médiích veden jako podezřelá osoba. Většina lidí to mohla chápat negativně.“

Cítil jste od lidí při návratu, že s vámi nechtějí jednat?
„Musím říct, že ne. Stovky, nebo i tisíce lidí, kteří mě znají, věděli, že to nebyla pravda, to pro mě bylo podstatné. Snad dřív než návrat bylo to, že mně měsíc po obvinění nabídl zaměstnání u své firmy pan Kalaš (jeden z šéfů cyklokrosového MS v Táboře 2010 – pozn. aut.). Bál jsem se setkání s veřejností na veletrhu SportLife v Brně, ale i tam mi lidi dali podporu.“

Je comeback v týmu horských kol snadnější i kvůli tomu, že silniční cyklistika má problémy kvůli spojení s dopingem?
„Doping samozřejmě uškodil. V minulém roce odešla řada sponzorů. I veřejnost má na silnici špatný pohled a bude pár let trvat, tedy pokud ty roky budou bez skandálů, aby se to změnilo.“

Jde to?
„Za časů na silnici jsem byl člověk rozumného názoru a věděl, že na čaj s citronem Tour de France asi nevyhrajete. Tam je skutečně tak málo prostoru na přirozenou regeneraci, Proto jsem měl vždy k těmto závodům výtky, že tam musí být kratší etapy, nebo více dní volna.“

V horských kolech podobné věci řešit nemusíte?
„Já bych to neřešil ani na silnici. Kdybych dělal silnici, rozhodně bych se nesháněl po zakázaných prostředcích. Sháněl bych se po tom, pokud by mi to finance dovolily, abychom povolenou formou urychlili regeneraci. Rozhodně jsem ale nikdy nešel směrem, že bych sháněl něco zakázaného.“