Nejlepší český dřevorubec: zachraňuje životy, na sekeru mu půjčila babička
V profesním životě strážníka městské policie Liberec už se mu stalo, že vytahoval lidi z hořícího bytu nebo zachraňoval cyklistu, kterému se náhle zastavilo srdce. Ve sportovním světě je ale osmadvacetiletý Martin Roušal aktuálním českým šampionem ve STIHL Timbersports a chystá se na vrchol kariéry. Tím bude mistrovství světa, které se 1.-2. listopadu koná v Praze a on bude v jednotlivcích hájit české barvy. A týmová disciplína? „Sekneme medaile,“ burcuje.
Sám o sobě říká, že je tím typem policisty, kterého nemají lidé v lásce. „U městské policie každý vidí jen to, že rozdávají botičky nebo dávají lístky za špatné parkování a odtahy. Jenže státní policie nemá na takovou práci kapacity, a pokud by to nikdo nedělal, tak si tu všichni budou dělat co chtějí,“ vysvětloval během záříjového tréninku, který se konal v obci Oplot a aktivně mu přihlíželi i Eva Samková či Tomáš Kraus.
V Česku jste byl už delší dobu označován jako nejvýraznější konkurent většinou neohroženého Martina Komárka. Tentokrát to vyšlo, jak se tedy rodilo vaše vítězství na červnovém mistrovství republiky ve Frenštátě pod Radhoštěm?
„Jsou to léta dřiny a odříkání, navíc je to pro mě letos i trochu symbolické, protože jsem v desáté závodní sezoně. Začínal jsem v sedmnácti letech, ale první rok ještě neberu jako vyloženě závodní.“
A to proč?
„První rok jsem totiž ještě neměl sekeru ani chrániče, prostě nic. Jsem z vesnice, takže tehdy jsem trénoval tak, že kdo šel na dřevo, s tím jsem šel i já. Získával jsem fyzičku. První sekeru jsem si pak koupil na podzim 2009 a půjčoval jsem si na ní peníze od babičky.“
Jak jste to pak řešil na závodech?
„Tam jsem si půjčoval vybavení od Martina Komárka, protože tréninková sekera nemá parametry na to, abych s ní mohl závodit. A to všechno mě posouvalo dál, vlastně až sem. Velký vděk také patří mnoha mým sponzorům, jenž mě celou dobu podporovali.“
To jsme každopádně celkem hodně odbočili, vraťme se tedy ještě jednou k tomu mistrovství republiky.
„Celé to stálo na kvalitní přípravě. Snažil jsem se v sezoně odjezdit co nejvíce závodů, hodně trénovat a pilovat techniku. Na mistrovství republiky jsem si celý rok šetřil jednu sekeru, o které jsem předsvědčený, že funguje na naše dříví a já si ji tímpádem nechtěl zničit. Jenže na testovacím bloku už při přípravě nášlapu u underhandu jsem zjistil, že nefunguje. Že jde hezky dovnitř, jenže to dřevo svíralo, a to sekeru brzdilo a nešla rychle ven.“
Něco takového počítám na sebevědomí úplně nepomůže...
„Musel jsem narychlo zvolit jinou alternativu, a asi jsem udělal dobře. Sáhl jsem po jiné sekeře, tam už to šlo podle představ a souboje s Martinem Komárkem byly rázem vyrovnané. Například u underhandu či standing block chopu byl mezi námi jen pár setin vteřiny rozdíl."
Takže šlo vlastně z vaší strany o perfektní výkon?
„To zase ne. Na začátku u prohlídky podia jsem se nesoustředil, na které straně u stock saw budu a nevšiml jsem si tak lehce zkrouceného prkna. To byl problém, protože nepoužívám podložku pod motorovou pilu, a když je rovná podlaha, tak mi tak pila nikam necestuje. Ale to tady nebylo, a ona mi místo toho lehce poodjela, a proto mě tu několik kluků porazilo. V jedné vteřině bylo osm lidí a já ztratil půl vteřiny tím, že jsem honil pilu po podiu... Ale pak se mi ulevilo u single bucku, to jsem zvládl dobře a spadla ze mě nervozita.“
Vnímáte při závodech nervozitu hodně, nebo odchází s prvním seknutím?
„Mizí v průběhu s každou disciplínou, a tím, že mně se single buck povedl, mi klesl i adrenalin. Ve springboardu už jsem sekal kapsy na jistotu a nešel jsem na hranu. Navíc jsem věděl, že Martina Komárka nemůžu porazit. Vím, že objíždí spoustu akcí, kde springboard seká, takže jsem se soustředil spíš na to, abych byl druhý.“
Což se ale stejně nepovedlo.
„Lezl jsem moc dlouho nahoru, a tam jsem měl zarostlý suk. To by se sice stávat nemělo, ale jde o přírodní materiál, takže se nedá nic dělat. Když jsem poprvé zasekl do špalku Martin už končil disciplínu. Následovalo hot saw, kde už jsem věděl, že pokud nebudu diskvalifikován, skončím na celkovém druhém místě.“
Tam jste se nejprve také zařadil, takže spokojenost musela být, že?
