Brejličky, cigárko, sebevědomá prohlášení. Pro veřejnost byl machr, co marnil svůj nevšední talent. Všechno se zlomilo náhodným setkáním s osudovou ženou a nutným prostorem pro odpočinek. Nyní je golfista Ondřej Lieser kousíček od naprosto senzační účasti na olympijských hrách v Tokiu. „Zajímá mě to,“ pokyvuje hlavou. Kdyby tuhle větu vyřkl někdy před měsícem, lidé by jen mávli rukou: Zase machruje… Nikoliv. Devětadvacetiletý chlapík maže rozdíly mezi sny a realitou.
Před osmi lety se potkal s Brooksem Koepkou. Během kvalifikační školy na European Tour, nejbohatší a nejprestižnější kontinentální ligy, spolu tvořili jednu herní skupinu. Oba hráli zle. „Někde okolo osmdesáti ran. Strašný,“ směje se nad dávnou scénkou Ondřej Lieser.
Kartu na túru nezískal ani jeden, nicméně jejich kariéry se vyvíjely zcela opačně. Svalovec z Ameriky, mimochodem držitel rekordu hřiště na Kunětické hoře (62 ran), je momentálně čtyřnásobným major šampionem a ještě nedávno byl světovým hráčem číslo jedna. Je absolutní golfovou hvězdou. Obletovanou celebritou. Tváří zámořské PGA Tour.
Byť je vzhledem k mnoha okolnostem tohle srovnání neférové, Lieser zůstal jen klukem z Česka. V průběhu léta 2016 byl dokonce blízko k tomu, aby s golfem nadobro sekl. „Během rozehrávání jsem se na golf těšil, ale jakmile jsem se postavil na první odpaliště, přepadl mě divný pocit. Vlastně jsem na hřišti vůbec nechtěl být,“ popisuje rodák z Liberce s maturitou ze Sportovního gymnázia Pardubice.
Zažil pocit vyhoření. Doslova. K odborníkovi nešel. Složitou životní etapu vyřešil po svém. Svérázně. Intuitivně. Golfové náčiní v rozjeté sezoně odstavil do kouta, tři měsíce se holí nedotkl. Přicházel o turnaje, o postavení v žebříčku, o peníze… „Od června do září jsem nehrál,“ potvrzuje Lieser.
Prospělo to. Efekt odpočinku těla i hlavy byl maximální. Jeden z někdejších největších talentů českého golfu nastoupil do výtahu. „Po pauze jsem se přihlásil na turnaj WGM do Berouna. Vyhrál jsem. Ale definitivně se vše zlomilo až rok poté. Z hecu jsem odjel na Pro Golf Tour na Ypsilonku. Okamžitě jsem bojoval o vítězství, nakonec skončil třetí. Na dalším turnaji jsem byl druhý a ten třetí dokonce vyhrál. Říkal jsem si, že je to nějaké zvláštní,“ usmívá se.
Vzestupu pomohla zásadní událost. V těžké životní chvíli, během golfového pauzírování, potkal osudovou ženu. Tmavovláska s modrýma očima, nyní již paní Michaela Lieser, změnila sportovcův pohled na svět. Vytvořila mu zázemí, mají spolu dceru Elizabeth, Ondřej k tomu pomáhá vychovávat ještě ratolesti své manželky – Vanesu a Sáru.
Po výhře plakal do telefonu
Když minulou neděli vyhrál svůj největší turnaj kariéry, Grand Final Challenge Tour na Mallorce, během telefonního hovoru s Michaelou plakal. „Ano, brečel jsem u toho. Není to pouze mé vítězství, ale hlavně její. Dává mi sílu, především duševní,“ vypravuje.
