Český hasič či učitel jako hvězdy. Příběh baseballistů zaujal svět
PŘÍMO Z JAPONSKA | Ještě před pár dny to byli hasič, finanční analytik, učitel na střední škole nebo správce hřiště. Teď jsou ale všichni spolu v Mijazaki na japonském ostrově Kjúšú a chystají se na World Baseball Classic, světový šampionát pro profesionály v režii ligy MLB. A svět už o nich ví. Hasič a nadhazovač českého týmu Martin Schneider to poznal hned po příletu.
Martin Schneider stál uprostřed místnosti ze snů malých kluků. Všude kolem zářila nablýskaná jasná červeň velkých hasičských aut. Schneider byl zrovna uprostřed celodenní směny. Když mluvil, uprostřed věty ho přerušilo troubení signálu: „Tramtadá! Tramtadá!“
Schneider se otočil a pronesl: „Něco pojede...“
Sám nebyl na řadě, takže jen v klidu pozoroval, jak se jeho kolegové za běhu oblékají a pílí k autu, první výjezd byl během chvilky na cestě. Schneider došel k obrazovce počítače, podíval se na hlášení a suše pronesl. „Pád osoby z okna. Muž skočil z pátého patra i se psem.“
Tvrdá realita najednou v garážích Hasičského záchranného sboru v Olomouci zaútočila do uvolněné nálady. Hasič Martin Schneider ten den dostal povolení vzít na svou službu reportéry, kteří přijeli, aby se podívali na běžnou rutinu elitního českého nadhazovače pro World Baseball Classic.
Kromě štábu deníku Sport byl na místě i David Waldstein z New York Times. Do Česka přiletěl ze dvou důvodů. Aby v Kladně viděl hrát Jaromíra Jágra a kvůli reportáži o českých baseballistech.
„O českém baseballu jsem poprvé slyšel poprvé před čtyřmi, pěti lety od britského baseballového týmu. Ptal jsem se jich, kdo je nejlepší tým v Evropě. A oni říkají: Češi! Takže, když se český tým kvalifikoval na WBC, řekl jsem si: Pojďme o nich napsat story,“ vysvětloval Waldstein, sporťák, který má za sebou dvanáct let reportování o New York Mets a další čtyři o konkurenčních Yankees. „V Americe nikdo neví, že se v Česku hraje baseball. Vědí, že se tu hraje hokej a tenis. Proto tu jsem, abych o tom napsal story.“
Vítání na letišti
V Japonsku je to už ale jinak. Schneider to o víkendu zjistil, hned jak přistál na své cestě do Mijazaki, surfařského ráje jižní výspy Japonska na ostrově Kjúšú, aby se připojil k českému baseballovému týmu před World Baseball Classics.
| PROGRAM ČESKÉHO TÝMU | ||
| Pátek 10. 3. | 4.00 | ČESKO-Čína |
| Sobota 11. 3. | 11.00 | ČESKO-Japonsko |
| Neděle 12. 3. | 4.00 | ČESKO-Korea |
| Pondělí 13. 3. | 4.00 | ČESKO-Austrálie |
| Pozn.: Všechny zápasy vysílá přímým přenosem ČT sport či ČT 2 | ||
„Říkal, že na něj hned na letišti dva Japonci pokřikovali: Schneidi! Schneidi!“ líčil Kenshoku „Kenny“ Takubo, bývalý hráč české extraligy a baseballový trenér, který na WBC pomáhá českému týmu. „Všichni tady totiž viděli dokument, který MLB nedávno o Češích natočila. Schneidiho všichni obdivují, že zvládá práci hasiče a hrát na takové úrovni. Líbí se jim, jaký je srdcař. Je tady teď strašně populární.“
Odpoledne se Schneider zjevil v hotelu Holiday Inn v Mijazaki. Na baťůžku s armádními khaki vzory mu visela červená nadhazovačská rukavice. S úsměvem přijímal gratulace ke svým sobotním 37. narozeninám a vítal se se spoluhráči, kteří už dorazili v týdnu, zvládli dva přípravné zápasy. Právě se vrátili z pláže, kde se po ranním tréninku smočili ve vlnách Pacifiku, které omývají pláž hned pod okny jejich čtyřhvězdičkového hotelu.
Všichni teď nechali doma svá civilní zaměstnání. Schneider svou hasičárnu. Vnitřní polař Petr Zýma své složité grafy ze světa finančního analytika. Vnější polař Arnošt Dubový svůj zeměpis a svoje studenty z brněnského gymnázia. Nadhazovači Lukáš Hlouch a Ondřej Satoria i vnitřní polař Jakub Kubica zase své spolupracovníky z ČEZ.
Rozhodně ale o nikom z nich neříkejte, že jsou baseballoví amatéři. Do Japonska nepřijeli žádní Klapzubáci, ale jeden z nejlepších týmů starého kontinentu, který prožívá přelomový rok. WBC je prvním vrcholem sezony, tím druhým je podzimní mistrovství Evropy v pěti českých městech, kde půjde mužstvo po historické medaili.
