Osm let se věnovala kopané, pak jí ovšem okouzlila hra se šišatým míčem. Americký fotbal. Útočnice nejstaršího českého dívčího týmu Prague Harpies Veronika Vepřková měla možnost na konci ledna odcestovat do Spojených států amerických, aby se na Floridě zúčastnila kempu Women's World Football Games. Součástí byla i návštěva Pro Bowlu, tradiční Utkání hvězd NFL. Z Mekky amerického fotbalu se vrátila nadšená. „Nejpozději za rok tam chci určitě znovu,“ hlásí rozhodně.
V Orlandu jste strávila dohromady jedenáct dní. S jakými jste se vrátila dojmy?
„Dojmy jsou neuvěřitelné, chci co nejdřív zpátky. (usmívá se) Nejde ani tak o počasí, jako o to, jak to mají Američané nastavené v hlavách. Žijí tam fotbalem a ničím jiným. Je to úplně jiné než u nás. Člověka, který má rád fotbal, to hned neuvěřitelně chytne. Tam už sedmiletí kluci mají najeté pravidla pomalu lépe, než my. Je to fantastické, jak tím žijí. Člověk tam opravdu zjistí, jestli tenhle sport má rád.“
V Čechách zůstává americký fotbal stále na okraji zájmu. Čekala jste, že je to za oceánem o tolik jiné?
„Až takhle úplně ne. V Americe nic neznamená víc. I náboženství, nebo jestli je člověk vegan, je v porovnání s fotbalem v ústranní. Potkáte lidi v dresech různých týmů a dokážou se o fotbale normálně bavit. U nás jsou schopní se někde potkat a ztřískat. Američané si tu užívají, je tam rivalita, ale žádná nevraživost. To, co dokážou vytvořit, že na týden postaví pomalu malé město, kde lidé žijí fotbalem, je úžasné.“
Jaký byl váš program během kempu?
„Rozdělili nás podle jednotlivých herních opozic, celkově to bylo hodně náročné. Začínali jsme od rána taktickou přípravou, rozebrání akcí, potom jsme šli okamžitě na hřiště, kde si člověk všechno vyzkoušel v praxi. Pak oběd, další fóra, taktická příprava a večer znovu na hřiště. Všechno se točilo kolem fotbalu. Úžasné je, že se nám trenéři věnovali na 150 procent, po každé akci ukázali, co je špatně, co zlepšit, co naopak bylo dobře. Pro mě to bylo náročnější v tom, že jsem si zkoušela novou pozici receivera, normálně jsem running back. Chtěla jsem si to udělat náročnější, takže pro mě bylo všechno nové. Ale i holky, které ve státech hrají spoustu let, mě dokázaly opravit, poradit. Moc mi to pomohlo, abych se celkově zdokonalila. Už teď vím, že za rok budu chtít jet do Ameriky znovu.“
Jak vám pozice receivera sedla?
„Baví mě to. Ráda bych dělala oba posty, zároveň chci přidat i kickera, protože tady v Harpyjích tolik hráček nemáme. Já jsem osm let hrála fotbal, trochu kopací techniky mám. Někdo si sice myslí, že je stejné kopnutí do fotbalového míče a do šišky, ale je to úplně jiné. Chtěla bych se věnovat všem třem pozicím.“
Máte pocit, že jste se do Čech vrátila jako výrazně lepší hráčka?
„Spíš to bylo o tom, že člověk dostane základy a hlavně velkou motivaci, jak potom pracovat v k klubu. Vím, jak na sobě pracovat, jak se zlepšovat. Dostala jsem spoustu návodů. Není to o tom, že se vrátím z kempu a budu špičková hráčka. To v žádném případě, ani to není cíl toho kempu.“
Předpokládám, že co do náročnosti se to s tréninky v Čechách nedalo srovnat...
„To vůbec ne, je to úplně jiný svět. Jde o to, že většina přípravy je opravdu v posilovně. Makat, makat, makat. Důležité jsou především nohy. Nejde o to, že si člověk jde dvakrát týdně na trénink chytit pár míčů. S tím by opravdu moc daleko nedošel.“
Co vás na kempu nejvíc překvapilo?
„Jelikož jsem absolutně neměla tušení, co mě čeká, tak mě překvapilo prakticky všechno. Nedokážu vybrat jedinou věc. Bavilo mě, že tam všichni makají naplno, trenéři jsou zapálení. V Čechách je to jiné. Na nás holky, které hrajeme, se dívají divně. Navíc tu spoustu lidí ani neví, co americký fotbal je. V Americe jsou taky překvapení, když vidí holku, která hraje fotbal. Ale jsou nadšení a chválí to.“
Prý jste utrpěla i lehké zranění. O co šlo?
„Tím, že tréninky byly hodně intenzivní, mě trochu chytlo koleno. Ale to je normální, k fotbalu to patří, stává se to i tady. Dva nebo tři dny v klidu a je to zase úplně v pohodě, nešlo o nic zásadního.“
Součástí kempu byla i návštěva Pro Bowlu. Jaký to byl zážitek?
„Něco úžasného. Obrovský stadion, na něm necelých 61 000 lidí, téměř vyprodáno. Atmosféra byla neuvěřitelná.“
Utkání hvězd NFL při tom jde proti základní filozofii fotbalu, hraje se téměř bezkontaktně, nikdo z hráčů se nechce zranit...
„Jasně, není to úplně ten strop. Samozřejmě se to nedá vůbec srovnávat třeba se Super Bowlem, tam to vypadalo úplně jinak. Tohle je spíš takový sranda mač. Američané se tím ale baví, užívají se to. Začne hrát hymna, všichni se drží za srdce, jsou neuvěřitelní nacionalisti. Je to spíš odreagování, ale zážitek to byl neuvěřitelný. Stát pár metrů od top hráčů, to je něco, co mi už nikdo nevezme. Nikdy na to nezapomenu.“
Vaše spoluhráčka z Prague Harpies Patricie Pelikovská bude v této sezoně hrát za americký tým New York Sharks. Lákala by vás podobná cesta?
„Je to věc, kterou teď samozřejmě chci řešit. Rozhodně se chci stejné akce zúčastnit za rok, pokud se mi do té doby podaří tam dostat na delší čas, určitě bych o to stála. Nejen kvůli fotbalu, ale celkově se mi zalíbilo, jak Američané fungují, jejich životní styl. Půjdu si teď za tím a doufám, že se to podaří. Ale je to všechno hlavně o tvrdé práci.“