„Víte, zhruba před rokem a půl se mi narodila holčička, a to mělo samozřejmě vliv na intenzitu tréninku. Snažím se hodně věnovat rodině. Druhé místo znamenalo, že to, že se trénink zredukoval ze tří na dva nebo jeden týdně nemá velký vliv na mou výkonnost. U hot saw jsem se tedy soustředil jen na sebe a když jsem dořezal, šel jsem za diváky a nekoukal se na výsledek. Nevšiml jsem si, že Martin byl diskvalifikován.“
Musel jste být obrovsky překvapený, jak jste přijal gratulaci od Martina Komárka?
„To je právě ono, já šel ještě gratulovat jemu! Do poslední chvíle jsem nevěděl, že jsem vyhrál, až když jsem to slyšel od rozhodčího, přišel šok a pak vlna radosti, která byla hodně velká. Najednou jsem si uvědomil, že jsem nejlepší český sportovní dřevorubec.“
Došlo vám okamžitě, že na domácím mistrovství světa v Praze budete v jednotlivcích hájit české barvy proti světové elitě? To už něco znamená.
„To přišlo hned. Je třeba ale také říct, že závod jsem samozřejmě chtěl vyhrát, ale vnitřně jsem to přál i Martinovi, který si to za to, co všechno pro nás v Česku v rámci timbersportu udělal, skutečně zaslouží... Jenže chyboval, měl udržet nervy. Kdyby to řízl najistotu, tak by bez problémů vyhrál.“
Jak neslo váš životní úspěch okolí, přišlo na řadu plácání po zádech a oslavné SMS zprávy?
„Rodina měla obrovskou radost. Manželka mi poslala video, jak slaví společně s malou dcerkou, kterou zatímco já jsem byl na závodě naučila zatleskat. To se přiznávám, že jsem skoro obrečel. Přišlo ale i plno upřímných gratulací ze světa, ono je totiž dost lidí, kteří to nepřejí Martinovi, a díky tomu to přáli mně.“
Čím si takový přístup Martin Komárek zasloužil?
„Například tím, že ve mně nevidí tak silného soupeře. Třeba někteří kluci z Německa mi gratulovali s tím, že jsou rádi, že jdu já a ne Komárek. Rád bych i těmhle lidem ukázal, že je třeba se mnou počítat.“
A co váš zaměstnavatel, nebudete mít teď třeba vyšší pravomoci?
„Můj zaměstnavatel výkon na mistrovství ocenil, dokonce jsem se sešel s primátorem města Liberce, kterého jsem lanařil k tomu, aby se tam udělal závod. Líbilo by se mi, kdyby se mohlo závodit také u mě doma ve Frýdlantu, což je krásné město s horami za zády.“
Sledoval jsem vás teď při tréninku a celkem slušně kulháte, to jste si přivodil tady?
„Kdepak, nedávno jsem byl na závodech ve Francii, přesekal jsem underhand, vyhrál ho, lezl jsem dolu ze špalku a špatně jsem došlápl. Noha šla do díry a já si vyvrkl kotník. Teď bych měl ideálně ladit formu, a já místo toho tři týdny byl doma, a začal se mi výrazně líbit gaučing.“
A jsme znovu u té nervozity, největší závody kariéry před vámi a vy musíte rehabilitovat. Nehýbe to s vámi?
„Doteď jsem byl nervózní, ale už to spadlo. Už je tu jen bolest, ale přes ní se dostanu. A rád bych zasáhl také do štafety. Nicméně když půjdeme proti někomu papírově slabšímu, tak klukům nebudu překážet a rád se pošetřím. Místo mě může jít třeba Martin Kalina, který řeže prakticky srovnatelně se mnou. Proti silnému týmu ale chci do akce. Reprezentoval české barvy! Protože jak jsme řekli - sekneme medaile.“
Před rokem na šampionátu v Liverpoolu byla Česká republika na pátém místě nejlepším evropským týmem. Tentokrát to tedy bude medaile?
„Nejlepšími Evropany chceme být i dál a věřím, že máme šanci potrápit i zámořské týmy. Potřebujeme mít štěstí na dříví, být draví a dát všemu 100% a šťávičku k tomu.“
Angličtí fanoušci vytvořili v M&S Bank Arena skvělou atmosféru, křičelo se, fandilo se a všude to byla samá vlajka. Zvládnou to i čeští příznivci? Nejsou spíš klidnější?
„O to se nebojím, jakmile bude k dispozici cenově dostupné pivo, tak hned u druhé disciplíny nebude slyšet nikdo jiný (smích). V hale je 1500 míst a tipuji, že Čechů bude tak 700. Co jsem sledoval komunikace po sociálních sítích, tak vím, že z ciziny sem budou jezdit zájezdy autobusů, takže o množství fanoušků se nebojím.“
Kam míříte vy sám v jednotlivcích?
„Můj skromný cíl je postoupit z prvního kola a dostat se mezi nejlepších osm. To je reálné. Špatné je jen to, že jsem chtěl intenzivně trénovat springboard, a kvůli zranění teď zkrátka nemůžu a musím nohu nechávat v klidu.“
