Ctižádost a povinnosti se v ní bijí se zvědavostí. Rychlobruslařka Martona Sáblíková stále není rozhodnutá, zda pojede na mistrovství světa v cyklistice. Účast si vybojovala, s nejlepšími se touží poměřit. Možná také udělat krok k olympiádě v Londýně. Zároveň se bojí, že může závoděním na kole ohrozit svůj úspěch na ledě, který je pro ni stále nejdůležitější. Čas na verdikt se přitom rychle krátí.
Tahle scénka je teď na soustředění Martiny Sáblíkové na denním pořádku: trenér Petr Novák kolem své závodnice poletuje a ze všech stran probírá lákavost cesty na cyklistické mistrovství světa do australského Melbourne.
Tu zatlačí, tam naťukne, našeptávání se střídá s naléváním sebedůvěry. „Kdybych nevěřil, že máš na úspěch, tak tě nikam neženu,“ tvrdí jí pořád dokola. Mockrát už takhle do dvojnásobné olympijské vítězky vítěznou víru nacpal. Podaří se mu to ale tentokrát? Ona váhá víc než jindy.
„Já si to neumím představit. Pár týdnů poté začíná Světový pohár v rychlobruslení. Nikdy bych nechtěla ohrozit sezonu na ledě. Bruslení je to hlavní,“ oponuje Sáblíková.
Proč se vám na mistrovství světa tak nechce?
„Mě kolo baví, pořád na něm trénujeme, v tom problém není. Odrazuje mě ta daleká cesta. A po ní aklimatizace. Vrátila bych se z Melbourne a tři týdny nato začíná Světový pohár na ledě. To je strašně blízko.“
Bojíte se ohrožení vlastní dominance v rychlobruslení?
(kýve hlavou) „Pořád říkám, že rychlobruslení je pro mě číslo jedna. Abych na úkor toho jela na mistrovství světa v cyklistice, to by se mi asi moc nezdálo.“
Zase byste mohla vědět, jak na tom jste ve světovém měřítku na kole.
„To mě láká hodně. Vidět, co se jezdí ve světě. Kdyby to bylo blíž nebo v jiném termínu, trochu dřív, jedu hned. Takhle? Upřímně říkám, že nevím.“
Jela byste časovku i hromadný závod?
„Doufám, že jenom časovku. Doufám.“
„No ale někdo ho musí odjet! (směje se) Nikdo ho za mě nepojede. Na to, že už mám trénovat na ledě... Já vím, že tou dobou budu jezdit na kolečkových bruslích, to je v pořádku, ale stejně bych se už měla věnovat zimě. Být už hlavou na ledě, ne na kole.“
Kolik času potřebujete po nástupu na led, než chytnete svůj rytmus a vypilujete styl?
„Týden nebo čtrnáct dní stačí a pak už to jde, ale stejně bych to nechtěla riskovat. Nevím přesně proč, ale něco mi říká, abych tam neletěla. A abych to zkusila až zase za rok. Stejně, pokud se máme bavit o olympiádě, o letenky do Londýna se bude bojovat až za rok.“
Kdo bude mít poslední slovo, vy nebo kouč?
„Určitě to bude domluva mezi námi dvěma. Bude to ale docela těžké, když každý chceme něco jiného.“
Bude volba postavená na tom, že pokud letos nepojedete na šampionát, nebudete se pokoušet o start na olympiádě?
„Neumím to takhle říct. Kouč má ten názor, že kdybych tam letos nejela, příští rok se o to nechce ani pokoušet. Přitom je ještě další rok k dispozici. Kvalifikace se jede až příští rok.“
Na druhou stranu, když máte letos na kole výbornou formu, může být škoda toho nevyužít.
„Věřím, že se to tak dá brát. Mě trénink na kole baví, jezdím s klukama, líbí se mi to. Je to podobné jako na bruslích, střídáme se ve skupině na špici, když si jeden potřebuje odpočinout, jede za něj někdo další. To je bezvadné. Opravdu s kolem nemám žádný problém.“
Chcete na Hry do Londýna 2012?
„To je strašně dlouhá cesta. Vůbec se neodvažuji tvrdit teď a tady, že mám šanci vkročit mezi světovou špičku v cyklistice. Pro mě to zní nereálně. I když mě to na kole baví a občas mi to i jde. Ale neříkám, že by nebylo super tam být, jen si to moc nedokážu představit.“
Spousta lidí si to představit dokáže.
„To jo, ale odjet to pak musím já. (směje se) Nechám to ještě otevřené, protože já dělám jiný sport a ten se dělá v zimě.“
Nechcete být obojživelník?
„Chci hlavně jeden sport dělat pořádně. Velice by mě mrzelo, kdyby bruslení utrpělo cyklistikou. To asi tak úplně nehrozí, ale stát se může všechno. Pád, zranění, cokoliv.“
Stýská se vám po bruslení?
„Jezdíme na kolečkových bruslích, tak ani ne, ale na led se těším.“
„Stála, ale Petr (Novák) říkal, že se letos zkusíme víc zaměřit na kolo. Byly závody na kole, na kolečkových bruslích, takže speciální trénink na ledě by nebyl takový. Teď je deset minut po dvanácté, ale dohnat se to dá.“
Bavíme se o nominaci na mistrovství světa v cyklistice, kterou nedostala žádná cyklistka, ale vy, královna ledu. Jaké pozorujete v pelotonu reakce?
„Každý má svůj názor. Polovina lidí je v pohodě, polovině se možná zdá, že jim člověk chce nějak ublížit. Ale tak to není. Já na kole jezdím ráda. Stejně bych musela v rámci tréninku jet závody, abych měla měřený čas, tak proč bych si to neodjela? Pro mě je to zpestření přípravy.“
A pro specializované cyklistky fiasko.
(diví se) „Já bych to tak nebrala! Tři nebo čtyři roky jezdím republiku na kole, letos se mi to povedlo, ale už jsem taky byla pátá a měla jsem velký odstup od medaile. Letos mi to vyšlo, trať byla dobrá, vyhovovalo mi to. Kdyby to bylo rovinaté, mohlo to vypadat taky jinak. A jak říkám, já na kole jezdím, kondici mám taky. Nejsem cyklistka odnikud.“
Pokračují ještě vaše testy dráhové cyklistiky?
„Jednou jsem na dráze byla, zkušebně. Jsou to dva roky. Pak už ne. Je to trochu zabiják.“
Nebavilo vás to?
„Měla jsem strach, abych se udržela v zatáčce, ta je hrozně klopená. Pak jsem si zvykla. Bylo to zajímavé, jezdila jsem dvakrát hodinu a půl, jako zpestření to bylo dobré. Chtěla jsem vyzkoušet, jestli jsem schopná na tom jezdit. Má to jeden převod, já měla normální řidítka. Zkoušeli jsme to ale jen jednou, pak byly zase závody na kolečkových bruslích, a tak jsme to trochu vypustili.“