Mimochodem, Michaela výtečně vaří. I proto se hráč, jenž nyní trénuje v resortu Prague City Golf na Zbraslavi, těší z cest po Evropě domů. „Nedávno jsem měl už málem kilčo. Musel jsem trochu ubrat,“ říká rozverně. Lieser je svéráz. Zajímavý druh sportovce s pověstí trochu fracka, trochu frajírka. Mluvil o vítězstvích, o velkých plánech, po hřišti chodil s cigaretou, na očích nosil malé brýle. Měl rád život, bavil se na večírcích. To je pryč. Okolí už roky přesvědčuje o změně životního stylu, což se pozitivně projevuje na výsledcích.
Pořád nemá trenéra, byť nyní se čas od času svěří do péče Lukáše Lizánka. Ale zásadní proměnou je přístup k tréninkovému procesu. Skončil s kvantitou, zaměřil se na kvalitu. „Trénuji efektivněji. Mnohem efektivněji. Zjistil jsem, že nemusím pálit pět set míčů na drivingu. Stačí mi sto, ale každá rána musí mít myšlenku, strávím tím spoustu času. Odcházím úplně vyčerpaný a vím, že jsem odvedl dobrou práci,“ líčí.
Také změnil patování. Klíčovou věc v golfovém světě. Říká se, a je to pravda, že na greenech se vydělávají peníze. Proto celou zimu předminulého roku strávil ve Španělsku. Nechodil po hřišti, jen stál na jamkovišti a patoval. „Klidně šest hodin denně,“ přiznává. A extrémně vysilující dril pomohl. „Počet patů na kolo jsem během jedné zimy snížil zhruba o tři rány. Úplně zmizely špatné dny na greenu,“ pochvaluje si.
Udržuje se v pocitu naštvanosti
Největší Lieserovou zbraní je ale něco úplně jiného. Hlava. Prostor mezi ušima. Nebojí se hrát pod tlakem. Naopak to vyhledává. Oproti konkurenci nastupuje k menšímu počtu turnajů, akce si vybírá. Jenže to znamená: prakticky všude musíš uspět. A pokud je v průběhu turnaje na čele pořadí, miluje to. Rád sleduje vývoj turnaje. I v tom se liší. I ta největší esa světového golfu se nerada dívají na leaderboard. Potřebují klid pro práci. Pro Čecha jde však o maximální motivaci. Bere to jinak.
„Jsem typ hráče, který strašně rád kouká na výsledkovou tabuli. Baví mě to. Jakmile se vidím nahoře, dostanu se do stavu, kdy hraju ránu za ranou. Jakmile vidím nahoře svoje jméno, rozhodně mě nenapadne, že bych se tam chtěl pouze udržet. Ne, chci stoupat až na úplné čelo.“
Během kol se udržuje v neustálém pocitu mírné naštvanosti. Patří to k jeho rutině. Na hřišti si víceméně stále stěžuje, ať zahraje sebelepší ránu. „Pak se na golf soustředím. Jakmile jsem začal hrát dobře, míče trefoval, přestal jsem se soustředit a přicházely chyby,“ popisuje. A pověstná cigareta? Přešel na elektronické kuřivo. Kvůli ženě, kvůli dcerám, kvůli smradu, co nosil domů. „Jsem vlastně nekuřák,“ směje se.
Za sebou má životní sezonu. Coby první český golfista vyhrál zkraje listopadu podnik Challenge Tour a minulou neděli slavně zvítězil i na finálovém turnaji druhé evropské túry pro pětačtyřicet nejlepších hráčů sezony. Co víc, získal kartu na European Tour, což je také historický počin tuzemského golfu. A zároveň se posunul ve světovém žebříčku na 179. místo, což mu aktuálně zaručuje pozici mezi šedesátkou hráčů pro olympiádu v Tokiu. Je jednapadesátý. „Není sportovce, který by si nechtěl na olympiádě zahrát. Otevřela se šance. Zajímá mě to,“ sebevědomě hlásí.
Pokud se to povede, a šance je opravdu veliká, jelikož Lieser už nebude do srpnové olympiády obhajovat skoro žádné body, potká se znovu s Brooksem Koepkou. Příběh by se uzavřel.
