Je přírodním úkazem, v osmatřiceti letech hraje nejlepší ragby života. Johnny Sexton je mozkem i elitním kopáčem světových jedniček z Irska, kteří jdou za osmnáctou výhrou v řadě. Pokud ji v sobotu proti slovutným All Blacks urvou, postoupí poprvé v dějinách do semifinále mistrovství světa. A kapitán si ještě o další zápas prodlouží kariéru.
Má přezdívku Krysa. To kvůli podmračenému kukuči a nevrlým náladám, jimž podléhá. Své o tom vědí kromě spoluhráčů i rozhodčí, s nimiž na rozdíl od jiných ragbistů občas nediskutuje zrovna s úctou. Kvůli téhle nátuře málem zaplatil vysokou cenu a přišel o současný světový šampionát.
V květnu po finále Champions Cupu, ragbyové obdoby Ligy mistrů v kopané, vběhl zraněný v civilu na trávník a seřval hlavního sudího Jaco Peypera za chyby při nejtěsnější porážce jeho Leinsteru s La Rochelle 26:27. „Je ostuda, že chybujete v těch nejdůležitějších chvílích,“ lze parafrázovat jeho výtky očištěné od hulvátských výrazů.
V ragbyových kruzích něco neakceptovatelného. Hrozil mu vysoký trest, dostal však milosrdnou stopku jen na tři zápasy v přípravě, pro první utkání MS už byl připravený. A irský trenér Andy Farrell ani na okamžik neváhal s nasazením veterána, byť ten za posledního půl roku kvůli zranění třísel a distanci neodehrál ani mač.
V týmu má gloriolu hvězdy a lídra, za kterým irský tým jde. Je perfekcionistou, jenž má úctu díky 117 mezistátním zápasům v dresu Irska a 1101 skórovaným bodům. A pokud by někdo zapochyboval, respekt si dokáže získat. Tak jako kdysi, když při tréninku Leinsteru jeho nejlepší kamarád Eoin Reddan odsekl na výtku za horší přihrávku, ať se stará o sebe. Sexton mu skočil po krku a už se rvali. Nastavovat vítěznou kulturu a požadovat dokonalost v každičkém detailu od sebe i spoluhráčů, to je také jeho mentalita.
Spoluhráči se k němu upínají, když jsou pod tlakem. „Z vlastní poloviny je schopný míč odstěhovat a uklidnit celý tým,“ všímá si někdejší elitní ragbista Jan Macháček. „Irové hrají svou hru, která má základní strukturu a vždycky je tam několik možností, které můžou uplatnit. A Sexton si vybírá dobrá řešení. Pro ostatní týmy je to strašně špatně čitelné. Je prostě klíčovým hráčem Irska, který dokáže tým řídit. Z mého pohledu je tam v současné době nenahraditelný. Dokáže věci, které ostatní nedokážou zastat,“ přitakává Filip Vacek, sportovní ředitel Tatry Smíchov.
Sexton hraje s číslem 10, je mozkem týmu, klasickou útokovou spojkou. Něčím podobným jako quarterback v americkém fotbale. Na tomhle postupu nastupují elitní kopáči a skvělí technici, irský vůdce však přidává ještě obranou nadstavbu, v defenzivě je nesmírně tvrdý a neústupný. Na současném MS je zatím s 51 body třetím nejvíce skórujícím hráčem. A je odhodlaný dokončit cestu, kterou irské ragby v posledních letech nastoupilo.
Někdejší otloukánci, kteří prohráli všech sedm předchozích čtvrtfinále MS, vyrostli ve světové jedničky, sedmnáct zápasů neporažený tým. Jejich vzestup nastoluje kuriózní situaci – trojnásobní mistři světa z Nového Zélandu jdou do sobotního střetu s Irskem (21.00 na Stade de France v Paříži, PP ČT sport) jako outsideři.
„Čeká nás nejtěžší zápas, jaký jsme kdy podstoupili. A přesně tak se na něj v hlavě připravujeme,“ hlásá nejlepší ragbista světa z roku 2018, jehož Irsko zdolalo Nový Zéland čtyřikrát z posledních šesti utkání.
Sexton již oznámil, že po turnaji končí kariéru. Na trávníku Stade de France nechá zase vše a pokusí se inspirovat čtrnáct svých parťáků k prvnímu postupu do semifinále v dějinách Irska.