České golfové příznivce tato zpráva hodně potěší: rodák Alex Čejka se rozhodl, že osobně bude při návratu vrcholné série European PGA Tour v republice a na přelomu července a srpna ozdobí svojí účastí turnaj v Čeladné!
„Původně se mi to moc nehodilo, ale přeházel jsem si program. Přijedu rád,“ řekl nejlepší golfista s českými kořeny.
Co rozhodlo, že jste po určitém váhání svolil ke startu v Čeladné?
„Vždycky jsem doma hrál a vždycky jsem se na to těšil, takže jsem se rozhodl, že doma budu hrát i tento rok. Rozhodlo se to ale až na poslední chvíli, musel jsem zvážit svůj program. Moc se mi to nehodilo, jedu teď totiž hrát do Washingtonu, tak si po něm udělám jeden týden pauzu, pak hraju v Kanadě a potom už poletím do Čeladné. Moc šancí zahrát si v Evropě už nemám, tak proč ji nevyužít? Je to hezký pocit.“
Věříte, že tento turnaj může pomoci i celému českému golfu?
„Jelikož bude turnaj vidět v Americe a všude v televizi, celý svět uvidí, že taky máme hezké hřiště, že se u nás taky hraje, že máme hvězdy a hraje se u nás o peníze. Je zapotřebí takový turnaj mít a ukázat světu, že existujeme.“
Rádi budou jistě i pořadatelé, kteří tvrdí, že se na vás upne pozornost domácích fanoušků. Vyhovuje vám takové očekávání?
„Budu tam víc pod tlakem, protože všichni čekají, že budu hrát dobře a že vyhraju, takže tlak je velký, ale já jsem ho zvládl na Karlštejně a taky v Mariánských Lázních, kde jsem už hrál. Budu se co nejvíc snažit i v Čeladné. Kromě toho je čest reprezentovat český golf na turnaji.“
Je to jiný typ tlaku než v posledním kole na velkém turnaji, kde se hraje o obrovské peníze i slávu, jako jste zažil nedávno na Players?
„Hm... Já myslím, že tlak je vždycky ve čtvrtek ráno, když jdete na to. Je jedno, jestli jsem ve Washingtonu, nebo tady. U každého hraje roli adrenalin, každý chce hrát dobře a vyhrát. Já se o to budu snažit taky, i když ten tlak tam bude.“
Před mnoha lety jste vyhrál turnaj na Karlštejně a odnesl jste si vlajku z jamky číslo 18. Odnese si ji i z Čeladné?
„Jestli zahraji asi tak pětadvacet pod, tak asi jo. (smích) Je to taková tradice, caddy vezme vlajku, pak se to slaví a vlajka se zarámuje, a pokud se to podaří, tak si ji vezmu.“
Alex Čejka • Foto ČTK/AP
Jak dlouho vás mrzel výsledek z Players, kde jste ještě před posledním kolem vedl o pět ran, ale nakonec skončil až na konci první desítky?
„Ani ne, už ten večer jsem byl úplně v pohodě. Týden před Players jsem byl u doktora a ten mi říkal, že se svým zdravím si mám dát tak pět měsíců pauzu. Kdyby ten den u doktora někdo řekl, že tam pojedu, budu hrát poslední kolo s Tigerem (Woodsem) a budu o pět ran ve vedení, tak bych to ihned vzal. Rozhodl jsem se pro účast až na poslední chvíli, samozřejmě by bývalo bylo super vyhrát, ale nepovedlo se a takový je golf, že někdy se vyhrává a jindy ne. To je potřeba se naučit.“
Ozvala se v onom posledním kole vaše zraněná záda?
„To ne, ale hrál jsem s jednou rukou. Tu druhou jsem měl skrz skřípnutý nerv ochrnutou, nic jsem necítil, leda brnění, to bylo hodně nepříjemné. A to je těžké hrát jenom s jednou rukou. Vybojoval jsem tam, co se dalo.“
Jenže se mluvilo také o vaší psychické odolnosti. Sehrál tehdy opravdu roli tzv. faktor Tiger, tedy tlak toho cirkusu, který kolem Woodse vždycky je?
