Nejedná se o onemocnění, a přece zásadně poškozuje zdraví a výkonnost sportovce. Nepovažuje se za stigma, a stejně se dotyční neradi svěřují. Nemá příčinu v psychiatrické poruše, přesto ovlivňuje náladu. Neučiní z člověka automaticky anorektika, a přesto negativně narušuje vztah k jídlu. Řeč je o RED-syndromu. O jevu, který se dnes běžně ve sportu vyskytuje, napříč všemi odvětvími a výkonnostními úrovněmi.
Název RED-syndrom (RED-S) zavedl v roce 2014 Mezinárodní olympijský výbor. Základní příčinou je energetická nedostatečnost. Tedy stav, kdy výdej kalorií po delší dobu, řádově několika měsíců a déle, přesahuje příjem kalorií. Tento pojem svým způsobem nahradil dřívější „triádu sportovkyň“, která zůstává součástí RED-S. Ukázalo se totiž, že stav nízké energetické dostupnosti postihuje stejně tak muže jako ženy. A navíc jeho negativní dopady široce přesahují rámec narušení fungování ženských hormonů.
V minulosti problémy spojené s nedostatečným energetickým příjmem postihovaly především sportovkyně estetických sportů, jako je například gymnastika, balet či krasobruslení. U mužů se pak problémy objevovaly ve sportech s váhovými kategoriemi či u cyklistů a skokanů na lyžích, kde má tělesná hmotnost klíčový vliv na výkon.
Dnes je situace úplně jiná a ohrožení jsou všichni sportovci bez rozdílu pohlaví. Velkou měrou k narůstajícímu výskytu těchto problémů přispívají sociální sítě. Souhlasím s lékařkou Katarínou Jaššovou, že mladí sportovci se často zhlédnou v nějakém svém idolu a následují mnohokrát scestné jídelníčky.
A stejně tak se shodneme, že velice často jsou zmateni v tom, co mají jíst a jak mají vlastně vypadat. Informací je velké množství, ale je těžké se vyznat v tom, co je vlastně správné.
Tlak na čísla
„Vždy jsem si říkal, že jsem na běhání moc velký, těžký. A když zhubnu, tak se přece logicky zrychlím a pomůže mi to vyhrávat. Zpočátku se mi tato strategie vyplácela. Ale pak nastaly problémy s achilovkou, hamstringy,“ přibližuje svůj životní příběh Jake Riley, americký běžec na dlouhé tratě.
Ve sportu často platí zažitá představa, že nižší tělesná váha automaticky rovná se lepší výkonnost. Vybavuji si ze své praxe jednoho fotbalistu, který se cítil slabý, a trápily ho opakované zdravotní potíže. Po důkladném vyhodnocení energetického příjmu a výdeje jsem dospěla k názoru, že jednoduše málo jí. Přestože si této skutečnosti byl moc dobře vědomý, přitlačit na jídle se bál. V klubu ho prý nutí udržovat si určitou tělesnou hmotnost dle předepsaných tabulek.
Sportovci jsou často velmi motivovaní, zkrátka mají touhu být nejlepší. Chtějí podávat vysoké výkony a chtějí u toho navíc skvěle vypadat. Už jsem zažila i situaci, kdy za mnou do poradny přišel jeden mladý fotbalista s obrázkem polonahého Cristiana Ronalda a prosbou, aby vypadal stejně jako on. Byl odhodlaný učinit pro to cokoliv.
Ovšem nejen touha po dokonalosti či cílené udržování nízké hmotnosti za cenu nízkého energetického příjmu může být příčinou, že se sportovec ocitne v RED-S.
Mnohdy v dobré víře
A pro příklad nakonec nemusím chodit daleko. Stačí zůstat v rodině. „Prostě jsem se jen nadchla,“ svěřuje se mi moje sestřenice, tenistka Lucie Šafářová. „Okolo třiadvaceti let jsem se začala zajímat o zdravou výživu. Četla jsem nejrůznější knížky, studovala různé směry, chtěla jsem se jednoduše cítit lépe. Nakonec se to vyvinulo tak, že jsem v podstatě jedla jen saláty.“
Často sportovec ze svého jídelníčku právě v dobré víře vyřadí nezdravé potraviny, sladkosti a veškeré sladké pití. Neuvědomí si, že zelenina nemá téměř žádné kalorie a dojde k velké kalorické restrikci, která ovšem není nahrazena jinými potravinami.
Očima Lucie Šafářové: Dva roky v omylu |
|
„Postupně jsem ztrácela na hmotnosti a ze začátku to bylo takové: A proč vlastně ne? Až jsem zhubla na 57 kg, což při mé výšce 177 cm bylo opravdu velmi nízko. Byla jsem tehdy hodně unavená, ale přičítala jsem to fyzické námaze. Trvalo mi dva roky, než jsem pochopila, že bych měla víc jíst, mít pestřejší stravu a víc sacharidů. S odstupem času musím říct, že to nepřispívalo ke zvyšování mé sportovní výkonnosti, naopak to mohlo vést k některým mým zraněním. Je opravdu důležité mít stravu vyváženou a dostatečnou. Není to jen o fyzické stránce, ale i mentální. Když je člověk podvyživený, je nejen unavený, ale mívá horší náladu. Naopak když se dobře nají, psychická odolnost se zvyšuje.“ Lucie Šafářová, finalistka Roland Garros (2015) |
Další důvodem je pak redukce tělesných tuků či rostoucí fyzická zátěž, kdy si sportovec neuvědomí, že při navyšování zátěže je nesmírně důležité úměrně navyšovat rovněž příjem jídla. Pokud se k častým tréninkům navíc přidávají studijní povinnosti, cestování, nezbývá sportovci ani prostor se jídlu řádně věnovat.
Velice rizikové je
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