„Ten název amatéři je pro nás hanlivý. My se snažíme v našich podmínkách dělat amatérský sport profesionálním způsobem,“ vysvětluje Schneider. „Tohle je věc, kterou chceme, aby ti lidi pochopili. Že se snažíme připravovat jako jakýkoli profesionál, jenom, jak je to pro nás časově možné. Každou volnou chvíli, kdy nejsme v práci nebo s rodinou, tak tomu sportu obětujeme.“
Týmovou hvězdou je vnitřní polař Eric Sogard, který má za sebou dvanáctiletou kariéru v MLB a český pas získal díky své mamince, jež v roce 1968 v dvanácti letech uprchla z někdejšího Československa před okupací. Když v sobotu přebíhal z šatny stadionu Hinuty Himukiho po svém prvním tréninkovém startu za Česko do týmového autobusu, čekali na něj dva japonští lovci autogramů. I když si jeho slavné kostěné obroučky nejdřív spletli s těmi Marka Krejčiříka.
Vstup do Carnegie Hall
Teď však už mezi Sogardem a ostatními hráči není žádný rozdíl. Hned po sobotním přáteláku se v hotelu sešli s delegací pořádající MLB. Hráči podepsali kontrakty, vyfasovali stravné a minimálně na příštích deset dní jsou tak z nich baseballoví profíci.
„Tím, že jsme podepsali smlouvu, jsme se stali herci v jejich celosvětové show,“ usmívá se reprezentační trenér Pavel Chadim. „Vzhledem k tomu, že vás pozve baseballová Carnegie Hall, jste rád, že v ní účinkujete. Dovedu si představit, že by někteří hráči z Major League mohli ohrnout nos, ale to se u nás nestane.“
Popelky na jedňáku
Český baseball právě prožívá historické dny. Sport, který kdysi v Československu začínal tak trochu navzdory komunistickému establishmentu, se přes nadšenou generaci devadesátek v novém tisíciletí dostal tak daleko, že Češi patří k nejsilnějším evropským týmům.
Mládežnické výběry, na jejichž vývoj doteď dohlížel kouč Chadim, už z velkých akcí pravidelně vozí medaile. Áčko udělalo velký posun během osmiletého působení rodilého Kanaďana Mika Griffina. Pod Chadimem tým vloni vyhrál euforickou kvalifikaci na WBC v Regensburgu. A teď si všichni prožívají svou pohádku, která má v baseballovém světě velký ohlas.
„Američani sice dbají na profesionalismus, peníze, maximální výkony do nebes, ale nakonec tu ohromnou masu dojímá ten příběh, jak oni říkají, Popelky. Ale zároveň i těch Šuhajů loupežníků, kteří jsou schopni ukrást těm boháčům světlo reflektorů,“ říká Chadim.
MLB Čechům naplno otevírá svůj nablýskaný svět. Od sobotního podpisu kontraktů o ně pečuje početný tým. Nedělního informativního mítinku se účastnilo deset pracovníků ligy včetně mediálního, dopravního i bezpečnostního manažera a třech japonských tlumočníků.
„Hráči vidí profesionální život. Protože Major League žije z toho, aby ti jejich herci, ti jejich atleti, vydrželi. My tady sedíme v japonské bublině, kde nás obletují, z WBC málem leží na zemi. Dneska měl Marek Chlup vstup do Major League televize. Za mořem to má neuvěřitelný dojezd,“ říká Chadim.
Češi dostali od MLB několik desítek nejkvalitnějších pálek z javorového dřeva, ještě obalených v ochranné vrstvě. Přivezli jim nové helmy. V hotelu bydlí ve dvou nejvyšších patrech s označením Premium room, kde na chodbách hlídkují policisté.
„Přijde mi, že oni vůbec neřeší peníze. Máme tady ledničku plnou pití. Přijdeme na stadion před zápasem, máme tam žvýkačky, semínka, kafe, snacky, vyprané ručníky. Je to profesionální svět,“ říká střední polař Arnošt Dubový. „Nechci říct, že jsme byli jak Alenka v říši divů. Ale v extralize se s tím nepotkáváte.“
Ve dvou exluzivních patrech mají navíc všichni hráče pokoje pro jednoho. Tradiční označení „jednolůžkového“ pokoje rozhodně neodpovídá rezidenci s dvěma velkými postelemi, pro Čechy je toho luxusu možná až trochu moc.
„My na to ani nejsme zvyklí. Většinou jste se spoluhráčem, hrajete play station, koukáte na filmy, bavíte se o holkách,“ líčí Dubový. „Marek Chlup mi říká: S kým si budu povídat... Martin Schneider zjistil, že bude na pokoji sám. Ne, já chci být s Hajtmarem! Kubo, prostě budu na tvým pokoji, i když ho máš sám pro sebe!“
Víc a víc ke světu MLB se budou borci posouvat i na hřišti. V pondělí a v úterý je čekají poslední dva přípravné zápasy, tentokrát už proti japonským profesionálním týmům. Oba mače se navíc budou hrát večer pod světly.
„Věřím tomu, že to budou kvalitní soupeři. My si na pálce nakoukáme ty rychlosti devadesát mílí a víc. Nadhazovači budou házet proti pálkařům, kteří budou mít na pálce trošku lepší přístup, co se týče vybírání míčů. Může nás to posunout dál,“ těší se catcher Martin Červenka.
Bude to poslední prostor pro klidnou přípravu. Ve středu, kdy World Baseball Classic startuje, už tým letí do Tokia a hned ho čeká trénink ve slavném Tokio Domu. V pátek jej v prvním ostrém zápase čeká Čína.
