Ten příběh si ještě pamatujete. Stačilo tak málo, a mohl být první! Jediný dohmat. Ale nakonec Adam Ondra, 29letý fenomén sportovního lezení a globální hvězda, skončil na olympiádě v Tokiu šestý. „Když mi lidé gratulují, už jsem to přestal brát jako provokaci,“ tvrdí s nadsázkou čtyřnásobný mistr světa. Pro Sport Magazín popisuje, jak měl jinak trénovat.
Hned při podání ruky cítíte extrémní stisk. Na drobnou postavu má prsty nezvyklé robustní. Aby ne, právě ty ho živí. „Důležitá je hlavně starost o kůži. To je alchymie,“ tvrdí čerstvý táta, kterému se na začátku května narodil syn Hugo. Už se těší, až ho s manželkou, rovněž úspěšnou lezkyní, vezmou do skal.
Právě tam se cítí doma. V oboru je celosvětovou celebritou, vytvořil řadu rekordních výprav. Zbožňuje ten pocit, když je na extrémních místech stovky metrů nad zemí. Tam, kam se my ostatní bojíme jenom podívat.
Rozhovor děláme v Jungle Letňany, kolem nás stojí spousta lezeckých stěn. Svrbí vás ruce?
„Jsem schopný odejít, i když nic nevylezu. (smích) Protože většinu toho, co vidím, bych poměrně bez problémů slezl, takže mě to až tolik neinspiruje. Navíc jsem lezl včera, dost jsem se unavil. A chci jít do hor druhý den, takže si potřebuju oddychnout.“
Odpočíváte rád?
„Rozhodně ne! (smích) Ale už mám něco za sebou, takže dobře vím, že když si den odpočinku nedám, další den nebudou žádné top výkony. Jsem trpělivější. Jak stárnu, víc akceptuju, že volno je třeba. Navíc mám rád pocit, když lezu a cítím se čerstvý, plný sil.“
Pokud jdete kolem nějaké budovy, láká vás si vyšplhat nahoru?
„Musí mě něco opravdu zaujmout. Většina z nich je z lezeckého hlediska nezajímává. Ale pokud ano, třeba je tam nějaká ostřejší hrana, hned si říkám: Rád bych si zkusil aspoň dva, tři kroky… Nebo mě lákají mosty.“
Nedávno se vám narodil syn. Už se těšíte, až s ním budete lézt?
„Určitě ano, ale
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