„Naopak, to bylo příjemné. Já jsem s ním už hrál na British Open pár let zpátky, tam jsme oba hráli dobře a bylo to příjemné. Ten den na Players jsme naopak oba hráli špatně. Oba jsme usilovali o vítězství, ani jednomu se to nepovedlo, byli jsme trochu zklamaní. Ale jinak já rád hraji, když se na mě dívá padesát nebo šedesát tisíc lidí.“ (úsměv)
Povídali jste si?
„To jo. I když... První devítku to bylo těžké, Tiger se svojí hrou nebyl vůbec spokojený, ani jsme se neviděli, on byl v roughu, já někde na druhé straně... (smích) Moc jsme toho nenamluvili. Překvapil mě, že sleduje, i když nehraje, jak si kdo vede. Řekl mi, že v poslední době jsem hrál dobře, že se mi dařilo. To mě potěšilo. Že sleduje jiné hráče, i když sám je doma na gauči.“
Jak se po tomto turnaji, během něhož vysílala televize příběh o vašem dávném útěku z vlasti na západ, změnila vaše popularita v Americe?
„Změnilo se to hodně. Lidi za mnou chodí, dávám víc podpisů. Hodně lidí mi fandí, což se mi líbí. Brali moji story jako pozitivní. Poslední roky jsem hrál dobře, ale skrz Players se to hodně změnilo.“
Jak často vy sám vzpomínáte na to, jak jste se s tátou dostali do Německa, když vám bylo devět roků?
„To nemusí dávat v televizi, některé ty scény mi naskočí automaticky. Tehdy jsem to bral jako normální výlet, a kdybych věděl, jak je to hrozně nebezpečné, nevím, jestli bych s tátou jel. Dneska jsem mu hrozně vděčný za to, co pro mě udělal. Pamatuji si, jak mě jednou vzal do náručí, rozplakal se a řekl mi, že jsme volní, že jsme to dokázali. To jsou silné chvíle a navždy si je budu pamatovat.“
Teď se cítíte být víc Čechem, Němcem nebo Američanem?
„Američanem určitě ne. Já tam sice rád pracuji, taky tam bydlím, ale doma jsem v Evropě. Je složité říct, jestli jsem víc Čechem nebo Němcem. I v cizině na turnajích si k sobě mluvím směsicí češtiny a němčiny. Moje srdce je rozhodně v Evropě.“
Proto jste se rozhodl designovat hřiště v Praze-Zbraslavi, které právě otvírá svoje brány?
„Určitě to má svoji váhu. Měl jsem víc nabídek na různé projekty, ale svůj první jsem chtěl realizovat doma, ne někde v Německu, nebo dokonce za velkou louží. V Praze jsem několik let bydlel, jako doma se tady cítím, tak jsem se rozhodl pro Zbraslav. Myslím, že tady vzniklo báječné hřiště, a doufám, že se každému bude líbit.“
Svoje jméno jste taky spojil se zdejší školou golfu. Jaké s ní máte plány?
„Momentálně je to těžké, protože se chci ještě soustředit na svoji hru, ale určitě je hezké založit školu a pomáhat lidem v našem golfu. Je to dobré pro budoucnost. Ze začátku to moc řídit nebudu, ale od příštího roku plánuji hrát méně turnajů a pak se budu častěji vracet do Evropy, abych na to mohl hodit oko.“ (úsměv)
O kolik turnajů má být váš program kratší?
„Teď jich hraji tak třicet sedm třicet osm. To je osmatřicet týdnů, což je moc, vzhledem k tomu, že mi už není dvacet. Cestování je pro tělo únavné a já chci ještě pár let hrát, takže si musím dávat pozor. Za posledních sedm měsíců se toho hodně stalo, a jestliže dřív jsem zdravotní problémy neměl, maximálně mě občas bolela záda, tak teď to chození po doktorech a pobyty v nemocnicích moc příjemné nejsou. To chci omezit a vychází mi tak dvacet turnajů za rok.“
Teď je vaše zdraví v pořádku?
„Dá se říct, že je to mnohem lepší. Mám v plánu pět nebo šest turnajů a myslím si, že je budu schopen v pořádku absolvovat.“
